povídka » Výlet na milión let
hodnotilo: 32
86%
přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku Povídka je uvedena ve více knihách = více obálek - po kliku na aktuální obrázek se obálka vymění.

Ray Bradbury

Výlet na milión let

Povídka vyšla i pod názvem:
Výlet na milion let
(viz informace o umístění v knihách - záložka 'základní informace')

originální název: The Million-Year Picnic
originál vyšel: 05/1946

Komentáře:
Phoenix  | **** 18.01.2014 09:29

Ocitáme se na Marsu a sledujeme život jedné rodiny, která právě dorazila. Nevíme, proč tu jsou, co tu chtějí dělat. Teprve z vyprávění tatínka dětem se dovídáme, co je donutilo opustit Zemi, na kterou se už nikdy nevrátí.

honajz  | ***1/2 05.04.2014 19:50

Má to velmi dobře popsanou atmosféru. Ano, zde snad započne nový lidský rod. Snad, uvidíme. Země se neozývá, asi jsme sami. Děti už chápou, že asi nepůjde o prázdniny ani piknik. Přesto mi přijde, že povídka je až moc didaktická, až moc ignoruje sociologické motivy lidí a jistý prvek sebezáchovy více lidí, než jen dvou rodin. Ale opuštěný Mars s mrtvými městy, ano, ten pocit je melancholicky úchvatný.

Nelson  | ****1/2 30.07.2016 08:45

Bradbury je naprosto ojedinělý jev v rámci sci – fi, jeho styl psaní připomíná spíše básníka než romanopisce. Tato povídka patří mezi jeho klasická díla, jedna americká rodina přistává na Marsu, aby unikla válce, která zuří na Zemi. Na Marsu je celá řada pozůstatků již dávno zaniklé civilizace, ale na konci povídky otec ukáže svým synům, jak slíbil, Marťany. I když jde o krátkou povídku, je zde vidět autorova evidentní nechuť k technice a jeho obavy z technického pokroku, kam až může lidstvo dovést. Výborná povídka.

jasonix  | ***** 15.04.2021 12:36

Ačkoli jde o symbolický závěr Marťanské kroniky, jakoby predznamenává nový začátek. Novou éru lidí, respektive jejich rezidua. Slovy ikonického tatínka: staré lidstvo příliš kladlo důraz na stroje a ne na to, jak s nimi zacházet. A to je, myslím, leitmotiv celé Bradburyho tvorby. Místo technologií ho zajímají etické otázky jejich použití. Místo strojů, marťanů a jiných planet je v centru jeho zájmu člověk se svými dilematy, prožíváním, strádáním ale i okouzlením. Navíc ve vytříbeném lyrickém balení. Více metaforický závěr, než má tato povídka i celý cyklus, si ani neumím představit. Ne dobytí a ovládnutí, ale pokora a naděje.



WebArchiv - archiv českého webu