povídka » Musejí být v chodu
hodnotilo: 15
59%
přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku Povídka je uvedena ve více knihách = více obálek - po kliku na aktuální obrázek se obálka vymění.

Robert A. Heinlein

Musejí být v chodu

Povídka vyšla i pod názvem:
Cesty se musí hýbat
(viz informace o umístění v knihách - záložka 'základní informace')

Kategorie: sci-fi

originální název: The Roads Must Roll
originál vyšel: 06/1940


Komentáře:
Phoenix  | **** 28.02.2011 18:01

Povídka je zasazena do nepříliš vzdálené budoucnosti, kde lidé konečně pochopili, že auta nejsou zrovna ideální dopravní prostředek, a vymysleli důmyslnější dopravní systém, který poháněla sluneční energie. V prvé řadě je povídka jednoduchý příběh o tom, jak se někdo nedoceněný pokusil zneužít stroje ve svůj prospěch a byl zastaven. Na povídce se mi ale mnohem víc líbily autorovy myšlenky v pozadí. Povídka byla napsána před sedmdesáti lety, kdy automobilový průmysl nedosahoval dnešního rozsahu ani zdaleka a už tehdy Heinlein dokázal předpovědět, že se nebude ubírat správným směrem a bude potřeba změna. Škoda jen, že zatím k žádné změně nedošlo. Na „cesty“ si asi budeme muset ještě chvíli počkat.

SONP  | *** 02.01.2016 20:01

Nic strhujícího, ale autorova myšlenka, že nás budou mít v hrsti ti, kdož poskytují služby pro společnost nepostradatelné, nutí k zamyšlení. U tohoto libertariánského autora jsou to jejich odbory a sami militantní zaměstnanci. Zda současnost dává autorovi za pravdu, to nechť posoudí čtenář sám.

yerry  | *** 11.08.2019 18:36

Autor v tejto poviedke opísal víziu spoločnosti, v ktorej sa ľudia pohybujú na dopravníkových pásoch. Autá tu už nie sú potrebné a stávajú sa len akýmsi reliktom minulosti.

Akčná zložka a dej poviedky má Heinleinov tradičný politický podtext. Ten podtext je, ako inak, opäť kontroverzný. Ak si všimneš dátum 1. zverejnenia poviedky (1940), natíska sa tu otázka, do akej miery bol autor ovplyvnený udalosťami španielskej občianskej vojny 1936–1939 (hlavne frankisti vs. CNT-FAU).

Vo svojej poviedke si totiž tentokrát berie na mušku syndikalistické odbory, v jeho poňatí pretavené do akéhosi funkcionalistického hnutia. To hnutie je samozrejme zlé, lebo prvoradé je „Cesty sa musia hýbať“. Zlé je preto, lebo chce vládnuť. Toto hnutie vychádza z tézy, že spoločnosti by mali vládnuť predovšetkým tí, ktorí sú pre ňu nepostrádateľní. V tomto prípade pracovníci obsluhujúci dopravníkové pásy.

Heinlein si pri výstavbe príbehu cielene vypomáha spústou barličiek a klišé predovšetkým z pravej strany politického spektra. Funkcionalisti sú tu vykresľovaní ako teroristi s pokrivenými charaktermi a systémom hodnôt a tí, ktorí majú na svedomí prvý výstrel. Na druhej strane, všetko do poriadku dáva rozvážna a presne fungujúca armáda (kadeti), ktorá sa len bráni a zabraňuje hrozbám. Ďalej tu obhajuje rôzne previerky kompetentných a ich sledovanie, aby sa na dôležité miesta dostali len tí správni ľudia, veriaci v systém.

Musím konštatovať, že poviedka i keď sa mi nepáčila svojim vyznením ani obsahom, bola veľmi dobre napísaná a spustila u mňa veľmi veľa protichodných myšlienok. Že poviedka stojí za prečítanie, koniec koncov svedčí aj dĺžka tohoto môjho komentára…

Audio v pôvodnom znení



WebArchiv - archiv českého webu