LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Setkání přes propast času. Ne, žádná časovka. Zato důmyslně vystavěná kulisa nostalgie. A v ní etuda na téma viny rodičů na dětech. Na téma nikdy nezhojených ran. Dechberoucí. Slovo, které nesnáším, používané v reklamách na výpravné a nákladné spektákly. Tohle mi taky bralo dech, ale jinak. I tady jde svým způsobem o představení. Pro jednoho přestárlého herce. A jeho dceru. Tedy dvě „dcery“. Autor do prostého příběhu dokázal implementovat umělou inteligenci i exoskelety a to tak geniálně, že nijak nezastiňují závažnost nastolených témat. Naopak, pomohou na ně fokusovat pozornost. Napadá mě srovnání se Zpěvem slavíka. Obě díla se vymykají z hranic žánru a za mě aspirují na nobelovku za sci-fi. Chvíli jsem si říkal, že konec klidně mohl přijít za „Nikdy tě neopustím, neboj. Teď už ne“. Bylo by to symbolické. Zbytek mi přišel v relaci k textu jako přídavek. Ale nakonec bylo fajn loučit se s povídkou s chutí zmrzliny Žlutá ponorka na jazyku.