RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

14567891011121314poslední (706)28210 příspěvků celkem
kniha: Homo divisus - Fiałkowski, Konrad
Gaarq | *** | před 85 dny

ve své době a na svém místě asi objevné, dnes již poněkud zastaralé. trošku stokrát dobrý dort PKD, všechny naše pochyby o „opravdovosti“ namíchané do jednoho koktejlu, kterému ale často hapruje logika a potácí se odnikud nikam. ovšem některé stylistické postupy jsou skvělé – pocit cizosti, nepatřičnosti, nedůvěry, bez falešného sentimentu, dost dobrý. trošku trošičku cudné romantiky, kopec humanizmu, něco málo kritiky centralizace (byť moudré centralizace). pokud o sebereflexi fantastické literatury, ale imho zcestný a příliš povrchní. celu doby čtení jsem váhal, nakolik je to geniální a nakolik nepovedené.

docela zajímavá povídka. autor umí atmosféru, dokonce i zajímavě kombinuje strohý reportážní styl se zahušťováním pocitů a dojmů. pavědecké blábolení je citlivé a poplatné době, vše působí velmi realisticky a HPL se dokázal, minimálně v této povídce, oprostit od přílišné romantiky svých předchůdců. podivno a jino mě navnadilo, jen mi trochu vadí ta jeho samoúčelnost – je to z vesmíru, je to zlé.

série: Revize a spolupráce H. P. Lovecrafta
louza | ***** | před 85 dny

Předem je třeba vyseknout hlubokou poklonu Argu, které se po nějakých pětadvaceti letech, kdy v ČR začal Lovecraft systematičtěji vycházet ve zlatém koni, odhodlalo vydat sbírku „nečistých povídek“, pod efektně designovanými obálkami komiksmana Podprockého, jichž se dotkly i jiné pracky než mistrova oduševnělá bledá ruka. Ignorance většiny vydavatelů poslední dekády, kdy mistr opět procitl v život (před tím byl pro jistotu patnáct let okázale ignorován úplně) je do nebe volající. Většina textů obsažených v těchto kruciálně důležitých sbírkách se totiž dostává k českým čtenářům vůbec poprvé. Přitom nebylo absolutně čeho se bát. Dobrou třetinu povídek napsal Lovecraft úplně sám na motivy útržkovitých nápadů někoho jiného a i u těch kde měl už hotové texty, nebo přesné synopse, jeho autorský vklad a výrazný řemeslný styl převládá natolik, že v podstatě nepoznáte rozdíl od povídek „čistých“. Ba naopak, ostatní špindírové občas přijdou s nápady na než by v delším časovém horizontu přece jen trochu repetetivní Lovecraft třeba ani nepřišel.

Speciální kategorii pak tvoří pár experimentálních, nebo pro Lovecrafta těžce netypických povídek a několik původních verzí přepracovaných textů, které jasně odhalují mistrův způsob práce a testují jeho um v kontextu jemu nepříliš vlastním. Lovecraft ovšem neselhává ani v pro něj netypických podmínkách, čímž jen potvrzuje svou pozici velkého literáta své doby. Toto duo sbírek je ve finále nesrovnatelně přínosnější než nekonečné best of kolekce notoricky známé hrůzy uvozené Voláním Cthulu a Hrůzou v Dunwitchi. Vydavatelská ignorance je totiž o to horší, že některé z těchto povídek jsou důležitou součástí mytologie, jíž H.P. budoval a pokud trochu sledujete dění kolem mythosu v okolním světě, museli jste některé klíčové části mýtu nutně neznat. Což je trestuhodné. Revize a spolupráce H. P. Lovecrafta jsou první unikátní příležitostí jak tento výrazný hendikep napravit, ale budou úplně stejně dobře fungovat i pro čtenáře Lovecraftem nepolíbené. Po pravdě řečeno, jeho první dvě sbírky ranějších sebraných spisů jsou znatelně slabší než většina toho co se můžete dočíst zde.

Druhá kniha kolekce povídek, jež Lovecraft vytvořil ve spolupráci s jinými autory, možná neobsahuje pro mythos tak zásadní pecky jako svazek první. Jde ale o kolekci po všech stránkách vyváženější. Titulní Smyčka Medúzy je z pera dobře prověřené Bishopové, která po boku mistra lámala rekordy už v první sbírce a ač dokonalosti předchozích prací nedosahuje, je to jen těsně a není vůbec zač se stydět. Těžištěm sbírky jsou pak povídky Lumleyho, Rimela a hlavně Hazel Healdové reprezentující ten nejlepší Lovecraftovský kvalitativní standard. Jde o povídky, které napsal z drtivé části buď sám Lovecraft s ideovým přispěním spoluautorů, nebo mu je kolegové psali přímo na tělo. Což se ovšem nedá říct o četně zastoupeném floutkovi Barlowovi z jehož popudu vzniky opravdu podivné žertíky, špásky, eventuelně šloufky, jejichž jediným pozitivem je, že jsou aspoň krátké. Ale i on má ve vší té bídě na kontě povídku „Spíš moře vyschnou“, která je patrně nejlepším textem sbírky. Poslední kategorií jsou pak úplné experimenty jakými je povětšinou skvělá autorská štafeta Výzva z jiného světa, nebo hodně netypické, každým coulem však Lovecraftovské, výtečné sci-fi Ve zdech Eryxu. Sbírku skvěle doplňuje kopa poznámek a komentářů editora i jedna verze originální povídky na níž je krásně vidět mistrův způsob práce. Po všech stránkách výtečná kniha.

Lumleyho originální předobraz průzkumu strašidelného domu zdaleka nedosahuje řemeslné kvality Lovecraftova převyprávění, ale už obsahuje drtivou většinu ideí, které pak H.P. s kolegiálním citem téměř všechny použil a text pouze rozvinul způsobem sobě vlastním. Povídka je Lovecraftovi už v základu psaná doslova na tělo, srovnání obou textů tak jasně ukazuje rozdíly díky nímž je Lovecraft i po téměř století ceněný autor, zatím co Lumley je dnes neznámá persóna, která sice byla schopná přihrát mistrovi důstojně na smeč, ale mistrovských tahů štětcem nebyla s to dosáhnout.

povídka: Aphlarova magie - Rimel, Duane W.
vyšla v: Smyčka Medúzy a jiné příběhy
louza | ***1/2 | před 85 dny

Krátká ukázka z Rimelovy práce jíž se údajně byť jen letmo tklo i revizní pero mistra Lovecrafta. Krátký text o zapovězeném intelektuálovi svého věku nepostrádá mytologii ani dobrodružnou romantiku. Text si rozhodně zasloužil pozornost literární osobnosti jíž H.P. byl. Na rozdíl od některých jiných.

Hodně pěkně zpracovaný průzkum starého strašidelného domu, který přináší Lovcraftovskou mýtickou klasiku. Skvěle odvyprávěné. Řemeslně výborná byť klasicky originální povídka. Stříbrný fond H.P. Je zajímavé text porovnat s původní předlohou.

kniha: Děti času - Tchaikovsky, Adrian
Madam Brbla | **** | před 85 dny

“Děti času” nedoporučuji čtenářům s arachnofobií a těm, kdo očekávají gejzíry neotřelých nápadů. Vy ostatní, sci-fi pozitivní, byste mohli být s Tchaikovskiho románem přinejmenším spokojení. Připusťme, originality mnoho nepobral. Najdeme zde zcela přiznanou inspiraci Brinovou sérií “Pozvedání”, více než značnou podobnost s “Hlubinou na nebi” Vernora Vingeho a mohla bych jmenovat několik dalších knih i filmů, odkud autor dost možná čerpal. Pro mě to nebyl zas až tak vážný důvod pro strhávání procent. Použité ingredience mi chutnaly, jakkoliv jsem je nekonzumovala poprvé. Terraformace vzdálené planety, experiment, který nedopadl dle předpokladů, loď na stovky (tisíce?) let trvající cestě vesmírem, různé druhy šílenství + jiné exkrementy ve větráku… a k tomu sledování vývoje odlišné civilizace. Jo, všechno už to tady bylo, ale za mě dobrý. Více mi vadilo, že postavy byly vykreslené zcela bez barev, tím pádem mi na nich prakticky nezáleželo. Lidstvo je beztak prezentováno v ne právě lichotivém světle, žádný důvod držet palce. Pravda, ani protistrana neměla mé kdovíjaké sympatie (moc nohou, moc kloubů, moc očí). A taky mě zklamal uspěchaný, nedovařený konec.
Pokračování si ráda přečtu, ovšem bez přehnaných očekávání. Prostě jen solidní scifko bez ambicí ohromit vzácnými, dosud nevídanými ideami. Obvykle mi to stačí ke zpestření rutiny všedních dní. 75–80%

Od čistého Lovecrafta k nerozeznání, kdyby nebylo doložené spoluautorství, málokdo by asi poznal, že příběh vypravěče nemocného leprou, jemuž se dostane velmi speciální léčby není do poslední čárky z mistrova pera. Není to sice to nejlepší, co by mohl čtenář očekávat a povahou náleží spíše ke klasice než k pokročilejsímu mythosu. Pointa z textu navíc doslova svítí už od poloviny povídky, ale stále je to solidní stříbrný fond díky výborně zvládnutému vypravěčskému řemeslu. Dobrý text.

povídka: Výzva z jiného světa - kolektiv autorů
vyšla v: Krypty a draci; Smyčka Medúzy a jiné příběhy
louza | ****1/2 | před 85 dny

Zajímavý povídkový experiment tvoří štafeta několika autorů, z nichž první dva – Mooreová a Merritt vykopávají děj kolem tajemné kostky s runovými nápisy uvnitř dost nešťastně. Nebyl by to ale mistr Lovecraft, aby nevybral ostrou zatáčku s grácií sobě vlastní. Expert na kosmický děs netroškaří a používá těžký kalibr svého top výraziva s komplexním historickým pozadím, které jen náhodou nespadá přímo do mytosu, ale dost se mu i některým jiným povídkám podobá. Jestli H.P. zachránil den, tak R.E. ho rozzářil sluncem, a krví. Je to dokonalý obrat o 360 stupňů těžce kontrastujíc s poslední větou ustrašeného providenčníka, když Conan přebírá otěže a do slova a do písmene se chápe výzvy jiného světa. Howard je absolutní boreac a není náhodou, že je spolu s Lovecraftem i po téměř sto letech stále v kursu. Dokonalé žůžo a bájo ani moc nekazí Long se svým těžkotonážním hororem ve dvou liniovém závěru (kromě fádního trapasu v poslední větě). Nevypadalo to, ale tahle povídka se nakonec opravdu vybarvila. I přes nudný začátek je to výtečný text a unikátní příležitost sledovat mistry při práci v tandemu.

Poslední z povídek cyklu žlutého krále je důležitá zejména tím, jak propojuje povídky Nápravce reputací a Maska do jednotného celku skrze hlavního hrdinu malíře Scotta potýkajícího se s tvůrčí krizí a zároveň počínajícím vztahem ke své oblíbené modelce Tessii. Situace však ještě více potemní díky tajemnému kostelníkovi, který pár sleduje s nedobrými úmysly. Ačkoli jde o hororový text, v některých pasážích se tu rýsuje Chambersův příklon k romantické literatuře, pro niž fantastiku v podstatě opustil. V tom zbytku je pak obtisknut erb Poea a H.P.Lovecrafta. Taková normální povídka sama o sobě, která však roste v kontextu zbytku cyklu.

povídka: Barbar - Anderson, Poul William
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1996/05
Lucc | **** | před 87 dny

Jak píše BorgDog a ne jinak. Líbilo se mi to hodně, četlo příjemně a nebýt drobných mušek (zbytečná, protože nevyužitá dopisní forma, opakující se a předvídatelný humor, ale je to parodie, takže co čekat), mohl Barbar dosáhnout na plné hodnocení.

Opět se objevila jedna milá překladatelská perlička – voják štěstěny 8-)

povídka: Leze, leze po obloze - Brown, Fredric
vyšla v: Experiment člověk
Gaarq | **** | před 87 dny

první polovina byla úúúúúžasná, kombinace tvrdé vědy (astronomie) s takových lehkým dloubáním do vědců, psáno lehce a svižně, druhá polovina už byla horší, jak jsme se blížili pointě, ne že by nebyla trochu vtipná, ale ne moc.

zajímavá povídka (tedy asi pro pfilofozy a lingvisty) o kratylovské otázce jaký je vztah mezi jménem a pojmenovávaným. je to pojato „klasicky“ borgesovsky – nadšeně, mírně posměšně a rozhodně úchylně.

povídka: Ve Dračím dvorci - Chambers, Robert W.
vyšla v: Král ve žlutém
louza | **** | před 87 dny

Krátká, ale řemeslně dobře napsaná povídka o bezejmenném hrdinovi, který se snaží v kostele ulevit duši ztýrané četbou knihy Krále ve žlutém, avšak stane se objetí zla v podobě ďábelského varhaníka. Stejně jako Maska se i tato povídka odehrává v Paříži a stejně tak i tady autor čerpá ze svých studijních let. A bohužel stejně jako Maska nedosahuje variability Nápravce reputací. Text extrémně připomíná vyřídilku H.P.Lovecrafta, jen je asi o dvacet let starší, než jeho práce.

Pokud jste hráli karetní Arkham Horror, poznáte v povídce dějství scénaře A Phantom of Truth, který je její přímo inspirován. V komiksové adaptaci cyklu Krále ve žlutém z roku 2015 použil I.N.J.Culbard elegantní tah, když bezejmenného hrdinu povídky prohlásil za malíře Scotta, který je vedlejší postavou Masky a hlavní postavou Žlutého znamení. Poté povídky Ve Dračím dvorci a Žluté znamení prohodil, čímž všechny povídky cyklu úzce propojil a zároveň dosáhl skvělého vyvrcholení povídkové série. V původním členění bohužel text až tak velký smysl nemá a degraduje „jen“ na dobře napsaný kraťas trochu přicmrndávající k mytologickému podtextu. Škoda. Stačilo tak málo.

povídka: Maska - Chambers, Robert W.
vyšla v: Král ve žlutém
louza | **** | před 87 dny

Druhá povídka z cyklu žlutého krále rozvíjí letmou zmínku o Borisi Yvainovi v úvodu povídky Nápravce reputací. Dozvíme se v ní příběh sochaře žijícího v Paříži, kde se děj odehrává, který najde formuli k výrobě velmi specifického roztoku jenž může úplně změnit svět umění. Chambers tady vychází z osobních zkušeností svých studií umění ve Francii, takže je atmosféra textu velmi uvěřitelná. Základní linie povídky je skvělá včetně vyústění vztahů všech přátel. Problém je ve zapracování fantaskního prvku Žlutého krále, který tady sice je, ale velmi v omezené míře. Jen násilně zaklíněný do horečnaté noční můry. Na rozdíl od Nápravce reputací je příběh kromě několika detailů pojatý dost na pevno a nedává příliš prostoru pro interpretaci děje povídky. Pořád jde o skvělý text, ale Chambers umí i lépe.

povídka: Nápravce reputací - Chambers, Robert W.
vyšla v: Král ve žlutém
louza | ***** | před 87 dny

Kultovní počátek ještě kultovnějšího cyklu povídek o Králi ve žlutém, tajemné zapovězené knize a snovém místě Carcosa. Na první pohled možná působí trochu fádně svými květnatými dobovými popisy, které fungují jako reálné vložky mezi bizarními situacemi provázejícími příběh hlavního hrdiny, jež se musí po pádu z koně a úrazu mozku podrobit léčbě v blázinci. Chambers mistrovsky balancuje na hraně reality a všechny podivnosti i jejich vyústění jsou právě tak na hraně, aby mohla čtenářova mysl mezi řádky textu pracovat na plné obrátky. Otazníky jsou přesně tím co povídka ve čtenáři zanechá čím víc přemýšlí nad jednotlivými detaily. Text je jako vybroušený diamant, kde každý detail při podrobném průzkumu pokřiví všechny ostatní a ukáže je ve zcela odlišném světle, takže lze jen těžko určit co je ještě realita a co už výplod šílenství. A do toho všeho skvěle sedí jen letmo, přesto však místy až nepříjemně konkrétně načrtnutý fantaskní mýtus o Hasturovi, králi šílenství. Mistrovské Kafkoidní dílko, které své tajemství nevydá ani po mnoha přečteních.

povídka: Lovci mozků - Dobeš, Marek
vyšla v: XB-1 2020/06
quinnet | ** | před 88 dny

Poviedka je jednoduchá ako samotný hrdina. Marek Dobeš ho predstavuje ako nadpriemerne inteligentného jedinca, ktorý mal len trochu smoly. No na základni plnej géniov to nemá ľahké a tak len čaká na možnosť vyniknúť. Už je len otázka či ten Čecho-Fín žil v sebaklame alebo to autor úplne sprasil. Od Dobeša som čakal teda určite viac.

Krátký fragment textu, který snad Barlow nemohl ani myslet vážně. H.P zde přispěl jen několika obraty, ale i kdyby na povídce nechal duši, těžko by tohoto praděda hvězdných válek pozvedl výše než nad průměr. Text je nedokončený, což je zřejmě dobré východisko pro všechny zainteresované strany.

Na Lovecraftovy poměry netypický, ale jinak velmi sugestivní text o konci lidstva. Nechybí tu stručné, ale dostatečně ilustrativní zobrazení historie odchodu naší civilizace, které vyznívá nepříjemně reálně, stejně jako osobní tragédie posledního člověka i ironická pointa s filosofickou vsuvkou v závěru. Na to jaké koniny z Barlowa můžou vypadnout je tohle extra třída. Skvělá povídka.

Sto let stará legrácka na pár stránek, jejíž pointu už dnes bez obsáhlých komentářů asi nikdo nezachytí a přiznám se, že mě se to moc nepovedlo ani s nimi. Text dobrý pro úplnost sbírky a historiky, nikoli pro čtenáře.

Pěkná povídka o náhodně potkaném zlu ve tvaru stromu, jež má kořeny hluboko v minulosti. Text má dobré členění, rytmus i vyústění. Ačkoli je přímo jmenována Černá koza z lesů, stylem a některými detaily upomíná povídka spíše na Chambersovu Carcosu.

povídka: Otupitelův mír - Sanford, Jason
vyšla v: XB-1 2016/04
Dilvermoon | ****1/2 | před 88 dny

Nanočástice jsou všude. Ve vzduchu, v jídle, ve vodě. A ne jen tak ledajaké. Tyto vám vidí do hlavy, kontrolují, zda jste dostatečně nadšeni a milujete národ a data odesílají kamsi do centra. Je to dystopie, taková modernější Oceánie, ale na druhou stranu méně efektivní. Pokud jde o věrohodnost, tak nanotechnologie budou časem kontrolovat kdeco, ale na myšlenky bych to neviděl. Velmi dobrá povídka na téma, které se neochodí a před 30 lety jsme něco podobného také prožívali.

kniha: Tuhá zima - Knútsdóttir, Hildur
trudoš | ** | před 88 dny

V Tuhé zimě už Hildur Knútsdóttirová popouští uzdu i romantice, takže nám za časů mimozemského útoku začne bujet milostný trojúhelník. Příběh každopádně navazuje přesně v okamžiku, kdy skončily předchozí Podzimní prázdniny, takže bez zbytečných úvodů jsme zase uprostřed akce. Jenže ta se kupodivu nekoná. Postavy odhalí pravdu o mimozemšťanech (která je ještě pitomější, než by mě kdy napadlo) a pak prožívají různorodá dobrodružství, jež jim všelijak komplikují život, v podstatě podle toho, co autorku zrovna napadne. Konec dobrý, všechno dobré a slabomyslná konspirace umírá společně s posledním řádkem téhle edwoodovské historky.
Jedno se však knize upřít nedá a to je čtivost. Strhující atmosféra má blízko k filmu Monstrum, což znamená, že pozornost pomyslné kamery je upřena spíše na hrdiny, než na příčiny okolního dění. A kdyby spisovatelka zůstala v téhle rovině a nepouštěla se do pochybných vysvětlovaček a psychologických dramat, fungovala by její zpráva o krvavé „sklizni“ dokonale.

kniha: Krvavá zima - Knútsdóttir, Hildur
trudoš | ** | před 88 dny

První část – Podzimní prázdniny – začíná jako typický horor o mimozemské invazi a v tomhle ohledu funguje naprosto skvěle. Hildur Knútsdóttirová se s tím nemaže a události servíruje čtenářům se zručností vyučeného řezníka. Jenže jak je ústřední motiv báječně morbidní, samotné provedení selhává v žánrové přesvědčivosti. Což znamená, že v okamžiku, kdy má ke slovu přijít nějaká ta zápletka, rozehraná hrůza se začne proměňovat v rodinné drama o třech dějstvích. Celek pak má typicky islandský charakter, chladný a žoviální zároveň, přičemž jednotlivé detaily působí nechtěně uměle. A tak jsem neustále narážel na problém s tím, že mně postavy buď vadily pro svou uřvanost, nebo jsem jim emoce nevěřil vůbec. S tím se pak vážou pochybnosti o dějových zvratech, jež jako by chvílemi postrádaly logiku. Ale tady beru v potaz básnickou licenci, stejně jako věk čtenářů, na které kniha cílí. Naneštěstí závěr přichází v tom nejnapínavějším, takže namísto bombastického finále směle na zteč druhého dílu.


V Tuhé zimě už Hildur Knútsdóttirová popouští uzdu i romantice, takže nám za časů mimozemského útoku začne bujet milostný trojúhelník. Příběh každopádně navazuje přesně v okamžiku, kdy skončily předchozí Podzimní prázdniny, takže bez zbytečných úvodů jsme zase uprostřed akce. Jenže ta se kupodivu nekoná. Postavy odhalí pravdu o mimozemšťanech (která je ještě pitomější, než by mě kdy napadlo) a pak prožívají různorodá dobrodružství, jež jim všelijak komplikují život, v podstatě podle toho, co autorku zrovna napadne. Konec dobrý, všechno dobré a slabomyslná konspirace umírá společně s posledním řádkem téhle edwoodovské historky.
Jedno se však knize upřít nedá a to je čtivost. Strhující atmosféra má blízko k filmu Monstrum, což znamená, že pozornost pomyslné kamery je upřena spíše na hrdiny, než na příčiny okolního dění. A kdyby spisovatelka zůstala v téhle rovině a nepouštěla se do pochybných vysvětlovaček a psychologických dramat, fungovala by její zpráva o krvavé „sklizni“ dokonale.

Pokud bych se zkouřil balíkem trávy, sežral A4 LSD, svalil se k bedně a střídavě přepínal mezi National Geographic a nějakým komiksovohrdinským velkofilmem, dostal bych určitě něco dost podobné Tvorům světla a temnoty. Naprosto uznávám, že prvních cca 50 stran může některé čtenáře odradit – potom se ovšem rozjede prapodivná (v nejlepším slova smyslu) tripová jízda místy okořeněná humorem ironickým, absurdním, volně přecházejím do černoty až morbidity. Opravdu se připravte na cokoli – Zelazny kombinuje možné i nemožné…a ono to funguje. A funguje to velice dobře. Od absolutního hodnocení dělí knihu jen ten slabší úvod. Pochvalu zaslouží skvělá obálka a také překlad. Už když jsem byl někde v polovině, říkal jsem si: „Tohle bych teda překládat nechtěl, ani kdybych to uměl.“ (jakože neumím). Různé hříčky, odkazy, narážky, jména, básně, samotný styl knihy, který je místy akční a místy naopak poetický…no, dopadlo to velice dobře (v závěru knihy je překladu věnováno pár stránek, které proces osvětlí) a čtenáři nic nebrání vychutnat si knihu kvalitně a v češtině.

kniha: XB-1 2020/06 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 89 dny

Priemerné až mierne nadpriemerné číslo, ktorého úroveň pozdvihli hlavne zahraničné poviedky. Žiadne terná to teda neboli ale ani prepadáky. Takže za prečítanie určite stojí intelektuálsky pohľad na punkovú tému z blízkej budúcnosti od Sarah Pinskerovej: „Naše paní na cestách“, ale aj tak trochu westworldovský „Klaun na útěku z Cirkusového městečka“ od Willa McIntosha.

povídka: Koloběh věčného prokletí - Růžička, Michal
vyšla v: XB-1 2020/06
yerry | * | před 89 dny

Autor pravdepodobne vychádzal z nejakej lokálnej povesti o Klekánici a tradičnom prekliatí. Dej sa pomerne dosť zadrhával, postavy boli ploché a text ma veľmi nezaujal…

povídka: Terapeut mrtvých - Laube, Tomáš
vyšla v: XB-1 2020/06
yerry | ** | před 89 dny

Poviedka s nemrtvákmi a ich možným liečením, s mierne sociálnym a antimilitaristickým nádychom. Téma je už dosť obohraná a i keď sa autor do nej snažil vniesť niektoré nové prvky, veľmi sa mu to nepodarilo. Konanie hlavnej postavy taktiež veľmi uveriteľné nebolo…

V povídce sledujeme život chlapce jménem LT od raného dětství, kdy Zemi zasáhl „meteorický roj“, ze kterého se vyklubaly invazivní druhy čehosi, až po jeho stáří. Začátek byl solidně našlápnutým příběhem, ale bohužel v části povídky hlavní téma ustoupilo dost do pozadí a místo toho se autor věnoval rodinné situaci a sexuální orientaci LT, jeho partnerovi a adopci, což bylo pro příběh zcela nepodstatné. Ale prostě to tam chtěl dát. Raději bych četl povídku, která by byla více semknuta kolem nadějného ústředního motivu, který ke konci opět zazáří, ale to nestačí.

Pohádkově fantaskní sci-fi o výpravě za jednou boží vůlí a jejím poměrně neočekávaném konci. V textu je obsažen náznak H.P. jazyka, ale o jeho povídku nejde. Skrze svou krajino malebnost a barvitost připomíná spíše Clarka Ashtona Smithe. Text má několik strukturálních problémů, což ostatně zmiňuje i samotný H.P.

Úsměvný kraťas na stránku s dobře vyšperkovanou pointou, který však s Lovecraftem mnoho společného nemá. Spíš s Gaimanem.

Na Lovecrafta trochu netypická věc založená více na postavách a prostředí, než na epické výpravnosti. Povídka o tajemném vynálezu nehodného muže, který použije proti jinému nehodnému muži, aby získal moc nad jeho usouženou ztrápenou sestru, vypadá spíš jako přímý předobraz Kingova Hřbitova zvířátek, než jako tvorba mistra kosmického hororu. Klasický Lovecraft v textu až tak moc cítit není, to ale povídku nikterak nesnižuje.

Povídka z muzejního prostředí, kde muzejní část tvoří jen jednu linii příběhu. Druhá linie obsahuje značnou část Lovecraftovského mythosu ve velmi čisté a čtivé podobě. Nechybí ani očekávaná, ale minimálně z hlediska hlavních postav vcelku fajnová pointa. Text patří rozhodně do zlatého fondu H.P. příběhů.

kniha: Věci mimo nás - Chappell, Fred
jirikk | ****1/2 | před 90 dny

Hodně příjemná sbírka povídek balancujících na žánrové hraně. Autora jsem vůbec neznal a před lety vydanou knihu ani nepostřehl, až teď díky facebookovému doporučení noira. Vůbec jsem nečekal, že to bude takhle dobrý, nicméně po přečtení doslovu o Chappellovi se nedivím, vysokou literaturu a nízké žánry míchá s bravurou evidentně celou svou úspěšnou kariéru.

kniha: Údolie ľalií - Pavelková, Alexandra
Gaarq | *** | před 90 dny

alexandra pavelková má velký potenciál být skvělou vypravěčkou, když trochu ubere na cukerínové romantice a zkusí příběhy posouvat z jejich tradiční polohy do něčeho osobitějšího, podmanivějšího, nekonvenčnějšího (chce se mi říct zajímavějšího, ale to by nebylo úplně fér). chybí tomu šťáva, chybí tomu nápaditost, což u autorského díla je naškodu. autoři dnes už těžko mohou žít v izolované bublině, protože jejich čtenáři mají možnost nasávat příběhy v myriádách odstínů, stylů a způsobů vyprávění. netvrdím, že je třeba být originální za každou cenu, ale i tradice se dá prodat netradičními cestami (zrovna viz sapkowski a tolkien, které autorka dozajista zná a cení si jich). jaká malá domů, je to milé, ale trošku nudné čtení; čekal jsem víc – zhrzení milenci jsou ti nejhorší parchanti ;)

tak v jízdě za králem se mi žel nelíbil ani způsob vyprávění. tahle tolkienovská hommage (beru to pozitivně) je jako úryvek z mistrovy pozůstalosti, trošku nedodělané, trošku škobrtavé, pořád docela zajímavé, ale také pořád velmi schematické. žel jeden osvěžlivý nápad (hlavní hrdina a jeho rod) tomu moc nepomohl, protože zbytek už takový není.

povídka: Led - Pavelková, Alexandra
vyšla v: Údolie ľalií
Gaarq | *** | před 90 dny

už je mi to skoro hloupé psát a opakovat, co jsem už napsal u většiny povídek z údolí lilií – řemeslně a čistě převyprávěný příběh, který ale sám o sobě je nepřekvapivý, protože známý. zde sledujeme střet uvnitř jednoho světa, střet jeho podstaty s jeho interpretací. autorka se ani příliš nesnaží, aby pointa byla překvapivá, ale v tomto případě ani vyprávění samotné nestačí, aby příběh posunul někam dál.

taková zaklínačoidní povídka – osudový hrdina, tvrdý, úžasný bijec, poznačen osudem (tady to nebyl kaer morhen, ale božstvo) mydlí nemilosrdně zlosyny a odměnu, po které toužil nedostal. dostal něco, co je možná lepší, ale on to tak nevnímá. vedlejší dějová linie s kupcem a jeho dcerou je komorní, ukazuje dobré srdce našeho bivoje, ale krom mírně pedofilního zakončení (dobově úplně v pořádku, ale dnes trošku podivné) nic zvláštního. vlastně opět nemohu než říci, že jde o klasiku v autorčině kabátku.

povídka: Kámen - Pavelková, Alexandra
vyšla v: Údolie ľalií
Gaarq | *** | před 90 dny

velmi předvídatelný příběh, i s tou kličkou, kterou autorka nastražila, protože něco podobného jste četli už mnohokrát. mohli bychom říct, že jde o dobré převyprávění klasického příběhu o lidské povaze. autorka se nešanovala v popisu „tradičního“ manželství, které mně vůbec nechybí. vnitřní svět postavy vypravěčky je bohatý, ale spíše popisný, a schematický, v ničem nevybočuje z obecně známých věcí. také není příběhotvorný, příběh se posunuje díky jejímu muži, o kterém máme jen zprostředkované zprávy a jen v milnících příběhu.

14567891011121314poslední (706)28210 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu