RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

14567891011121314poslední (637)25465 příspěvků celkem

Klasická fantasy o tom, že aj bohovia a bohyne majú svoje potreby. Zádrhel je v tom, že ak si to niektorá bohyňa rozhodne rozdať so smrteľníkom v otázkach sexu ako v tomto prípade, ten smrtelník si to odnesie so všetkými dôsledkami, ak je božský partner bohyne žiarlivý. A ak je to ešte najvyšší boh Rankancov duplom. Jedine ak by sa do toho vložilo nejaké staré božstvo miestnych, ten človiečik by mal šancu…

kniha: Černočerná tma - King, Stephen
trudoš | ****1/2 | před 70 dny

Knihu otevírá povídka 1962, což je kvalitní psychologický thriller o farmáři, který se rozhodne zabít vlastní ženu, čímž na sebe strhne deset ran egyptských. Následuje syrový příběh Velký řidič, operující s jednoduchým, ale o to mrazivějším motivem náhodného stopaření, u kterého se nedokážete zbavit pocitu „Tak tohle by se klidně mohlo stát i mně.“ Pak je tu Prodlužování času, dle mě nejslabší povídka s paradoxně nejlepším nápadem – motiv, kdy se upíšete ďáblu jen proto, abyste se měli lépe než vaši přátelé, je velmi ošklivě lidský. Se satirou však autor moc velký kamarád není, lépe řečeno, člověk ji od něj nečeká, a když ji náhodou dostane, špatně ji tráví (mluvím o sobě). Závěrečná novelka Dobré manželství je pak další bravurní sondou do myšlenek ženy, která zjistí, že její manžel je sériový vrah.
Ve finále tedy velmi uspokojivé kvarteto příběhů, kdy primárně nehodnotím kvalitu obsahu, jako spíš literární formu. Protože Stephen King zkrátka umí vyprávět jako nikdo jiný. Je to ďábel.

kniha: Černý kat - Dark, Jason
Speedemon | **1/2 | před 70 dny

Jde prakticky o variaci na slasher horory. Hlavní záporák kromě své nesmrtelnosti ničím nevyniká. Klidně by to mohl být psychopat ala Jason Voorhees s maskou. Jen ty obyčejné ani stříbrné kulky mu neublíží. John tentokrát případ řeší se svoji sekretářkou Glendou a je to vlastně její první větší výstup. Společně vyšetřují vraždu její kamarádky na zapadlém skotském venkově. Autor se nemůže rozhodnout zda je vesnička sto let za opicemi na hranici se středověkem nebo jde s dobou a všude svítí neony k diskotékám a obchodům. Jak už to tak ale bývá, vše to končí nebezpečím pro Glendu a John ji musí zachránit kejhák. Slušný průměr.

kniha: Lyonesse - Vance, Jack
Hang | ***** | před 70 dny

Knihu jsem si koupil v 95. roce, protože nebylo nic lepšího na čtení. Popisek na zadní straně „A v jednom království žila princezna pohádkově krásná, leč smutná. Pak jí jednou moře přineslo prince…“ mě dlouho odrazoval od zakoupení. První čtvrtinu knihy jsem se do čtení musel nutit a již ji málem odložil. Pak se ale příběh tak úžasné rozvinul, že jsem hltal každé slovo. A musím přiznat, že je to jediná kniha, která mi zaplnila prázdnotu po přečtení Pána prstenů. Síla knihy není v hlavní dějové linii, ale právě v pestrosti světa a kouzelných odbočkách které burcují fantazii. Proto je mi líto, že se další díly nedočkaly překladu.

kniha: Strom viselců - Aaronovitch, Ben
snop | ****1/2 | před 70 dny

Vzestupna tendence teto serie je setrvala, do dokonalosti mi chybel uz jen trochu uspechany zaver (a bohuzel trochu odflakla korektorska prace, takze v textu zustalo par preklepu a jeden bizarni nedodelek „Radsi/radeji“ – sic!).

Kazdopadne tento dil je uz plnohodnotna proceduralni detektivka, coz je skvele. Peter Grant a spol. se k pachateli dopracuje opravdu logicky a systematicky, na nahody nezbyva misto, vse zapada do motivaci vsech zucastnenych. Je to vaznejsi nez predchozi dily, ale to mi vubec nevadilo.

Skvele a opet velmi ctive.

kniha: Smyčka - Suzuki, Kodži
trudoš | **1/2 | před 71 dny

Tak tohle se nepovedlo. Kodži Suzuki potřetí kombinuje vrozený strach z folklórních pověr a s vypěstovanou nedůvěrou v technologické vymoženosti. Tentokrát však z hororu přesedlal na čistokrevnou science fiction. Hrůza, čtivost a nápaditost předchozích knih absolutně vymizela, zbyl jen křečovitý příběh, jehož logika absolutně převrací kouzlo předchozích románů a navíc je děravý jak paměť pana Alzheimera. Bohužel pryč je i temnota s beznadějí a naopak se na scénu dere optimismus, jehož herecké výkony jsou víc než pochybné. Po předchozích depresivních závěrech na vás tedy čekají šťastné konce a báječné budoucí zítřky, kdy všechno bude už jen a jen lepší. Haleluja.
Jste-li fanouškem Kruhu, rozmyslete si dvakrát, zda vám stojí za to zkazit si náladu. Ovšem jste-li autorovi skalní obdivovatelé, bezesporu má smysl Smyčku číst. Minimálně ze studijních důvodů. Ač přeoral co mohl, stále zůstává kvalitním tvůrcem, po jehož další knize obratem šáhnu. Teď už sice trochu opatrně, ale přesto šáhnu.

kniha: Za modrým horizontem událostí - Pohl, Frederik
Dilvermoon | nehodnoceno | před 71 dny

Každý má asi své kostlivce ve skříni. V případě Laseru je jedním z nich tato kniha. Už ten název prvního vydání – „Za horizontem modrého jevu“. Jde o černou díru, takže v druhém vydání (2004) to někoho trklo a název knihy změnil. U druhého vydání je vidět, že některé věty a formulace byly uhlazeny, ovšem kuriozní nesmysly zůstaly i v tomto upraveném vydání. A o ty jde v hard sci-fi především. Paní Ončáková byla zjevně zcela nedotčena astronomií nebo astrofyzikou a zřejmě měla pocit, že Slunce obíhá kolem placaté Země a nechápu, proč dostala od Laseru tento úkol zcela jasně nad její síly a proč ho přijala a tuto knihu pohřbila.

Je tam toho dost, ale tři příklady za všechny:

„… čas od času vyhlédlo Slunce, jednu kometu (z Oortova oblaku) vytrhlo a ta se lehce vznášela v perihéliu.“ (naprostá hovadina – nebeská mechanika řve hrůzou).

„Továrna na potraviny je na Oortově oblaku.“ (zřejmě podle vzoru, že houby rostou na lese).

„Černá díra není vlásek.“ Při překladu vyjde něco, co paní překladatelce nedává smysl a ona to tam prostě nechá a nesnaží se zjistit, o co jde. Jedná se o známou astrofyzikální frázi „Černá díra nemá vlasy“ (A black hole has no hair). V roce 2004 to rozšířenému redakčnímu týmu připadalo alespoň divné, ale také to nevymyslely (tři ženy). Šalamounsky tam stojí: „Černá díra je velká neznámá.“ No, aspoň je to pravda….

Tolik jen pár příkladů. Jedna věc je ohýbat překládaný text, který není předem daný a lze si s ním trochu pohrát a běžný čtenář je spokojen a nic nepozná. Jiná věc je ale kreativita nebo ignorance v jasně daných věcech, které lze překládat jen jedním způsobem. Najdou se tedy i překvapivá místa, kdy je i celkem vědecký popis zvládnut dobře, což mě opravdu upřímně překvapilo. Nicméně celkově jde o zkaženou knihu. Už první díl (Gateway) za moc po stránce překladu nestál, ale tady je to ještě horší.

kniha: Místo, místo! Více místa! - Harrison, Harry
SONP | **** | před 71 dny

Klasické dílko ze žánru „co kdyby“. Tentokrát na téma „co kdyby se lidstvo rozmnožilo natolik, že už ho ani Země ani civilizace neuživí“. A protože kniha je ze 60. let, je toto téma rozvíjeno spíš na bázi sociální než na bázi ekologické, kterou bychom očekávali dneska. A tak lidé žijí v opuštěných lodích, autech nebo v rozdělených pokojích obývaných několika rodinami zároveň. Voda je na příděl a chleba se vyrábí z řas. Lidí je tolik, že se vlastně neřeší žádná kriminalita nebo zdravotnictví. Na pozadí této sociální dystopie se odehrává klasický detektivní příběh jak z pera McBaina. Žádná obrovská literatura to není, ale dobře se to čte, aspoň tedy mě, kdo jsem na těchto sci-fi brožovaných jednohubkách vyrostl. 80%

kniha: Renegáti - Meyer, Marissa
snop | ***1/2 | před 71 dny

Dlouho jsem se rozhodoval mezi 60 a 70 %, ale nakonec zvitezilo vyssi hodnoceni, protoze se to opravdu dobre cte. V zasade jenom 2 POV, Nova a Adrian, vetsinou ovsem v jednote mista, casu i deje.

Jasne, rozviji se nam tu laska, ovsem prilis to nebrani celkem zajimavemu pribehu, ktery pripomene Divoke karty nebo Steelhearta. Svet plny lidi se superschopnostmi, kteri nejprve byli utlacovani, pak se emancipovali ponekud anarchistickym zpusobem (Ace Anarchista), coz vedlo k rozpadu spolecnosti, kterou zase pomalu davaji dohromady nad Acem zvitezivsi Renegati (nyni organizace, vyrustajici kdysi z aktivity vtipne klise parodujiciho homosexualniho paru panu Neviditelneho a Nezranitelneho).

Hrdinka je neter Aceho Anarchisty, Adrian je adoptivni onech dvou puvodnich Renegatu.

Laska si ovsem nevybira.

Pribeh i psychika hlavnich hrdinu jsou uveritelne (nejzabavnejsim prvkem jsou Renegati, kteri strasne chteji byt hodni, ale uplne jim to nejde, a jejich kontrast s ponekud realistictejsi mentalitou hlavni hrdinky), jen ke konci to zacne skripat, coz ale vidim hlavne jako otvirak k dalsim dilum.

Protoze jestli z toho autorka nevydoji aspon trilogii, tak jsem cinsky papez.

povídka: Soumrak - Marovski, Krešimir
vyšla v: Duhová křídla
Gaarq | brak | před 71 dny

čirý běs. autor si s logikou hlavu nedělá a post-apo, které by mohlo opět i námětem s ovládnutí těla přinést něco zajímavého, přineslo jen frustraci a pitomou „překvapivou“ pointu. aj vej.

povídka: Potřebuji tvé tělo - Furtinger, Zvonimir
vyšla v: Duhová křídla
Gaarq | ** | před 71 dny

profláklý námět ovládnutí těla zvenčí dokázal alespoň v první čtvrtině furtinger docela zvládnout a oživit několika neobvyklostmi, jenže pak vyrobil jednu logickou superbotu, pak druhou a celé se to svezlo do trapné frašky. a navíc ukecané a zbytečně natahované.

kniha: Ohniboj - Sanderson, Brandon
trudoš | ***1/2 | před 72 dny

Mně ta náctiletost k Sandersonovi prostě nějak nejde. Kloubit dohromady problematiku chování na mejdanu a záležitosti kolem zabíjení Výjimečných nefunguje čistě z principu nulové uvěřitelnosti. Kdybych vyrůstal v Ugandě, asi bych si s tím hlavu nedělal, ale maminka mě holt vychovala trošku jinak. Beru ovšem v potaz módní trendy, i když s nimi ne vždy úplně souhlasím. A Brandon Sanderson je zkrátka bezvadný vypravěč, takže ať si moje puritánská povaha pro jednou trhne nohou.
Druhý díl pokračuje ve stejně uvolněném tempu jako jednička. Nápaditost si podává ruku se čtivostí a sem tam i nějakým tím vtípkem. Pořád mi ovšem nefunguje logika kulis, které v mnoha momentech působí až příliš komiksově. Jako scenérie jsou to moc krásné, ale v praxi naprosto popírající fyzikální zákony a to přitom beru v potaz žánrovou fantastiku. Konec pak přihází v tom nejzajímavějším momentě, kdy – jak už je u autora zvykem – hrdinové i čtenář musí pěkných pár věcí přehodnotit. Takže honem honem, Kalamitu sem.

kniha: XB-1 2017/05 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 72 dny

Mierne nadpriemerné až veľmi dobré číslo, v ktorom tentoraz dominujú hlavne poviedky domácej proveniencie pulpového charakteru. Napriek absencii asolútnych subjektívnych hodnôt sú nimi predovšetkým akčná spaceopera Lovci vraků od Pavla Fritza a čistá postapokaliptická scifi akcia Nebe plné snů od Vojtěcha Žáka , ktorá by mala údajne nadväzovať na zatiaľ nepublikovaný román Než vyjde Slunce.

povídka: Dvojkolejný čas - Pohl, Milan
vyšla v: XB-1 2017/05
yerry | * | před 72 dny

Námet tejto poviedky bol síce dobrý, ale jej spracovanie bolo veľmi slabé. Zasa raz jeden vírus, aach jaj, miesto zombíkov a rôznych pandémií tu tentoraz máme skrátený životný cyklus u väčšiny populácie…

povídka: Nebe plné snů - Žák, Vojtěch
vyšla v: XB-1 2017/05
yerry | **** | před 72 dny

Poviedky podobného razenia mi už veľa nehovoria. Postapokaliptický svet, nabitý cynickými postavami, kopou mŕtvol a strelných zbraní mohol u mňa subjektívne dopadnúť veľmi zle. Áno, poviedka prináša so sebou všetky atribúty a neduhy akciou nabitej scifi.

Aby som ju jednoducho ne-odpísal, stalo sa pár vecí: autorovo podanie príbehu ma 1. pripútalo na stoližku, 2. priklincovalo mi všetky končatiny, 3. hlavu mi zovrelo vo zveráku a po 4. hypnotizujúci text mi vypálil svoju kópiu na očnú sietnicu…

Zostáva mi už len konštatovať, že autor to s textom očividne vie…

povídka: Lovci vraků - Fritz, Pavel
vyšla v: XB-1 2017/05
yerry | **** | před 72 dny

Zmes spaceopery a matrixu v kombinácii s votreleckou témou bola veľmi dobrá i keď pomerne skoro sa dalo tušiť, kam to všetko vyústi. Originálne to teda veľmi nebolo ale oddychovo-pulpový nádych poviedky v rámci svojej kategórie mal svoju kvalitu a keďže takýchto vecí nikdy nie je dosť, chválim…

Alernatívny svet v kombinácii s alternatívnou históriou mal svoje grády, bohužiaľ formu manželia Lukinovi zvolili dosť nešťastnú. Európska civilizácia ako pupok sveta kedysi koncom 15. storočia objavuje nové kontinenty a prináša na ne kultúru zbraní a conquisty. Do tejto reality však už ktosi zasiahol a tak európania síce stretávajú domorodcov, ale tí sú vyzbrojení rýchlopaľnými zbraňami, lietadlami, supermodernými loďami a premyslenou vojnovou taktikou. Celá conquista aj s európskymi mocnosťami sú riadne v prdeli, lebo zisťujú, že brány pekelné neradno otvárať.

Autori tu zvolili civilizačné garde, výbornú tému s výbornou pointou, ich spracovanie však skončilo pod možným potencálom…

kniha: Odhalený vesmír 2 - Reynolds, Alastair
Madam Brbla | **** | před 72 dny

Zatímco první díl (přesněji první polovina) „Odhaleného vesmíru“ byla jen takovým nezbytným seznamovacím rozběhem s mnoha otázkami, ten druhý je akčním skokem, který končí ne zcela elegantním dopadem. Přinejmenším pro mě byl závěr… okamžitý odpovídající výraz v mé hlavě zní „jeblý“, ale zvolím korektnější „příliš odtržený od reality“. Takový moc hyperdimenzionální, transcendentní, už tomu chyběl akorát Aštar Šeran. Když tak o tom přemýšlím, trvám na slově „jeblý“.
Tahle kniha se četla lépe, obsahovala méně politiky a více dobrodružství, poskytla skoro veškeré potřebné odpovědi (některé uspokojily, jiné tak docela ne). Nadále mi však chyběly atraktivnější postavy. Hlavní hrdina Sylveste a jeho žena ze mě vydolovali lehké antipatie, stěží lidská posádka „Nostalgie nekonečna“ vzbudila maximálně trochu zvědavosti, Anna Kuriová mi připadala jako loutka bez osobnosti, snad k Ilje Voljovové jsem pocítila nepatrné záchvěvy sympatií. Ještě kdyby se naučila více ruských nadávek a neopakovala pořád dokola tu jednu. Třeba britský autor netuší, jak bohaté na vulgarismy mohou být jiné jazyky, než angličtina se svým monotónním fuck nebo shit; případně se obával mozkovou kapacitu čtenářů přetížit nějakým tím durakem, job tvoju mať a podobnými ošklivostmi.
Druhé čtení u mě každopádně nevyvolalo tolik nadšení jako před patnácti lety. Bylo to fajn, ale mám za sebou i nápaditější space opery s lépe vypracovanými charaktery… a bez jeblého finále. 79%

ve skutečnosti jde o dvě humoristické mikropovídky s fantastickými motivy ze stejného prostředí nějakého domova důchodců v maloměstské díře někde ve staré jugoslávii. autor využívá SF k vytvoření ještě pitoresknějšího prostředí, než by realita skýtala, maličko, ale s úctou, si ze SF střílí a hlavně mu jde o docela lehký tón vyprávění, nezávazný až snad bajkovitý.

OOO-001–100–000 je příběhem nešťastného a zneuznaného geniálního vynálezce-důchodce, jehož opus magnus selhal pouze a jen vinou ordinérních lidí, kteří jej obklopují a nechápou.

paralelní paranormálie je příběhem konfrontace fantazie, reality a lidské ochoty sice věřit lecjaké podivnosti, ale zásadní neochoty přijímat složitost skutečného světa. autorem skrze osobu pochybného senilního autora SF podaná teorie multiverza je na dnešní poměry opravdu aktuální.

klasická záhadovka trošku à la ludvík souček. samotný příběh je z tohoto pohledu tuctový a neoriginální, ale způsob, jakým autor popisuje emzáky je na svou dobu velmi originální a řekl bych, že velmi moderní. popravdě, jak teď pařím stellaris, UI popisované autorem se hodně podobá tomu ve hře :)

povídka: Letní noc kolem plané hrušně - Mikačič, Iskra
vyšla v: Duhová křídla
Gaarq | ** | před 72 dny

dost divná povídka. na jedné straně originální forma první kontaktu, taková balkánská, na druhou stranu děsivý amatérizmus toho fikčního světa. má to jisté kouzlo, které ale dokážou nelogičnosti ve vyprávění docela uzemnit.

Uff. Toto bych od Asimova nečekal. Hodně magazínová povídka bez SF prvku. Podivná posedlost, krátkodobé vyšinutí mysli jednoho obchodníka, který obsedantně všude vidí jedno příjmení v různých obměnách a je cloumán městem až k osudovému setkání. S kým? Proč? To už úplně jasné není. Asimov zde asi hledá své kořeny, biblický (židovský) submotiv, posednutí mysli, … prostě hodně netypická povídka. Jakoby ji ani nenapsal Asimov, spíš Silverberg, když si šlehnul Dicka. Není špatná, jen prostě nevím, co si o ní mám myslet.

kniha: Skrýš - Koontz, Dean Ray
trudoš | **1/2 | před 73 dny

Pro mně třistapadesátis­tránková nuda s afektovanými hrdiny, umělou atmosférou a katolickým podtextem. A nevím, jestli je to dobou, nebo překladem, ale některé slovní obraty mi přišly jak z nedělní školy, což v kombinaci s rádoby špinavou realitou působí až úsměvně. Devadesátky uměly být v tomhle ohledu pekelné.
Každopádně Dean Koontz je řemeslník každým coulem, takže umí vtáhnout do děje a bavit dialogy. Naneštěstí své umění tentokrát přepálil, když i ty nejdramatičtější scény natahuje do nekonečna. Napětí tak jde k čertu, o to spíš, že prakticky vždycky víte, kam daná sekvence směřuje. Jakoby důležitost počtu písmen převažovala nad plynulou gradací. Nehledě na to, že hrůza končí u psychopatického zabijáka, jehož motivace jsou stejně interesantní, jako celý Texaský masakr motorovou pilou. Logika nulová a jednání bestiální, přičemž ruka zákona se chová jako slepá, přestože vrah není zrovna žádný Einstein. Ovšem jako Stopy hrůzy by to asi šlo, kdyby se rozsah zkrátil minimálně o polovinu.

povídka: Paměť dřeva - Tuttle, Lisa
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1995/05
Lucc | *** | před 73 dny

Lisa civilní fantaskní duchařské horory umí. Tento kousek o dlouhých prstech minulosti je lehce svíravý, ale ne uchvacující. Něco mu chybí (o chlup větší odkrytí minulosti) nebo přebývá (předvídatelnost?). Pro matky malých dětí ale může být o dva stupně více mocca.

kniha: Pán zkázy - Abnett, Dan
Lee, Mike
BorgDog | ***1/2 | před 73 dny

A jsme ve finále. Malusovi zbývá poslední artefakt – a posledních pár týdnů, než jeho duše definitivně propadne démonu Tz´arkanovi, který má ovšem už teď nad jeho tělem mnohem více moci, než by se Malusovi zamlouvalo. Aby toho nebylo málo, po událostech třetího dílu je mezi temnými elfy psancem, a přes hranici se valí obrovské vojsko Chaosu pod velením jeho šílené nevlastní sestry. Poslední kolo hry může začít.

Bohužel – žádná sláva. Po skvělé čtyřce autoři nezvládli závěr své série ukočírovat. Chyby jsou v podstatě dvojí: Poprvé se sáhlo po dvou časově oddělených liniích, kdy v jedné sledujeme Maluse, který míří (či spíše je démonem vlečen) na finální zúčtování, a ve druhé to, co předcházelo. Jenže hlavní linie tím ztratila napětí, protože už předem víme, jak dopadne. Navíc je Malus nucen poprvé fungovat jako součást větší armády, a kosa narazila na kámen, protože jeho schopnosti jsou zvýrazňovány tím, že se prostě všichni ostatní velitelé Malekithova vojska chovají jako úplní idioti. Levný trik, k němuž se autoři neměli uchylovat. Samotné zakončení je pak víceméně jen „povinné odškrtnutí“, i když nutno uznat, že o moc lépe to asi vyřešit nešlo.

Celkově jsem ze závěru mírně zklamaný. Očekával jsem víc, ale úplný propadák to rozhodně není.

kniha: Meč Chaosu - Abnett, Dan
Lee, Mike
BorgDog | ****1/2 | před 73 dny

Malusovi zbývají ještě dva artefakty a čas se krátí. Nezbývá, než se v přestrojení vetřít do samotného Khainova kultu vrahů a ukrást jeho nejcennější relikvii. Situaci komplikuje, ale i usnadňuje fakt, že v církvi právě vypuklo schizma a ani jedna strana se s ničím moc nepáře. Jak se ostatně u uctívačů Pána vražd dá čekat.

Navzdory absenci Hauclira (za něhož se po většinu děje vydává sám Malus) je to asi nejlepší díl z celé série. Krvavý mumraj v kultu vrahů, který je jen tak mimochodem v říši temných elfů státním náboženstvím (opravdu skvělý nápad), v kombinaci se schopností autorů pracovat s popisy, vytváří dokonalou atmosférickou jízdu. K tomu nutno přidat zajímavou vedlejší postavu vraha-knihovníka i ne úplně předvídatelnou pointu, a výsledku lze vytknout jen málo.

V rámci „fantasy pulpu“ tentokrát skoro plný počet.

kniha: Žnec duší - Abnett, Dan
Lee, Mike
BorgDog | *** | před 73 dny

Pátrání po třetím artefaktu vede Maluse do prastarého mauzolea a rychle se mění v divokou honičku pustinami i městy, kde se Malus ocitá střídavě v roli lovce i loveného. A několikrát dokonce uloveného.

Je to ovšem slabší než první dva díly – jednak proto, že autoři jako by už měli problém vytáhnout z rukávu něco nového, a jednak pro ne úplně srozumitelné hrátky s Malusovou duší, které prochází dějem. Co je naopak zajímavé, je motiv pomalého podmaňování Maluse démonem – přičemž on ani démon Tz´arkan vlastně ani moc nepředstírají, že se budou snažit jeden druhého podrazit, jak to jenom půjde. A jak závod s časem pokračuje, ta chvíle se evidentně blíží…

kniha: Krvavá bouře - Abnett, Dan
Lee, Mike
BorgDog | **** | před 73 dny

Malusovi začíná běžet čas, konkrétně jednoletá lhůta, během které musí získat zbylé čtyři artefakty, jinak přijde o duši. Protože druhý z hledaných předmětů se nachází na mýtickém ostrově uprostřed nepřátelského moře, nezbývá než pomocí lží, slibů a podrazů získat podporu několika členů své rodiny a vyrazit na pirátskou výpravu. Že o nepřátele ani nože v zádech nebude nouze, je jasné od samého počátku.

Kniha celkově drží standard prvního dílu, za zvláštní zmínku stojí jen dvě věci: Přibylo humoru, hlavně prostřednicím postavy Malusova vazala Hauclira, který vynikajícím, doslova saturninovským stylem komentuje kousky svého vypečeného pána. A nelze si nevšimnout, jak silnou stránkou autorské dvojice je práce s popisy: Malusovo závěrečné bloudění čarodějnickým labyrintem má atmosféru a finále silně zvedá.

Ve srovnání s prvním dílem nemám žádný důvod k nespokojenosti. Takže plachty na stožár, usekané hlavy přes palubu, a vzhůru na další díl.

kniha: Démonova kletba - Abnett, Dan
Lee, Mike
BorgDog | **** | před 73 dny

Hned na úvod je třeba říct, že anotace knihy lže. Titulní „hrdina“ Malus Temná čepel je ambiciozní pragmatik, nikoliv sadista páchající zlo pro zlo. Jeho činy nijak nevybočují z toho, co je běžné ve společnosti okolo něj, i v jeho vlastní povedené rodině. První nechutná scéna je pak jen prvoplánovitou snahou šokovat na úvod čtenáře – nic podobného, natož horšího, už v knize (naštěstí) není. Stejně tak je nutno říct, že zatímco říše Temných elfů u Salvatoreho Drizzta je aspoň s přivřenýma očima reálná, to co popisují Abnett s Leem, by muselo skončit tak do dvou let všeobecnou genocidou, neboť by se všichni povraždili navzájem.

Když máme za sebou toto, co zbývá? Inu, zábava. Je to pulp, ale nelze popřít, že kvalitní. Intriky, podrazy, bitky. Vše rychle odsýpá k závěrečnému rozuzlení, které jasně určí strukturu dalších dílů. Nic se příliš nepitvá, ale ani nepůsobí ledabyle. Je znát, že autoři jsou profesionálové mající zkušenosti, a hlavně – ani si nesnaží předstírat, že píší „něco víc.“

Pokud si chcete odpočinout u něčeho nenáročného a jste už přejedení ušlechtilých rytířů v zářivě lesklých zbrojích, Malus Temná čepel může představovat vítané osvěžení.

povídka: Ovoce Enlibaru - Abbey, Lynn
vyšla v: Příběhy od Oplzlého jednorožce
yerry | *** | před 74 dny

A opäť sa tu stretneš s vešticou Illyrou, mihne sa tu Dubro, ale ten tu zohrá len podružnú úlohu. Illyru totiž vyhľadá jeden starý známy. Ten známy vlastní jeden artefakt. Na ňom je starým písmom vysvetlený postup výroby najlepšej ocele. Vtip je v tom, že nedá sa prečítať, je na ňom totiž magický zámok. Ten zámok by mohol zlomiť len purpurový mág, bohužiaľ už je po funuse…

Klasika, ktorá príliš nenadchne ani neurazí…

povídka: Bohyně - Drake, David
vyšla v: Příběhy od Oplzlého jednorožce
yerry | *** | před 74 dny

Autora som mal pod dojmom z poviedky Velký výlet , ktorá patrí do cyklu o Honor Harringtonovej, zafixovaného ako predstaviteľa žánru military scifi. Táto fantasy klasika však tiež nebola zlá.

Starobylé mesto Azylum je postavené na ruinách ešte oveľa starších základov. Niet sa preto čomu diviť, že pod chrámom jednej bohyne, pretrvalo ešte niečo staršie. A že je to Zlo, je jasné ako facka…

Klasický fantasy námet plný nástrah a pascí, v ktorom nie je núdza o jedovatých pavúkov rôznych veľkostí, mäsožravé opice, krabov s veľkými klepetami, zopár bežnejších kreatúr a samozrejme nechýba ani mágia a hlavný mág, tentoraz puprpurový.

Na to, že autor je autorom inakvejších počinov ako napr. Jezdci purpurové mzdy alebo Pašák z džungle v ráži , zhostil sa tohoto námetu na obstojnej úrovni…

kniha: Pandemie - Vagner, Jana
trudoš | *** | před 74 dny

Na jednu stranu příjemně pomalé a civilní, na druhou stranu příliš pomalé a civilní. Road trip ruskou krajinou, kdy si hrdinové stanoví cíl a následně se k němu propracovávají, postrádá kapánek napětí. Přičemž konec nepřináší vyvrcholení příběhu, ale po abstraktním uzavření epizody vyznívá čistě do ztracena. Navíc je to celé pojato z pohledu ženy a vyprávění podle toho vypadá – i když prost milostných pletek, děj se vrchovatě šťourá v emocích a vtazích. Jana Vagnerová si však vyhrává s houstnoucí ponorkou něžného kolektivu, stejně jako s kolabující lidskou morálkou tváří tvář přežití. A právě tohle je na knize nejzajímavější.
Slabinou je ovšem technická stránka. Když přijde na celosvětovou pandemii, opomíjí autorka očividné důsledky přibývajících katastrof. Konflikt tak občas působí dojmem víkendové dovolené s drobnými obtížemi, což ještě podtrhuje neochota autorky postavám skutečně ublížit. V rámci postsovětské nátury jsem tedy čekal drsnější počtenou. To ale evidentně nebylo úmyslem.

kniha: Hořící stránka - Cogman, Genevieve
snop | ***1/2 | před 75 dny

Autorka si zjevne trochu nevi rady, kudy dal, coz se projevuje na celem tomto dilu. Prilis mnoho postav, prilis mnoho akce, chybi hloubka a bohuzel trochu i smysl. A zaver je takovy ponekud beckovy a do ztracena. Rad si prectu dalsi dil, ale uz by to fakt chtelo zbavit se vetsiny te nabalujici se suity, zejmena pak Albericha, a jit dal.

povídka: Bloumání - Priest, Christopher M.
vyšla v: XB-1 2018/05
jirikk | ****1/2 | před 75 dny

Nebudu se tvářit, že bych všem těm mostům do zítřka či do včerejška, klenoucím se přes kanál plynutí, úplně rozuměl, povídka nějak čistě lineárně asi převyprávět nejde. Přesto mě to ukrutně bavilo, vypravěčství a citu pro tempo příběhu by se mohla od Priesta řada současných autorů učit.

kniha: Hladová smečka - Sládek, Martin
trudoš | **** | před 75 dny

„Jsi v Norsku a mezi Nory, Haralde. Nikdo neumí bojovat, milovat a pít lépe než my.“
Drsná hrdinská fantasy, která mě nechala vzpomenout si na rané povídky Roberta E. Howarda a v závěru zas připomněla ty nejlepší kousky Davida Gemmella. Martin Sládek se poměrně striktně drží při zemi a nezahlcuje děj přílišným množstvím odboček nebo fantastických udělátek. Ne že by nedošlo na zvraty či magii, ale jedním i druhým autor šetří pro ty nejpříhodnější momenty. Evidentně si užívá prostředí a atmosféru studeného Norska, ve kterém se parta Dánů právě utrhla ze řetězu. V tomhle ohledu je nemilosrdný až krutý, aniž by přitom působil jakkoliv samoúčelně. Nejvýraznější emoce zde přitom vzbuzuje paradoxně záporná postava, protože na jejím místě byste určitě jednali stejně. Vedle skvělých bojových scén tu ale fungují i ty hororové, které po vzoru plíživé hrůzy děsí tím, co zůstává nevyřčeno. Škoda ovšem je, že tyhle etudy působí při zpětném pohledu zbytečně, protože hlavní gró zápletky je někde jinde.

kniha: Ruleta - Dark, Jason
Speedemon | **1/2 | před 75 dny

První polovina mě bavila víc. John s Billem pátrají po omlazovací klinice kde se dějí podivné věci. Pak už jen únos, bitky, přestřelky, vyčištění kliniky od nepřátel a konec. Nepřátelé v podobě lidí nebo prapodivných kostlivců/krupiérů s vraždícími hrabičkami (no fakt :) ) to spíše zhoršovali. Sečteno podtrženo, průměr který doplácí na silné předchozí díly. btw: nenechte se zmást zmínce o tom, že John byl nedávno zaživa pohřben (viz díly 69 a 70). Nakladatelství MOBA několik dílů vydala na přeskáčku a díly 69 a 70 tedy patří chronologicky mezi 60 a 61. Ale není to raketová věda, tak se zas tak moc nestane, když to nebudete vědět :)

Ďalšia pomerne krátka poviedka z prostredia Nonstop Hamburgárny o tom, čo sa stane, keď sa pokazí lietajúci tanier.

Autorov štýl mi pripomína štýl poviedok českého autora Ivana Mlsa, ten má na rozdiel od Watt-Evansa však trochu viac invencie, reflektuje aktuálnejšie témy, tématicky bližšie k našim zemepisným šírkam…

kniha: XB-1 2017/04 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 76 dny

Dobré až veľmi dobré číslo v ktorom najviac zažiarila poviedka od autorky Carolyn Ives Gilman o tom, že invázia z vesmíru môže vyzerať úplne inak a jej dôsledky pre teba môžu byť úplne odlišné od tvojich predstáv, pojednáva o tom v texte Na cestách s mimozemšťanem . Zaujímavým kúskom textu sa tu blysla aj Petra Slováková vo svojej poviedke Navždy , v ktorej dokázala, že postkatastrofická scifi ešte nepovedala svoje posledné slovo…

povídka: Navždy - Slováková, Petra
vyšla v: XB-1 2017/04; Železonoc a jiné podivnosti
yerry | **** | před 76 dny

Postapokalyptická čiastočne poviedka, čiastočne shortstory o generácii, ktorá vďaka vírusu nemôže nikdy dospieť a ktorá bojuje o svoje prežitie v kulisách všeobecného zmaru s tvormi aj netvormi. Tu niet priestoru na city a vďaka nevyvinutým pohlavným orgánom hlavných protagonistov ani na sex. Alebo že by sa nejaká tá ruža v tom svetovom zhorenisku predsa len predierala k slnku?

Autorka tu na pomerne malom priestore rozvinula zaujímavý a čítavý (kon)text obohatený o zopár netradičných prvkov resp. tie prvky poskladala trochu inak, a to sa počíta… Ďalší dôkaz o tom, že obsah netvorí primárne dĺžka textu.

14567891011121314poslední (637)25465 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu