M. John Harrison
Štěstí v hlavě
Kategorie: fantasy - New Weird
originální název: The Luck in the Head
originál vyšel: 1984
- Komentáře:
-
Gaarq | * 20.09.2009 20:42
takovéhle objevování ameriky mi přijde smutné. a obzvláště, vydává-li se za něco super extra novátorského. pan harrison objevil snový surrealizmus, jenže mám obavy, že těm bardům před 80 lety to šlo líp. povídka je nemastná neslaná a snad jen v jednom jediném okamžiku mnou proběhla jiskřička, že by to mohlo být zajímavé. ale brzy vyhasla. ta jedna hvězda je za odvahu, ale víc nelze.
Lucc | ****1/2 01.01.2011 12:44Prvních pár stran, které jsem četl v jednu v noci na Nový rok jsem protrpěl. Nebavilo mě to, nesedlo mi to, nemelo to konkrétní obrysy, pouze nahozené udičky a kouřem zahalené výjevy. Po probuzení v osm hodin tentýž den, jsem si otevřel zbytek a ejhle! Najednou mi to sedlo, začetl jsem se, evokovalo mi to něco, co už jsem znal (Miévilovo Nádraží Perdido a VandeMeerovu Proměnu Martina Lakea), prostě jsem do toho vklouzl jak dívčí dlaň do kozinkové rukavičky. A užil jsem si to. Hodně. Až mne to samotného překvapilo a trochu vyděsilo. A přivedlo mne to k tomuto postřehu:
Jsou lidé, co nepříjmou abstraktní malířství. Vnímají taková díla jako mazanice beze smyslu. Jsou lidé, kteří potřebují konkrétno, něco, co zapadne do jejich rámce vidění světa. A pak jsou lidé, kteří abstraktní výtvarné umění milují. Někteří ze snobských pohnutek, někteří opravdově. S touto povídkou, podobně jako s celým New Weird fenoménem a jeho přijetím čtenáři, se to má právě tak. Někdo to strhá jako plky o ničem, někdo v tom najde smysl nebo alespoň krásu.
louza | *1/2 04.03.2020 13:22Povídka o jednom snu a atentátu otevírá žíly a odděluje davy fanoušků fantastiky příkopem. Asi hodně záleží na kontextu v němž je čtena. V češtině vyšla dosud dvakrát ve dvou různých překladech. Pokud se na ní podíváte optikou celého Viricona, budete znát postavy o nichž je řeč i prostředí, kde se odehrává. Stále budete mít jen matnou hrubou představu o co vlastně jde a co tím chtěl básník říci. Rozhodně ale vyvstane hodně otázek. Kdo je vlastně hlavní hrdina? Kde se odehrává? Co za realitu vůbec autor popisuje? Povídka rozhodně formou i obsahem sedí k mladším autorovým pracem z půli 80. let.
To čtenář trošku méně poetického překladu s větším tahem na branku, který otevírá VanderMeerovu sbírku New Weird bude mít ve své omezenosti podstatně výhodnější pozici, protože pro něj to bude jen první z řady bizarně divných kousků, které od sbírky očekává. Skrze svou nevědomost se ubrání snaze o logiku, nebo hledání hlubšího smyslu a bude spokojen. Pravda je taková, že Harrison umí lépe a to jak po příběhové, tak po básnické stránce. Text je prostě canc i když má možná hodně příznivců a byl dokonce i zkomiksován, ale podle mě je to úlet i na tak svébytného a zvláštního autora. A VanderMeer je za takovou volbu na facku. Klidně mohl použít povídku Lamie a lord Cromis s mnohem lepším efektem.