LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Povídka v klasickém Holdstockově stylu. Je tu tajemno, krajina, která do sebe nechce pustit člověka. Zarazilo mě jen racionální rozuzlení, závěr působil dost nepatřičně.

výrazně poetická povídka, sdružující několik motivů – zvláštní nadání, přátelství a moc příběhu. mohlo by to být určitě napsáno ještě o trošku „čistěji“, protože autor promítá do svých hrdinů často až moc ze současných lidí (vztah ke smrti a zabíjení) nebo je někdy až polopatický (v závěru a to žel dost), ale jako celek je povídka úžasná.

V základu celkem pěkně rozvržená povídka o chlapci s nevšedními schopnostmi nepřijatého vlastním kmenem, kterou bohužel táhne ke dnu moc konkrétní násilně naroubovaná linie s vetknutým příběhem. Holdstock by na tomhle dokázal postavit celou knihu, kdyby nesešel na scestí a nehledal rychlé a konkrétní završení.

V této povídce Robert naplno rozehrává své umění „uvěřitelné“ fabulace. Až na jeden magický prvek jsem měl pocit, že se to takto stalo a že příběh má své historické pozadí nebo alespoň indície, které jej spájejí s realitou (princezna Riannon či jak se jmenovala). Ale zároveň mi, tak jako v jiných jeho povídkách, některé reálie skřípaly. Území Belgů na východě a uprchlík i pronásledovatelé přišli přes oceán? Chvíli jsem si myslel, že jsme v Americe, ale na co by tam pak byli ti Belgové. Že by to bylo záměrné nemyslím, možná jde o chybu nebo jsem jouda já. Mám tedy pohlížet na povídky vědecky nebo raději ne? Vybral jsem si druhé – historicky neřešit a spíš jej brát jako univerzální mýtus. A v tom je tato povídka na jednu stranu silná (mystérium ukryté země, zavrhovaný nadaný chlapec a jeho jediný přítel, který je schopen velkých obětí), na druhou stranu slabá (zmatený a plytce emopudný příběh v příběhu o princezně, zkáze její země a naději na obrodu). Takže je to plichta s pachutí podvodu na jazyku. Proto nemohu jít s hodnocením výše. Jde o jednu ze slabších povídek sbírky, protože ji Holdstock neukočíroval, a to včetně úplného konce. Jinak mohlo jít o top.
PS: Znovu jsem si přečetl onu pasáž a je sice poněkud zmatená, ale chyba byla asi na mé straně. Belgové na západ od osady, přeplul oceán, hm, asi myšleno spíše moře. Nebo že by návrat z Vinlandu? Že by princezna Riannon byla Boudicca? Samé otázky. I tak se musím Robertovi omluvit a povídku to v mých očích trochu rehabilituje.

Nejslabší povídka v knize, řekl bych. Hůře se mi četla, tempo je pomalé, navíc závěr je takový…no…snad až odfláknutý. Byť musím uznat, že mě přinutila přemýšlet nad tím, kdo asi byla v textu zmíněná princezna…