Jules Verne
Pan Dis a slečna Es
originální název: Monsieur Ré-Dieze et Mademoiselle Mi-Bémol
Pan Dis a slečna Es (Monsieur Ré-Dieze et Mademoiselle Mi-Bémol) je vánoční povídka Julese Verna, která prvně vyšla ve vánočním čísle pařížském listu Le Figaro illustré roku 1893. Pro vydání ve sbírce Včera a zítra Michel Verne text částečně upravil.
Příběh, ve kterém poštmistr Josef Müller z malé švýcarské vesničky Kalfermatt ležící nedaleko od Bodamského jezera na úpatí Appenzellských hor, vysvětluje proč mu přezdívají Dis a jeho manželce Betty Es, se odehrává v době, kdy byl ještě malý chlapec. Tehdy vznikl jednoho dne ve vesničce velký problém. Starý místní varhaník Eglisak zcela ohluchl, takže neměl kdo hrát v místním kostele na varhany při mších. Po několika však zavítal do vesnice mistr Effarányi, původem Maďar, který byl nejen hudebníkem, ale zároveň i ladičem a opravářem varhan. Jeho příchod uvítal zejména místní farář, neboť se blížily Vánoce. Effarányi provedl na varhanách drobné úpravy a navrhl instalaci svého vynálezu, rejstříku dětských hlasů. Instalace se mu však, ostatně jako všude jinde, nepodařila. Snažil se proto rejstřík vytvořit tak, že vybral šestnáct vesnických dětí, z nichž každé mělo na jeho pokyn na vánoční mši vydávat jeden jemu určený tón. Josefovi Müllerovi určil notu dis a jeho kamarádce, dívence Betty Clérové es. Před mší se zdál Josefovi strašidelný sen, že je spolu s ostatními dětmi uvězněn Effarányim ve varhanách a všichni musí věčně vydávat svůj tón. Se strachem očekával mši, ale Effarányi se do kostela nedostavil. Zklamaný tím, že se mu nepodařilo instalovat svůj dětský rejstřík, ještě před mší z vesnice odešel. Josef, zvaný od té doby pan Dis, se pak po deseti letech se slečnou Betty Es oženil.
