LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Párek novomanželů přijíždí na svatební cestu do zapadlého anglického městečka, kde něco není v pořádku. Na ulicích ani noha, v jejich hotelu také nejsou téměř žádní hosté, jen všechny zvony ve městě stále a bez přestání zvoní… Blíží se noc, strach hotelového personálu roste a všechny zvony stále zvoní. Co se ale stane, až zvonit přestanou?

Takto začíná příběh Aickmannovy výborné horrorové povídky, která se vyznačuje zajímavým prostředím, tajemnou zápletkou, kdy čtenář až témeř do konce netuší, co přesně se stane, a atmosférou napětí a strachu tak hustou, že by se dala krájet. Jen poněkud najasné chování jedné z postav mi brání dát absolutní hodnocení, ovšem na procenta hodnotím tak na 94%.

Opravdu výborná povídka klasického hororového střihu: nic netušící lidé přijíždějí na neznámé místo, kde věci nejsou tak, jak mají být (pro mě v žánru snad nejoblíbenější výchozí situace). Atmosféra hutná, zvonění sugestivně popsané, že jsem ho prakticky slyšel, prostředí originální, ozvláštňujícím prvkem jsou i zajímavé vedlejší postavy kapitána Shotcrofta, na něhož myslím caderly narážel coby nejednoznačný prvek, a paní Pascoeovou z penzionu (scény s ní, jejím mužem a alkoholem dodávají celkovému vyznění povídky až jakýsi sociálněrealistický rozměr). Po rozpačité Čekárně je Zvonění jednoznačně posun, Aickman je určitě působivější v delších povídkách.

Naprosto skvělá povídka, která mě pro hororový žánr nadchla už někdy ve třinácti – črnácti letech, tedy v době, kdy v Československu bylo jméno King zcela neznámé (myslím, že v té době, tedy na úplném začátku osmdesátých let bylo ještě prakticky neznámé všude. Vůbec výbor Tichá hrůza stejně jako Lupiči mrtvol udělaly na konci šedesátých let u nás pro fantastický žánr obrovskou práci. A Vyzvánění je povídka, která mě nadchla i vloni, když jsem na Tichou hrůzu narazila znovu v jednom antíku a bez váhání tenhle klenot koupila znovu.

K ostatním komentům není téměř co dodat. Obzvláště s noirovým se ztotožňuji. S jedinou výjimkou: Čekárna se mi líbila víc. Jen ještě dodám, že vyzvánění je docela lovecraftovina, obzvláště ta scéna u moře mi ho připomněla. Také se mi velmi líbí závěr, jehož typ se ale obecně u čtenářů netěší velké oblibě.