LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

I kdybych nevěděla, kdo tuhle povídku napsal, uhádla bych spisovatele na první pokus. Podobně melancholickou atmosférou sice dominuje také Ray Aldridge, ale ten se tématicky drží spíše hledání sebe sama a nikoliv komplikovaným podobám lásky mezi mužem a ženou, jak se to odehrává ve „Věži z popela“. Uvítala bych, kdyby Martin popsal daný svět více do hloubky a konec bych si uměla představit údernější, přesto jsem s povídkou spokojená – zaťala mi drápek do duše hned prvními slovy. Těch místních +/-80% věrně odráží mé dojmy.

Na úvod sbírky poněkud zvláštní povídka, která mě sice neurazila, ale ani extrémně nenadchla – jistě, jsou tu včechny martinovské ingredience: sebeobětování, láska, melancholie, ale něco tomu chybí.

Docela dobre ze zacatku, ale potom si Martin zasel na pivo a vysledek je „takovy asijsky vyrobek“.

Řemeslně dobře odvyprávěná povídka s propracovaným pozadím a skoro žádným popředím. Konec přináší otázky k úvaze, přesto to celé vyznívá tak nějak do ztracena.

typická martinova kosmická romantika, která je sice dobře řemeslně napsaná, ale jinak nic moc.