LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Prapodivný příběh střídající vyšinutou realitu s utopií i psychofarma­ceutickou antiutopií. Během jízdy zažije čtenář několik krkolomných obratů (či spíše propadel), chvíli jede vozík svižně, jindy se útrpně vleče, několikrát vyjede dočista z dráhy na slepou kolej – to všechno proto, aby se návštěvník konečně probral po krk ve fekáliích za kteréžto vyvrcholení bude spolu s hlavním hrdinou Ijonem Tichým ještě vděčný. Za zajímavou považuji především pasáž o zprostředkovaném halucinovaném zlu, které je našim pravnukům z budoucna bez skrupulí nabízeno, jako jistá forma vyžití a odreagování. Nutno podotknout, že podobnou záležitostí se zabývají i Strugačtí v knize Dravci mého století (viz. kapitola v níž Ivan Žilin navštíví klub Rybáků) – ovšem mnohem čtivěji. Lemovo pojetí mi na mnoha místech skřípe, ale snad je to způsobeno mým vlastním (trestuhodně) doslovným přístupem. Některé vtipy mi připadaly křečovité, „zápletky“ průhledné a celkový dojem připomíná nemastný neslaný slepenec, spisovatelskou hříčku, které proráží cestu především pluh Solarisu. Zní to ošklivě a snad je to i nespravedlivé, ale takové jsou mé pocity bezprostředně po přečtení. S přihlédnutím ke zklamání z Příběhů pilota Pirxe nějak ztrácím o Lema takový ten živelný zájem.

Nevím, jestli Lem nějakou dobu neexperimentoval s drogami, ale Deník nalezený ve vaně a Futurologický kongres by tomu napovídaly. Tohle je prostě trip, v němž sice najdeme zajímavé – a nijak překvapivě protiválečné – myšlenky, ale trip. Deník ve vaně má alespoň surrealistický základ, zde však se již surrealismus vytrácí směrem k fantasmagorii. Přesto ano, je to dobré, sugestivní a nutí k zamyšlení.

Môj prvý zážitok s audioknihou bol strhujúci. Neviem či to bolo spôsobené tým že som knihu počúval a nečítal, ale vôbec sa mi nezdá že by šlo (ako som niekde čítal) o súbor komických grotesiek. Príbeh, na ten som sa hlavne zameral bol vystavaný do podrobna, aj keď miestami až prehnane opisne, z čoho „vyplynuli“ určité logické chyby. Chýbala mi troška akcia, vzhľadom k tomu že dej bol rozhodený dobre, a perspektíva možných zápletiek tiež. Inu aj tak dobre, pretože som bol fascinovaný množstvom nápadov, ktorým sa ale za pomoci „humoru“ pristrihovali krídla, čo považujem za dobrý ťah autora, ktorému nieje tuná veľa čo vytknúť. Kurňa ved to je Metrix napísaný v roku 1977, možno ako politická satira, možno ako kritika drogovej kultúri a farmaceutického priemyslu, rozhodne ako vynikajúca poviedka (?). Na záver chcem vyzdvihnúť monológi postáv, ich podrobné úvahy, jasné postoje, ich vzťah k svetu… toto všetko dokázal Lem zvládnuť podmanivo opísať, a pripadalo mi že ľavou zadnou.

lem zabrousil v tomto delším textu do hájemství iluzí a nejistoty bytí. jen tak mimochodem se zase naváží do kde čeho na tom našem krásném světě. jeho mizantropie je hmatná, ačkoliv ji často ukrývá za humanistický postoj, který má ovšem silný nádech společenského (ne politického) konzervativizmu a moralizování (často až komického; nebyl on ten lem polák? ;) nicméně ty závěrečné části pojednávající o světě skrytém a zjevném, z těch jde mráz po zádech.