LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

+++: Prvek graffiti a urban art, perfektně vystižená atmosféra sídliště a lidských (přesněji odlištěných) vztahů v něm. ---: Jakási rozplizlost konce, kde už hlavní záporák, mimochodem dost nejasná a chimérická postava, nemá žádnou roli. To zase ale vyvažuje symbolika oběti modlám nebo čarodějnictví. Takže vlastně asi plichta a zápory snad ani nejsou.

Předloha filmu Candyman, kde byla zajímavá povídka rozvedená do nadupaného konceptu a výborného filmu.

Shoduji se s komentářem Lucca: od počátku mi učarovala špinavá atmosféra chátrajícího sídliště, chápala jsem hlavní hrdinku (její fascinaci grafitti), za krkem se usídlil příjemně tísnivý pocit čehosi zlého. Jenže to cosi v závěru na mě nezapůsobilo, jakkoliv rozumím, co se nám Barker snažil říci. Film „Candyman“ inspirovaný povídkou jsem viděla kdysi dávno a moc si z něj nepamatuji, nejsem tedy schopná porovnávat, vybavuji si z něj akorát podobně rozpačitý pocit „dobrý, ale…“. 79%

Při čtení této povídky jsem si maximálně užíval její prostředí a atmosféru. Od prvních stránek to připomínalo Candymana a aź asi v polovině jsem si vzpoměl, že ten je natočený na motivy Barkerovy povídky. Vědel jsem tedy, kudy se bude rozuzlení ubírat, ale to příběhu na síle nic neubralo. Líbí se mi jak filmové, tak knižní zpracování, i když rozdíly mezi nimi jsou docela velké. Tato povídka podle mě patří k tomu nejlepšímu z Knih krve. Škoda, že jsem zatím nepotkal víc kvalitních hororů na téma urban legends. Jedinou výtku tak mám přeložení jména Candyman – píše se o něm jako o Cukráři. Nevím, jestli překladatel natolik podceňuji inteligenci čtenáře, nebo nikdy neslyšel o filmu (který je i u nás poměrně známý a titulní jméno postavy je v něm nepřeloženo).

Tohle sídliště je městem ve městě, světem uvnitř světa, jakýmsi městem mytág. A tímhle sídlištěm plným odpadků, much, pachu moči a žluklého másla obchází zlo. Zlo psychopatické. Zlo s heslem: sladkému vše sladké. Ale krom této černé kroniky města je pro mě druhou (neméně děsivou) linií ignorantské prostředí nadutých univerzitnich intelektuálů. Barker dokázal tyhle linie spojit do komplementárního celku jako dvoušroubovici DNA. Povídka je dokonalým artefaktem, který mi svou chutí připomíná zvláštní zážitek z dětství, kdy jsem na zabijačce ochutnával pochoutky ještě za syrova. Krvavé, nechutné a přitom nasládlé a lákavé. I tady je to dlouhý proces než všechno to násilí a nepochopitelné rituály nabydou dokonalého smyslu. Můj vrchol sbírky Hlas krve.