LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Povídka o jednom kosmickém výletu dvou přátel, ke kterému se nejprve přidá poněkud zvláštní nový pasažér a posléze dojde se změnou cíle i k událostem mnohem vážnějšího rázu. Typický rukopis autorů, navíc kořeněný některými opravdu vtipnými glosami, nápady (biologické kosmické lodě) a pro znalce též narážkami na jiné jejich práce. K tomu je nutno přidat i něco k zamyšlení, konkrétně trochu hořkou, ale krutě pravdivou úvahu, že skutečné zlo v minulosti i v budoucnosti prostě nejde porazit civilizovaností, dobrými úmysly či důvtipem, ale jen silou – a mnohdy ani ta nestačí, přesto se musí bojovat dál.

Co bohužel otravuje jinak výbornou povídku je komunistická propaganda v míře u Strugackých nebývalá a nevítaná. Chápu, že šlo vzhledem k době vydání knihy nejspíš o nutnost, ale nemohu si pomoci, a mírně rušivá je též nedotaženost zápletky okolo Saula, konkrétně pak to, jak se vlastně dostal, kam se dostal. Přesto zatím nejlepší povídka sbírky.

Velmi raná záležitost ze Světa Poledne. Dokonce bych řekl, že chronologicky první ihned po sbírce povídek, která dala celému Světu Poledne jméno. Jako obvykle: zasahovat či nezasahovat. Toť otázka. Anton s Vadimem se dostanou na neznámou planetu v doprovodu poněkud zvláštního cestujícího Saula. Na této planetě však vládne něco jako středověk a to ještě velmi podivný. Anton s Vadimem jsou idealisté, ale rozhodně ne nějací názoroví kloni, zkrátka plody své doby. Saul je jiný. V hovoru se objeví i úvahy o prospěšnosti socialismu a komunismu, ale kupodivu mi to příliš nevadilo, protože jsem cítil určitou relativnost. Celkově to autoři vymysleli dobře jako koneckonců většinu svého díla.

V novele padnou samozřejmě narážky na reálie, které nám připomenou, že patří do zmíněného Světa Poledne. Ať jsou to planety nebo Komkon.

Dobrá povídka o ne moc povedeném prvním kontaktu. Akorát ten konec s pravdou o Saulovi jsem nějak nepobral a asi bych to potřeboval vysvětlit :)

nejsem příznivcem těchto raných strugackých, je to lepší než úplné začátky, ale stále takové nedovařené. první třetina je zoufalá, naivní až pitomoučká. hádam, že autoři potřebovali nějaký gambit, obětovali logiku za nastolení žádané situace. druhé dvě třetiny jsou už lepší, teze o nezbytnosti prodělání celého společenského vývoje bez násilných skoků bude v budoucnu v jejich dílech rozvíjena často. komunistické kecy jsou buď úlitbou bohům nebo mladistvá nerozvážnost, moc neruší, ruší ovšem podivná tupost a společensko-historická nevzdělanost našich potomků o cca 150 let ode dneška. chápu, že chtěli ukázat nové myšlení, ale přehnali to. ti nackové a hrdinný voják jsou úplně zbyteční z dnešního pohledu, tehdy asi normální ba nezbytní. co už bratři dobře zvládli, to je atmosféra cizosti v jiném světě, jeho obtížná pochopitelnost a smysl.

Rané dílo, vzniklé 10 let před Piknikem. Atmosférický vstup čtenáře nenásilně vtáhne do světa „Poledne“. Člověk se už už těší na prázdninovou romanci při lovu tachorgů a pak se nestačí divit.

Ale už v něm rozpoznávám typické Strugackých atributy: Hrdiny – trochu naivní, tragikomické, zábavné a místy trapné, nehrdinské. Tajemno – částečně detektivního druhu, částečně plynoucí z neznámých jevů (kolona strojů cirkulující mezi dvěma obřími děrami v zemi, pozůstatek Poutníků), částečně z nedořečenosti dějových zápletek (asi nejen já si lámu hlavu, jakým časoprostorovým skokem se Saul přesunul z minulosti). Svérázné pojetí techniky a fyziky – biostroje, jejich líhnutí z vajec, způsob jejich ovládání, přeprava podprostorem. Filosofický rozměr a mravní dilemata – úvahy nad společenským zřízením objevené civilizace a nad oprávněností zásahu. Opepřené jejich typickým suchým humorem, který není přístupný každému – krkolomné ale roztomilé básničky strukturního lingvisty Vadima nebo Saulův bonmot o možnostech ovlivnění dějinného vývoje: „To je jako s krematoriem. Když se zboří krematorium, tak se vedle postaví nové a je to“. Celkové zarámování komunistickým řádem světa – které mi ale nepřijde jako propaganda ze strany autorů, spíš jako příležitost k názorové konfrontaci protagonistů tváří v tvář feudálnímu řádu planety. A možná také popíchnutí, aby si tehdejší čtenář uvědomil, že i vládnoucí totalita má své lágry? Na druhou stranu v komunismu autoři žili a museli fungovat a umím si představit, že jeho ideje v té době (mezi Chruščovem a Brežněvem) byly povinnou přísadou vydávaných děl. Možná šlo hlavně o to, jak je tam implementovat, aby moc neškodily a nerušily. Ne, tím se jich nechci zastávat, taky bych to radši z děje vypustil, ale dá se to zkousnout. O to víc pak překvapí a pobaví vložené dialogy v angličtině – aby jim zajatec, narychlo vyškolený v ruštině, nerozuměl. Planeta mi připomíná Peklo. Nejvíc to Dantovské. A tak se zamýšlím, jestli záhadná postava Saula a jeho nevysvětlené proniknutí do děje není prostě jeho pekelným trestem. Byl přece důstojníkem rudé armády. A třeba je svým způsobem trestem i pro Vadima s Antonem (ta jejich komunistická víra…). Lágry přece neevokují jen nacismus. To už jsou samozřejmě spekulace, ale pokud se člověk musí nad příběhem zamýšlet, splnil asi svůj účel. Těžko říct, co v myslích geniálních autorů vířilo, když to psali. A pod jakým tlakem doby vlastně byli.