LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

moje historicky první povídka od terryho bissona a dostala mě tak, že jsem jí a nakonec i mu propadl. takřka šokující nápad (medvědi a oheň) a hluboce lidská témata (v tomhle případě rodinná) a popsaná lehkým perem, jako by náznakem. láska na první počtení.

Pěkně nostalgické a poetické, s lehkým nevtíravým humorem a podtextem k zamyšlení.

Povídka s velmi zvláštní atmosférou, stavbou příběhu i zápletkou. Pravděpodobně chápu, co tím chtěl básník říci, ale stejně ve mně přetrvává lehký zmatek a neklid. Třeba pomůže třetí čtení…? 75%

Tahle povídka pro mne kdysi byla jako zjevení…Okouzlila mě svou klidnou poetikou i nenásilně podaným poselstvím a citlivou kritikou. Mám rád povídky, nad kterými se dá i dlouho po jejich přečtení přemýšlet a nechat bloudit svou fantazii v dálavách, kam naše fyzické já zřejmě nikdy nedosáhne…

Medvědi objevili oheň, vykašlali se na zimní spánek a místo toho se hřejou u táboráků. No a kolik se tím změnilo? Pro medvědy hodně. Pro lidi zas tak moc ne, takže se dál věnují všedním věcem.

Nostalgicky vzpomínáte na doby, kdy byla léta slunečnější a horká a v zimě bylo sněhu až po stehna? Na maminčinu svíčkovou? Ne, ta doba se nevrátí, ale můžete si ji vykouzlit například při čtení této povídky, která funguje trochu jako stroj času, pokud se umíte naladit na její poetickou vlnu.

Diskutabilní povídka. Jako by autor psal tak trochu za roh – o něčem jiném, než ve skutečnosti píše. Dílko má svoji osobitou atmosféru a poslouží i jako platforma k zamyšlení. Ale rozhodně nesedne každému. Široká škála hodnocení je na místě.

Tiež pôjdem proti nadšenému prúdu. Poviedka končí veľmi rýchlo, fantastický motív je vedľajší, je len odrazovým mostíkom ku zamýšľaniu sa nad ľudskou existenciou. Keďže by príbehu vôbec neuškodilo, ak by tu medvede objavujúce oheň neboli, a po dočítaní vo mne nerezonovali žiadne silnejšie pocity, hodnotím priemerom.

Fantastická zápletka si přihnula douškem inspirace spíš z bajek než SF; vypravěč hovoří střídmým jazykem, bez příkras; i tak se dokáže dotýkat čehosi hluboko zasutého. Mám rád tuhle venkovskou, nepatetickou, stále rychleji mizející podobu Ameriky. Člověk má pocit, že čte cosi jako apokryf a současně Setonova Rolfa zálesáka. Touží se na chvíli stát tím12-letým synovcem, pro něhož jsou nade vše komiksy a .22 (malorážka :-) ). A mrzí ho, že na světě vymírají taková umění jako ruční spravování pneumatik, výroba sirupu z čiroku… nebo takovéhle povídky. Čteno ve starém srubu v lese – nádhera!