LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Zajímavé nahlédnutí do dvou naprosto rozdílných světů, od kterých bych nečekala, že se můžou protnout. Bradbury ale zvládne jakékoliv téma napsat zajímavým a chytlavým způsobem, což se zde jen potvrzuje.

Jsem katolík a všem těm věcem, které 4 kněží v této povídce řeší rozumím a znám je ze svého vlastního duchovního vývoje. Znám lidi s rigidními postoji, zde reprezentovanými dvěma irskými knězi a znám i volnomyšlenkáře, k nimž se sám řadím. Povídka mi proto sedla možná o dost víc než jiným, čímž ale nechci říct, že je třeba být věřící, abyste si ji vychutnali a pochopili. Je totiž dokonalá. Tak živoucí postavy, tak dokonale napsané, dobrotivé a po duši hladící dialogy, tak dokonalý manažerský proslov, který vede k Irům farář, to jsou prostě neoddiskutovatelné kvality, kterým by měl podlehnout snad i satanista, ovšem milující literaturu. Už to samotné bohatě stačí na plné hodnocení. Ale to je málo. Bradbury tady dokázal své naprosté mistrovství, když cituje, ale hlavně později vytváří fiktivní citát Williama Blakea, kterým chtěl italský kněz nabourat hrdost irských kněží na tohoto poetu s (prý) irskými kořeny. Tento fiktivní citát pak obsahuje titul samotné povídky, který se mi, podobně jako jiné Bradburyho myšlenky a názory, vryl kdysi do paměti a od té doby bujel, nebo spíše byl asimilován a já ho přijal za svůj jako nádherný obraz víry, pokory a důvěry v Boha a vlastně odpověď na nejdůležitější gnozeologickou otázku: Proč taky sakra vlastně jsme. Jsme tu, protože jsme (jen) automaty pro radost Boží. Mě to naprosto uspokojuje.