LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Povídka ve které není prakticky žádná akce, ale ohromí tím jak málo stačí, aby se něco zničilo. Do poloviny jsem si říkal co to je, ale pointa mě opravdu docela dostala.

Asi až při třetím přečtení jsem si tuhle povídku řádně vychutnal. Je to klasická Martinova pocitovka plná lehké melancholie nad lidmi a jejich touhami, žitím, nad světem, vesmírem a vůbec. V hlavní roli vystupuje lidská touha po poznání a zodpovězení všech otázek a naproti tomu jiná a asi dospělejší některá tajemství zachovat. Druhé housle hraje láska k přírodě, ať už té na Planetě přízraků nebo kdekoliv jinde. SF prvek je velmi lehký, místo planety by se dala použít nějaké oblast na Zemi, např. Amazonie, Tibet, mlžné lesy And apod. Povídka spěje k sice očekávatelnému finále, ale přesto mi na konci přeběhl mráz po zádech, jakoby ruka mlžného přízraku lehce přejela po mé šíji.

povídka rozehrává variaci na téma rozplétání duhy (keats & dawkins – unweaving the rainbow). máme tu zastánce tajemství duhy, ehm, mlhy a jeho protivníka, máme tu také nestranného pozorovatele a komentátora. jak už bývá u grrm zvykem, povídka je vybroušená do posledního písmenka. autor se nenápadně staví na stranu mysteriánů, ale jen potud, že optimizmus rozplétačů je stejně prázdný jako čisté mysteriánství. osobně se shoduji s dawkinsem, že otázky zodpovídáme, ne kvůli odpovědím, ale kvůli dalším otázkám, které to plodí, takže obavy mysteriánů ze zhanobení tajemství jsou liché, protože žádné odpovědi de facto neexistují, jen další otázky.

Poviedka s nádherným melancholickým nádychom. Konflikt túžby po poznaní reprezentovanej vedeckým tímom konfrontujúcej čaro neznámeho (s ktorým sympatizuje hoteliér a časom aj novinár) nenechá čitateľa odísť bez dokončenia. Poviedka odohrávajúca sa na hmlistej Planéte prízrakov je veľmi súdržná a Martina v SF proste môžem.

Poměrně často se v komentářích objevuje slovo „melancholický“ případně nějaké odvozeniny – není se čemu divit, sedí totiž přesně. Ve skvěle napsané povídce chybí akce, i nějaký výraznější děj; vše je nahrazeno (sic předvídatelnou) pointou a myšlenkovým střetem, který člověka přinutí k zamyšlení.