LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Povídka o tom, jak se žije v anglické vesnici a co se skrývá pod povrchem. Musím říct, že Angličanům jejich mytologii a kořeny docela závidím.

opět jedna z těch lepších. spojení minulosti s budoucností, nejasná hranice mezi teď a tehdy, staré rituály v novém hávu. povídka má docela dusnou atmosféru. moudrost světa má cenu krve, to je závěr nejen této holdstockovy povídky.

Dovolil jsem si přidat tag horor. V jiných povídkách je to na pomezí, ale tady už to jde na dřeň.
Zatímco v některých dalších povídkách jsem hledal reálné kořeny, zde už se ošálit nenechám. Lidové zvyky a jejich prastaré kořeny jsou sice reálné až dost, ale Scarrowfell, Oozer a další dědinky jsou, podobně jako průvod harlekýnů v povídce od Thomase Ligottiho, podle mne kompletně vymyšlené, stejně jako zastřený příběh o kdysi padlém hrdinovi. I tak…mocca káva o inkarnaci, obětech zaklínaných pomocí dětských říkaček a další temné ingredience dělají z povídky záležitost fantasmagorickou a ujetou až až. Škoda poněkud uspěchaného a nevyjasněného konce. Chtělo by to více symboliky nebo alespoň vysvětlení, proč se věci odehrály, jak se odehrály (chlapec?). Přesto – supertuper temná povídka, která čtenáře vleče jak splašená herka a nepustí, dokud on či ona duši nevypustí.

Staré rituály ožívají v myslích vesnických lidí i v moderní době a věci z hlubin věků stojí za prahem. Povídka na hraně horroru je napsaná velmi svižně a sugestivně, poselství je jasné…jen mě nějak výrazně neuhranula. Podobná scéna se slavností propojující mytologickou minulost s přítomností byla i Lavondyss a i tam neseděla, byť jde v jádru vcelku dobrý nápad.

Scarrowfell…inu…na tuto povídku jsem byl natěšený, neboť v předmluvě (vydání od Arga) je o ní řečeno, že „nese příchuť filmu Rituál (1973)“, což je jeden z mých nejoblíbenějších nejen hororů, ale i filmů obecně. A nebyly to plané řeči, Scarrowfell nabídl přesně tu divnou a tíživou atmosféru korunovanou závěrem. Velká spokojenost, pro mě jeden z vrcholů knihy.