LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Povídka je alegorií ve stylu bůh vs. mravenec. Skupina kosmonautů narazí na planetu podobnou naší, jen s tím rozdílem, že je velice malinká a všechno se na ní odehrává z našeho pohledu v mikrokopických měřítkách. Obyvatelé nejsou nic víc než bakterie, které se neustále množí. Povídka při svém rozsahu dokázala zkritizovat nespočet věcí. Od byrokracie až po lidskou chamtivost a sebestřednost, která je umocněná závěrem, kdy sice my, lidé, svých cílů nedosáhneme, ale za jakou cenu.

u této povídky je hned vidět diametrální rozdíl v kultuře oproti povídce sovětské. z dnešního pohledu je to jako výlet do temných zákoutí historie, kdy kultury tzv. divochů byly jen smetí (pokud nebyly ze zlata či stříbra), kdy exploatace čehokoliv byla volná a po nás potopa. člověk si snadno představí ty polovzdělané, hamižné „objevitele“, kterým šlo jen o plundrování a tučné zisky. jenže takový zajímavý začátek a tak zprasený závěr! po slušné třetí čtvrtině se ale autor pokusí o „vtipnou“ pointu a celý potenciál povídky zabije tak krutým způsobem, že jsem si i vzteky zařval. dal bych i tři astry, ale nedám! dělat vtipy za každou cenu je zlo.

ps. v této povídce je zábavné sledovat paradoxy vývoje vědy a techniky za pouhých 50 let. civilizace v povídce létá nadsvětelnou rychlostí, ale neumí najít exoplanety ani u relativně blízké hvězdy. my je nacházíme dnes po tuctech, ale sotva jsme se vyplížili ze sluneční soustavy. prognostici a futurologové všech zemí, bacha na to :)