RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

14567891011121314poslední (680)27192 příspěvků celkem
povídka: Plocha - Mertlíková, Věra
vyšla v: Mlok 2019
Gaudericus | ***** | před 108 dny

Dlouho jsem chtěl dát 4,5 hvězdy, ale to jen proto, že jsem krkoun a 100% šetřím. Jenže ta povídka je boží! (víc než v jednom významu :-)) Smál jsem se u ní, až mi slzy tekly a, i když jsem ještě nedočetl celý sborník, naprosto souhlasím s jejím celkovým prvenstvím v soutěži. Tak si ji přečtěte!

kniha: Silmarillion - Tolkien, J. R. R.
trudoš | ***** | před 108 dny

Legendy Středozemě s veškerou možnou epikou, jakou si jenom lze představit. Těžké pro mě bylo prokousat se prvními cca padesáti stranami, jež poeticky vykreslují vznik světa a všechno co s tím souvisí. Pak už ale naprosto skvostná jízda, kdy jedna epochální událost střídá druhou a válečné konflikty jdou až na samotnou dřeň, přičemž vyprávění rámuje tragika hodná nejlepších řeckých dramatiků. J. R. R. Tolkien měl zkrátka perfektní cit pro literární formu, takže i když si člověk uvědomuje, že to všechno tahá z kouzelného klobouku, působí to neuvěřitelně autenticky, málem lépe, než naše vlastní mýty.
Je to ale rozhodně čtení spíš pro fanoušky, než pro běžné konzumenty, protože je poměrně důležité mít k tomu všemu vztah. Zároveň nejde o klasické fantasy čtení, kdy skupina dobrodruhů zachraňuje svět – tohle je komplexní historie fiktivního světa, která ohromí svou propracovaností a dokáže pohltit jednotlivými epizodami i celkově starosvětským pojetím. Spisovatelův opus magnum, o tom žádná.

kniha: Logoz - Zábranský, David
Gaarq | ** | před 109 dny

když člověk nic neočekává, asi by neměl být zklamán, když nedostane nic zajímavého. tak asi nejsem zklamán. ale rozhodně se mi příběh nelíbil. intuitivně jsem se celu dobu čtení štětil a ošíval. autor je označován za dobrého vypravěče, ale pro mě byl text sledem pastiček na myši, s lákavým voňavým sýrem, které ale sklaply, prázdné a nenaplněné. spousta bezvýchodné frustrace probublává celým textem, ale úplně se míjí s tou mou. navíc, chuťově ten sýr ani nestál za tu malou smrt. s autorem žijeme v jiných paralelách současnosti. v knize se mi opravdu líbí jen dvě věci – název a symptomatický nápis na tričku, který spustil děj příběhu. to, třetí, co by se mi mohlo líbit jako leitmotiv, ale nelíbí kvůli aktuálnímu „použití“, je myšlenka, kterou jsem kdysi dávno četl v ridleyeho knize původ ctnosti – dejte srnce buldozer a zplundruje les. autor tu myšlenku jen oslintal, jako dítě bonbón, ale vlastně celá zůstala netčená, i když už úplně k ničemu.

ps. příběh se odehrává v paralelní přítomnosti, která je pak v epilogu jen tezovitě extrapolována do budoucnosti, přičemž ona extrapolace je vlastně nástrojem pointy, něco jako když se na konci, ve filmech, objeví titulek deset let poté, aby se celá věc buď postavila na hlavu, dodalo optimizmu, který chyběl v příběhu, nebo potvrdilo, že hrdinové jednali správně. případně všechno dohromady.

kniha: Protože je nás mnoho - Taylor, Dennis E.
trudoš | ***1/2 | před 110 dny

Bobova dobrodružství pokračují druhým dílem a nezdá se, že by Dennis E. Taylor přicházel o dobré nápady. S entuziasmem nadšeného fanouška dál komplikuje život hrdinovi i všem jeho nakopírovaným verzím. Naneštěstí vyprávění tříští do tolika dějových linií, že se zákonitě nezvládá plnohodnotně věnovat všem, přičemž na ty nejpodstatnější mu zbylo paradoxně nejméně prostoru. Alespoň takový pocit jsem si z toho odnesl.
Jsou zde detaily, které mě bavily ohromně, a těch takřka čtyři sta stran se čte prakticky samo. Celkově však převládá nejistota, kam že to autor chce trilogii dovést. Protože tak, jak jsou karty rozdané, by za a) mohl pokračovat do nekonečna, za b) jeho spasitelský komplex začíná být extrémní. Jako jo, má na to věk, ale dělat z počítačového nerda poloboha kosmických rozměrů, který si jako jediný dokáže poradit s nástrahami nekonečna, to se mi tráví těžko. Přičemž lidstvo tady figuruje jen proto, aby odhalovalo svou temnou tvář, a v tomhle ohledu už to začíná být docela nuda.

kniha: Dvojitý démon - Dark, Jason
Tenkrat, Friedrich
Speedemon | ***1/2 | před 111 dny

I přes svou šílenou ustřelenost se mi to líbilo. No jen s i to vemte, proti Johnovi tentokrát stojí démon, co se umí zneviditelnit, libovolně zmenšit nebo zvětšit, rozdvojit a v neposlední řadě posednout lidského hostitele. To je něco, co neumí ani sama Černá smrt, která ho v tomto díle pustila na svobodu. Stále je to však zápletka pouze na jeden díl, takže John se Sukem balí kufry a odjíždí do Austrálie. Hostující autor, pan Tenkrat, umí navázat na práci pana Darka a tak se tu objeví jak samotný Černý smrťák, tak i Myxin. Neuhlídal jen věčného abstinenta Suka, který tu bez mrknutí oka pije pálenku. Fajn řadový díl.

kniha: Knihovna na Černohůrce - Hawkins, Scott
quinnet | **** | před 111 dny

Učiť sa, učiť sa, učiť sa… tak málo stačí aby sa z dvanástich sirôt stali bytosti s mocou, pri ktorej by zbledli závisťou aj starogrécki bohovia. Chce to len správny prístup a výchovu, o ktorú sa stará bytosť, no nazvime ju napríklad Otcom. Názov knihy znie poeticky, ale mladí učni si prejdú v príbehu peklom. Akým, to závisí od katalógu, ktorý študujú. Hlavná hrdinka je znalcom na jazyky a to nielen tých, ku ktorým môžete kúpiť na internete slovník. Ale znalosť tohto katalógu asi nebude stačiť na úspešné dokončenie jej dlhoročného plánu…

Kniha je skutočne nevšednou fantasy, javí sa mi ako originálna, má svoje tempo a ani občasná retrospektíva mi nevadila. V prvej polke som bol dokonca nadšený. Ako sa však príbeh dostal do poslednej tretiny, tak mi začala Carolyne svojou ochotou k vysvetľovaniu liezť na nervy. Trochu mi to skazilo pôžitok. Záver ale autorovi vyšiel, pekne to celé vyriešil a ja som mohol na konci uznanlivo pokývať hlavou.

povídka: Příživník - Moravcová, Irena
vyšla v: Mlok 2019
Gaudericus | ***1/2 | před 112 dny

Velmi dobře napsaná a čtivá povídka, ovšem pro silnější žaludky.

kniha: Králové Wyldu - Eames, Nicholas
snop | **** | před 112 dny

Dost jsem se bál toho přívlastku „humorná“ a přirovnání k Pratchettovi, ale díky Trudošovu komentáři jsem to nakonec zkusil. Naštěstí kniha není humorná. Pokud bych ji k něčemu přirovnal, tak spíše k Orville než ke Spratkovi (ve vztahu ke Star Treku). To znamená, že je psána lehkým perem a s mírnou nadsázkou, ale spíše boří žánrová klišé a nechává do epické fantasy proniknout civilnost, než aby se pokoušela o vyložené vtipy a pomrkávání na čtenáře (ačkoli kdo tam chce ty narážky vidět, nepochybně je tam uvidí, a ani neříkám, že tam nejsou).

Příběhem i postavami kniha připomene Drusse nebo koneckonců i toho barbara Cohena, mezi těmito póly tak nějak lavíruje a je vážnější a epičtější než Cohen, ale odlehčenější a civilnější než Druss.

Každopádně zajímavý svět, do kterého bych se klidně i vrátil, bohužel podobně jako hlavní postavy se domnívám, že už by to byl návrat úplně někam jinam – popsaný svět je koneckonců na přelomu Věků a Cesta našich hrdinů je přesně tím přelomem, který obvykle věky uzavírá. Ale uvidíme.

kniha: Řbitov zviřátek - King, Stephen
Rezaria | * | před 112 dny

Opravdu, ale opravdu jsem chtěla, aby mě to bavilo a já konečně prozřela, proč bych taky měla číst Kinga, ale ne. Mě to prostě nenadchlo. Jakožto jeho knihami nepolíbená jsem sáhla po tom údajně nejděsivějším příběhu a až do konce jsem čekala, kdy už to přijde, kdy už se začnu bát. No… když pominu předvídatelnost děje, na které se očividně staví a rodinná dramata, která mají umocnit následné události, tak Řbitov zviřátek pro mě nebyl ničím zajímavý. Celá kniha mi přišla akorát strašně ukecaná, včetně poslední třetiny, která byla alespoň trochu zajímavá a já se kvůli tomu prostě nedokázala do Louise vžít (ačkoliv jsem ho vážně chápala). Možná jsem jen měla přehnaná očekávání a doufala že zároveň pochopím, co všichni na Kingovi vidí. Protože já to pořád nevidím a nevím, jestli se mi chce zkoušet číst něco dalšího.

kniha: Pavoučí válka - Abraham, Daniel
trudoš | **** | před 112 dny

Ačkoli Daniel Abraham naplnil má očekávání ohledně finálního střetu, stejně nemohu říct, že bych byl spokojen na sto procent. Ale akceptuji jeho volbu a svým způsobem se mi i líbí. Jde maličko hlavou proti zdi a jako na truc se vyhýbá zaběhnutým klišé, což je na jednu stranu škoda, protože čtenář je připraven o dlouho očekávanou megabitvu, na stranu druhou zas dostává něco, co má znatelný přesah. Autor totiž nevyužívá fantastiku pouze jako prostředek k převyprávění epického patosu, ale dívá se na podstatu zla mnohem komplexněji. Válka v jeho podání není pouhým střetem dobrých proti zlým, nýbrž propracovaným konfliktem dvou stran, kdy vítězstvím zdaleka všechno nekončí. Dějiny nacistického Německa by mohly vyprávět. Žánrově má tak Pavoučí válka mnohem blíže k historickému románu, než ke klasické fantasy, protože se spíš než na kouzla či bájné tvory soustředí na obyčejné lidi. Nic to přitom nemění na faktu, že jsem v románu dostal draka podle mého gusta – nadřazeného a nevyzpytatelného.

kniha: Terminus - Sweterlitsch, Tom
jirikk | ***1/2 | před 113 dny

Z mého pohledu bohužel zajímavou a slibnou „vyšetřovací“ rovinu zabíjí cestování v čase. Což o to, samotný nápad je fajn a v čase se blížící Terminus nemůže nechytit, jenže zpracování je až příliš chaotické. Netvrdím, že chybné, protože kdo ví, jak by to všechno mohlo fungovat, jako čtenář jsem se ale beznadějně ztrácel. Třeba by to bylo jinak, kdybych si k tomu sedl s tužkou a papírem a podchycoval a porovnovával jednotlivé linie, pak bych třeba složil komplexní a propracovaný obraz (nebo třeba stejně ne). Takto vědecky jsem ale k četbě nepřistoupil, a musím říct, že můj zájem potupně prostě opadal. Neustále lovit v hlavě, v jakém stavu zrovna jaká postava je, bylo prostě trochu moc a za tu námahu to vlastně nestálo. Škoda, tohle vnímám jako nevyužitou šanci, protože autor rozhodně píše dobře, jen v tomhle případě snad až zbytečně komplikovaně.

kniha: Archa 2 - Reynolds, Alastair
Madam Brbla | **** | před 113 dny

Vlastně bych mohla ušetřit čas a odpustit si namáhání mozkových závitů, stačí zkopírovat komentář z „Archy 1“. Pokusím se však rozhýbat ten zadřený, roztržitý, líný orgán v mé dutině lebeční.
…(3 minuty zírání na blikající kurzor)…
Kde začít? Fascinující technologie budoucnosti, jo, to je originální, to používám jen u každé space opery. Můžete si je odfajfkovat, ve vymýšlení různých zajímavých udělátek, inteligencí a neobvyklých prostředí je Reynolds mistr. Akorát hard sci-fi pasáže nejsem schopná docenit z důvodu nedostatečné mentální kapacity.
Sympatičtí hrdinové a odpudiví padouši. No, tam má pan spisovatel rezervy, většina postav je jaksi… (mozku, budíček!)… prostě do nich úplně nevidím, málokdy do mrtě chápu, co cítí a z čeho pramení motivace k jejich jednání. Stačí to, abych si našla pár oblíbenců a věděla, koho nemít ráda, ale na urputné držení palců, dojaté posmrkávání, utírání slz a soplů bohužel nedošlo, hladina emocí se příliš nerozvlnila.
Zápletka ohledně Zmarů a jejich záměrů nabrala ostřejší obrysy, je docela fajn, byť neohromila, a jako hráč Mass Effectu jsem si definitivně potvrdila, odkud tvůrci RPG trilogie načerpali inspiraci (spíše tedy vykradli celou ústřední myšlenku).
Pořád jsem ve čtenářském útlumu, „Archa“ mě z něj nedokázala vyprostit, mé hodnocení tudíž berte s rezervou – za ideálních podmínek mohlo atakovat pětihvězdičkovou metu. 75–80%

kniha: Zhouba Londýna - Cornell, Paul
trudoš | ***1/2 | před 113 dny

V první řadě je třeba říci, že nejde o veselé čtení. O britský humor tu sice zakopnete hned několikrát, ale celkové ladění je spíše v pochmurnějším rázu. Rozhodně tedy nečekejte náhražku za Bena Aaronovitche. Ostatně, Londýn je pro městskou fantastiku jako stvořený a možností, jak tematiku pojmout, je nespočetně. Paul Cornell má navíc tu výhodu, že jako komiksový scénárista se podílel na několika sériích, které s magickou tématikou souvisejí.
Co však autor získává na nápadech, ztrácí v dějové koncepci, kdy příběh něčím rozehraje a pak se komplikovaným způsobem dostane k něčemu úplně jinému. Obdobně u něj (ne)fungují hororové sekvence, jež uhranou v detailech, avšak atmosféra jako celek klopýtá, protože jí chybí jasnější kontury. Vytrácí se ukotvení, které by čtenáři poskytlo představu, v jakém vztahu jsou vlastně věci světské vůči těm nadpřirozeným. Nemůžu ovšem říct, že by Zhouba Londýna i tak neměla šmrnc. Jen by jí možná daleko více slušel komiksový háv, případně filmové zpracování.

Veľmi kvalitná antológia klasických sci-fi poviedok z obdobia prvej polovice minulého storočia, presnejšie jej časti v rozmedzí dvadsiatich rokov. Niektoré poviedky nestratili aktuálnosť ani dnes a niektoré ma zaujali z pohľadu vsadenia do kontextu doby, o ktorej vyjavili svedectvo formou fantastickej vízie o budúcnosti. Zaujímavé je, ako si ju predstavovali niektorí autori už takmer pred storočím…

Podľa hlasovania autorov ako najlepšia poviedka všetkých čias síce zvíťazila tá od Isaaca Asimova s názvom Soumrak , ja však tento názor nezdieľam. Poviedka síce bola dobrá ale úroveň poviedok o robotoch určite nedosiahla…

Môj subjektívny rebríček troch najlepších poviedok je nasledujúci:

Ako hračky z budúcnosti môžu ovplyvniť vnímanie dieťaťa ma presvedčil Henry Kuttner vo vynikajúcej poviedke Chrudošiví jsou borolové. Že je expanzia do vesmíru docela fajn ale človek by to s dekadenciou nemal preháňať trafil klinec po hlavičke v poviedke Útočiště Clifford D. Simak. A napokon, ako sa navzájom nezbombardovať dostatočne vysvetlil Murray Leinster vo svojej super extra špeciál klasike První kontakt .

Viac slov už netreba, ak na túto knihu natrafíš, ber ju!!!

Absolútna klasika v tom najlepšom zmysle slova…

V hlbokom vesmíre sa stretnú dve lode. Pozemská a mimozemská. Nastáva problém. Z taktických dôvodov nemôže ani jedna loď tú druhú nechať ísť. Jedinou možnosťou je vzájomná konfrontácia a zničenie jednej z lodí. Napriek miernej odlišnosti rás, po vzájomnej komunikácii a spoznávaní, vzniká zblíženie. Zblíženie ide do takej hĺbky, že jedna rasa dokáže pochopiť humor tej druhej rasy a naopak. Damoklov meč v podobe taktických dôvodov však zostáva visieť nad ich hlavami. Existuje nejaké riešenie okrem zničenia jednej rasy druhou? O tomto pojednáva poviedka…

Antimilitaristicky ladená poviedka zo zlatého fondu science-fiction…

Pozemská flotila proti mimozemskej a neznáma entita navyše. Tá entita rozhodne, že môže prežiť len jedna rasa. Volí tradičný spôsob gladiátorského zápasu: boj náhodne vybraného človeka proti náhodne vybranému emzákovi v umelo vytvorenej aréne. Kto prežije, prežije aj jeho rasa. Na rozdieľ od klasických gladiátorských zápasov vzájomný súboj nazávisí len od fyzickej sily jednotlivca ale hlavne od jeho sily mentálnej.

Na prvý pohľad tradičný koncept, písané je to však čítavo a docela fajn…

Príbeh z 22. storočia písaný v 40. rokoch storočia 20. je v mnohom vizionársky. Ľudia osídlili planéty, opustili mestá, dávne zvyky, „spoločné ohniská“, zhromaždenia a vzájomné stretnutia sa stali anachronizmom. Z pohodlia svojich individuálnych útočíšť vo vzájomnej izolácii majú dostupné všetko, celý svet aj s okolitým vesmírom…

Má to však háčik. Ľudská psyché je nevyspytateľná. Život orientovaný len na bezprostredné okolie sa môže vyvinúť do chorobného stavu. Jedná sa o agorafóbiu, strach z vonkajších otvorených priestorov, doslova „strach z tržišťa“…

Veľmi dobrá poviedka s takmer hororovým zakončením nestráca na aktuálnosti ani dnes, hlavne dnes…

kniha: Peklo z Araratu - Golden, Christopher
trudoš | *** | před 114 dny

Problém románu je, že zůstal napůl cesty mezi záhadologickým thrillerem a čistokrevným hororem. Ústřední motiv je parádní, samotné odhalení Noemovy archy a vše, co s tím souvisí, jakbysmet. Jenže pak autor narychlo buduje zápletku podobnou Věci Johna Carpentera, avšak nedotaženou a nedodělanou. Neříkám, že schizofrenní atmosféra nefunguje, stejně jako děsivé a morbidní způsoby úmrtí. V téhle rovině šlape vyprávění naprosto skvěle, až by jeden řekl, že se Christopher Golden pro nic jiného nenarodil. Klopýtat to začne v okamžiku, kdy si uvědomíte, že se z úvodního odhalování tajemného přešlo na chladnokrevnou (doslova) vyvražďovačku a co bylo dříve, už nemá opodstatnění. Prostě jen tak. Závěrečný dovětek pak sice skýtá milou pointu, ale natolik očekávatelnou, že si ji snad spisovatel mohl i odpustit.
Jistě, je to škvár, ale čte se to prakticky samo a postavy pro jednou nejsou úplně na pěst. Pořád se však nedokážu zbavit dojmu polovičatě odvedené práce, ze které šlo vytřískat mnohem víc.

povídka: Inkubác - Pratchett, Terry
vyšla v: Divadlo krutosti
Polinius | ***** | před 115 dny

Povedená mikropovídka o 100 slovech.

povídka: Kšeft v Hádesu - Pratchett, Terry
vyšla v: Divadlo krutosti
Polinius | **1/2 | před 115 dny

Ok, bylo mu 13 let, když to psal. Respektuji jeho talent, ale je to ještě nevyzrálé dílo kluka.

Taková kratičká nostalgie v rámci této sbírky (DK) se jedná o lepší kousek.

tenká knížečka obsahující stručnou historii lidstva napsanou hodně nasraným autorem. bohům žel, tím také jakákoliv zajímavost končí, text je tuctový a předvídatelný, a neobjevnost v obsahu je doprovázena neobjevností ve vulgaritách a ironizujícím výkladu. ne že by pohled na lidstvo byl nějak extra povzbuzující, ale veškerá kritika tu snesená je přežvýkaná již bezpočtukrát. právě ta nasranost a elokvence autorova jsou jediná pozitiva, které tento čtenář na díle shledává. navíc máme s autorkou překladu opravdu úplně jiné představy o vulgárních výrazech v češtině. slovo úprdelný je opravdu divné a ač jsou obě adjektiva v titulu novotvarem autorovým, a radši bych volil něco jako zastracený, ale kdo jsem já, že? ani jinde se s překladatelkou nesetkáváme v použití konkrétních vulgarit, ale to jsou prostě jen různá prostředí, ve kterých oba žijeme. nicméně při čtení mi to velmi vadilo. tož tak.

kniha: Drake - McLean, Peter
trudoš | **1/2 | před 115 dny

Těžko říct, co mi na příběhu vadilo víc, jestli hrdina otloukánek, proti němuž i Čáryfuk je fakt hustej týpek, nebo nijaká zápletka, která sice rozjede pár nadějných motivů, ale nevěnuje se žádnému a teprve v závěru vyplivne jakýsi překombinovaný konstrukt. A tak mi zůstalo jen roztrpčení z několikahodi­nového bloumání „nájemného vraha“, jenž dostává přes zobák tady a támhle, je věčně překvapenej, jak jeho geniálně vymaštěný plány nevycházejí, přičemž má asi tolik pudu sebezáchovy, že by i slimák štrádující si to po dálnici zahanbeně uhnul pohledem.
Za mě tedy ve výsledku šedivý průměr, balancující na úrovni pulpové tvorby Simona R. Greena či Richarda Kadreyho, nazíráno z toho horšího úhlu pohledu. Pěkné nápady podkopávají nedomyšlené reálie a fádní dojem z děje bohužel nezachraňují ani pokusy o cynické odlehčení či schválně na hlavu obrácená klišé. Vlastně jediné, co mě skutečně bavilo, byla situace, kdy Drake pod vlivem drog vyvolává démony, což na třísetstránkový román není mnoho.

kniha: Na západ od ráje - Harrison, Harry
louza | ***** | před 116 dny

Masivní nářez, jehož první strany komplikuje poměrně složitá terminologie, takže mi prokousání skrze prvních sto stran trvalo cca 25let. Jakmile se ale dostanete přes začátek (nebo si nejdřív nastudujete pozadí světa z dodatků, což doporučuji), čeká vás neskutečný román o osudovém konfliktu dvou zcela rozdílných ras, tapetovaný osudy postav obou stran, jejichž motivace jsou tak propracované, že je těžké uvěřit, že nejspíše nikdy neexistovaly.

Harrison doslova exceluje na obou úrovních knihy. Příběh ač formálně sci-fi je spíš strhujícím dobrodružným románem jehož jazykem je i vyprávěný. Na druhou stranu obsahuje nenuceně mezi řádky poměrně velmi logicky a fundovaně promyšlené kulisy světa včetně obou ras, z nichž ta lidská se přesně drží známé faktografie a ta dinosauří postavená na biotechnologiích je kompletně vycucaná z prstu. Ale vycucaná je naprosto úžasně.

Kniha má výtečný rytmus pokrývající roky v životě hlavních postav. Autorova pozornost mezi oběma rasami je nemacešsky rozdělena přesně na půl. Perličkou je, že jednotlivé kapitoly nezřídka působí jako povídky s vlastními pointami, díky čemuž je takřka nemožné se od knihy odtrhnout. Jedinou vadou na kráse je obal, který ač celkem pěkný nedosahuje kvality geniálního panoramatického výjevu Gina d'Achillea, kterým bylo opatřeno anglické vydání (to bohužel ale zprasilo zadní stranu výřezem pro čárový kód). Výtečná kniha s kultovním potenciálem, která však v globálním měřítku navzdory své kvalitě tak úplně neprorazila.

kniha: Chazarský slovník - Pavić, Milorad
Gaarq | ***** | před 116 dny

čtení 2019: kniha-artefakt. úžasná literární mystifikace, nápaditá, formálně i obsahově, v níž si autor vybral kulturu a etnikum, o kterém toho laik ví kulový a odborník jen o málo víc. chazaři a jejich legendární volba náboženství slouží nejen jako fontána pro autorovu fantazii (v historicko-filozofickém mlžení se skoro vyrovná ecovi), ale také jako symbol, alegorie pro dějinnou křižovatku zdánlivě silného státu a kultury, kterou dřív nebo později srovná nějaký historicko-kulturní buldozer. jak někde napsal nějaký francouzský kritik (jména si fak' nepamatuju) – všichni jsme pavićovi chazaři, zvlášť v době zbraní hromadného ničení (a co francouz tehdy netušil, dnes jsme si to osladili informační válkou. v tomhle kontextu je jeho dílo džouk skvérd, jak říkáme my, latiníci). čte se to špatně, člověk musí potlačovat jakoukoliv potřebu chápat dílo realisticky, ale znalost historie je potřebná k interpretaci a užití si díla, jinak je to totálně nesmyslná slátanina. tohle nikdy nebude pop-čtivo, ale když k tomu někdo vnímavý zabloudí, rozhodně neodejde nepoznamenán :)

kniha: Kletba - Šlechta, Vladimír
snop | ***1/2 | před 116 dny

V zásadě lze podepsat Svarcův komentář, snad jen s doplněním, že když to človk čte, může se mu zdát, že se to autorovi rozpadá pod rukama, že zahazuje jednotlivé podzápletky. Ale nakonec se to složí.

kniha: Zrádný bůh - Johnston, Cameron
snop | *** | před 116 dny

První polovina vyznívá trochu jako zajímavá (noirová) detektivka, ale pak se to bohužel zvrhne v jakousi podivnou řežbu v nepříliš dobře vysvětleném a nepříliš originálním světě, Goa'uldi included. Překlad není zcela špatný, ale formálně není úplně sevřený. Což ale klidně může být předlohou.

Tak toto bola docela logická pecka napriek svojmu veku a možno aj vďaka nemu. A začalo to tak nevinne… Jeden vedátor z x milión rokov vzdialenej budúcnosti počas svojho testovania stroja času odošle zopár hračiek svojho syna na Zem 50. rokov minulého storočia … kde ich nájde jeden americký zvedavý chlapec, ktorý od toho okamihu, spoločne so svojou sestrou začne vnímať realitu trochu inak, očami človeka z budúcnosti…

Poviedka vynikajúca, dostáva sa pod kožu resp. navodzuje spústu otázok. Toto je skutočná science fiction, ktorá mi v súčasnej tvorbe tak chýba…

Zo začiatku tak trochu fantasmagorický text plný dvojzmyslov vyústil do celkom slušného záveru, v ktorom chlapík menom Fara prišiel o svoje klapky na očiach a precitol. To precitnutie do reality bolo dosť brutálne ale aktuálne aj pre našu realitu. Slepá viera sa skrátka nevypláca. Nepochopil som však, prečo autor použil práve obchod so zbraňami ako prostredníka…

Na planéte, kde nepoznajú noc sa raz za veľmi dlhé obdobie (cca 1000 rokov a viac) vyskytne úplné zatmenie. Asimov použil tento úkaz k opísaniu všeobecnej psychózy a totálneho strachu z neznáma. No myslím, že som od tohoto autora čítal aj lepšie kusy…

kniha: Strom ze železa - Black, Holly
DiTerlizzi, Tony
trudoš | ***1/2 | před 117 dny

Mnohem akčnější než předchozí díl, především díky blížícímu se závěru, přičemž tentokrát si autoři neberou servítky a to i v rámci literatury pro dospělé. Nadále však kniha připomíná spíš jen kapitolu z většího celku, než plnohodnotnou epizodu a nebýt fantastických ilustrací Tonyho DiTerlizziho, asi bych takovým nadšením neoplýval. Ovšem jako román pro začínající čtenáře perfektní, je to kouzelné, napínavé i zábavné. A hlavně krátké. Holly Blacková zkrátka evidentně ví, co dělá. Snad jen že ústřední trojice sourozenců se k sobě občas chová vážně pitomě. Ale to už je myslím úděl všech sourozeneckých partií – kdo v mládí nezažil nebo nemá děti vlastní, nemá šanci pochopit.
Strom ze železa je plný zásadních zvratů, které sice ještě nic pořádně neosvětlí, ale popoženou události k finálnímu střetu kroky přímo sedmimílovými. Rozhodně jsem tedy zvědav, jakým způsobem hodlají spolutvůrci v průběhu posledního dílu všechny načrtnuté linie uzavřít, když jim samotná rozehrávka trvala tak dlouho.

povídka: fragment: Azathoth - Lovecraft, H. P.
vyšla v: Měsíční močál; Stín z času
louza | **** | před 118 dny

Pěkně podaný básnický kraťas, kde jde spíše o jazyk a přednes než o děj. Libozvučný text do něž není problém se začítat stále dokola. Text toho zase tak moc neříká, ale krásně se čte.

povídka: Co přináší luna - Lovecraft, H. P.
vyšla v: Měsíční močál
louza | **** | před 118 dny

Pěkně podaný básnický kraťas, kde jde spíše o jazyk a přednes než o děj. Libozvučný text do něž není problém se začítat stále dokola. Text toho zase tak moc neříká, ale krásně se čte.

povídka: Hypnos - Lovecraft, H. P.
vyšla v: Měsíční močál; Uvězněn s faraóny
louza | **1/2 | před 118 dny

Celkem slabší povídka věnující se průzkumu dálav vesmíru v drogovém opojení, které se zvrhne v hysterické záchvaty iracionálního strachu. Lovecraft měl svou hrůzu vždycky postavenou na abstraktním bez popisném strachu a nechával mulisáky spíš na čtenářově fantasii. Ale tady to přehnal.

kniha: Terminus - Sweterlitsch, Tom
dva mraky | ****1/2 | před 120 dny

Knížka je skvělá v tom, že je současně klasický detektivní thriller s přibývajícími mrtvolami, ponurými detaily a postupným rozkrýváním dávných událostí a současně fantastikou. Ta fantastická část příběhu je netypická časovka a současně příběh o vesmírných cestách, vyvolává až existenciální úzkost. Terminus je bizarní katastrofa, která hrozí lidstvu v budoucnosti a její koncepce a vylíčení jsou opravdu skvostné. Nápad s časovými liniemi existujícími jen díky časovému cestovateli je neotřelý a dál graduje atmosféru. S odhalováním dalších a dalších tajemství a přivývajícími komplikacemi, děj skvěle graduje. Jen na konci vyprávění mírně vypadává z tempa je to najednou méně přehledné, navíc to samo sebe trochu spojleruje. Jako u správného thrilleru hlavní hrdinka probíhá padajícím světem a zasahuje na poslední chvíli, ale bohužel se až příliš dobře dá odhadnout, jak. To je ale drobná vada na kráse. Jak už tady padlo, skvěle technicky zpracované a navíc s originálními nápady.

kniha: Probuzení bohové - Neuvel, Sylvain
Methat | ****1/2 | před 121 dny

K tejto knihe by sa hodil výrok Stalina: „Keď zomrie jeden človek, je to smutné, keď zomrú milióny, je to štatistika.“ V druhej knihe autor konečne pritvrdil, konečne čitateľ dostal poriadne post-apo a prekvapivo zomrie aj zopár hlavných postáv. Neuvel pridáva do knihy množstvo detailov, dozvedáme sa minulosť niektorých hlavných postáv a už to nie je len o „prázdnych“ dialógoch. Záverečné strany ma navnadili na ďalšiu knihu.

kniha: Thuvia, dívka z Marsu - Burroughs, Edgar Rice
louza | ****1/2 | před 121 dny

Po uzavření linie s Johnem Carterem přichází na řadu román, věnující se jeho synu Carthorisovi a Thuvii, kteří byli bočními postavami předchozích dvou knih. Od vyprávěcí ich formy se přechází ke klasickému románové stylizaci. Burroughs však zůstává sám sebou. Hýří klasickými nápady v podobě dávno ztracených měst, politických intrik, epických bitev i příšer s ostrými zuby a drápy. Autor viditelně zraje, ale neodchyluje se od svých kořenů čímž mírně uvadající marsovskou sérii znatelně pozvedá.

kniha: Meč v bouři - Gemmell, David A.
Speedemon | **** | před 122 dny

Gemmella je nejspíš potřeba číst s několikaletým odstupem. Od přečtení jeho poslední knihy uplynulo dlouhých 6 let, takže přišel ideální čas podívat se na zoubek Rigantské sáze. A udělal jsem dobře. Čte se to opravdu parádně. Zároveň si to bere to nejlepší z jeho Lva Makedonského (takže vlastně vykrádá sám sebe, ale čert to vem).

Celou knihu sledujeme život hlavního hrdiny Connavara a několika jeho blízkých. Děj rozložený do několika let tak nabízí vše. Od osudových lásek, epických smrtí i obyčejných životních událostí. Cca do první půlky je to o dospívání, pak otěže přebere o něco temnější část a začne se i více umírat. Mně se tedy líbila více ta melancholická první polovina. Uvidíme, co nabídnou další díly. Connavar není žádný typický klaďas a umí být i pěkná svině, zvlášť když se rozčílí…

Mikrokosmický bůh je prvotným príkladom použitia konceptu „Vreckový (obmedzený) vesmír“ orig. Pocket Universe v science fiction. ref.

Poviedka o biochemikovi, ktorý stvoril rasu malých bytostí, pre ktorých bol bohom. Klasický príbeh zo 40. rokov minulého storočia, s cynickým humorom, v ktorom nechýba záporák…

Autor v tejto poviedke opísal víziu spoločnosti, v ktorej sa ľudia pohybujú na dopravníkových pásoch. Autá tu už nie sú potrebné a stávajú sa len akýmsi reliktom minulosti.

Akčná zložka a dej poviedky má Heinleinov tradičný politický podtext. Ten podtext je, ako inak, opäť kontroverzný. Ak si všimneš dátum 1. zverejnenia poviedky (1940), natíska sa tu otázka, do akej miery bol autor ovplyvnený udalosťami španielskej občianskej vojny 1936–1939 (hlavne frankisti vs. CNT-FAU).

Vo svojej poviedke si totiž tentokrát berie na mušku syndikalistické odbory, v jeho poňatí pretavené do akéhosi funkcionalistického hnutia. To hnutie je samozrejme zlé, lebo prvoradé je „Cesty sa musia hýbať“. Zlé je preto, lebo chce vládnuť. Toto hnutie vychádza z tézy, že spoločnosti by mali vládnuť predovšetkým tí, ktorí sú pre ňu nepostrádateľní. V tomto prípade pracovníci obsluhujúci dopravníkové pásy.

Heinlein si pri výstavbe príbehu cielene vypomáha spústou barličiek a klišé predovšetkým z pravej strany politického spektra. Funkcionalisti sú tu vykresľovaní ako teroristi s pokrivenými charaktermi a systémom hodnôt a tí, ktorí majú na svedomí prvý výstrel. Na druhej strane, všetko do poriadku dáva rozvážna a presne fungujúca armáda (kadeti), ktorá sa len bráni a zabraňuje hrozbám. Ďalej tu obhajuje rôzne previerky kompetentných a ich sledovanie, aby sa na dôležité miesta dostali len tí správni ľudia, veriaci v systém.

Musím konštatovať, že poviedka i keď sa mi nepáčila svojim vyznením ani obsahom, bola veľmi dobre napísaná a spustila u mňa veľmi veľa protichodných myšlienok. Že poviedka stojí za prečítanie, koniec koncov svedčí aj dĺžka tohoto môjho komentára…

Audio v pôvodnom znení

14567891011121314poslední (680)27192 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu