LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Tato povídka mne velmi zaujala. Moc se mi líbila.

Druhá povídka, co jsem od Baciqalupiho četl a vypadá to na druhý drsný, depresivní surrealistcký nářez. Jestli takhle tak vypadá budoucnost tak radši skáču z okna teď hned a rozhodně to nedoporučuju nikomu číst v depresi (i když depresi vám ta povídka přivede tak jako tak). Už se těším na připravovaný román z tohoto prostředí.

žlutá karta, žlutá hvězda, buržoazní původ, cigán… o tomhle byly napsány už stohy příběhů a přesto se to opakuje ad absurdum ad infinitum nauseamque. tenhle příběh se v mnohém neliší od jiných podobných. jak by mohl, pojednává o lidech a ti jsou všude stejní i přes jejich kulturní nánosy z nich táhne to zvíře-člověk. v mnohém se ale liší, protože na malé ploše ukazuje snad všechna možná východiska a to s velmi silným emočním nábojem. mám obavy, že to je budoucnost, která nás čeká, právě proto, že nevěříme, že by mohla nastat.

Další Bacigalupiho depka o světě, kde slušnost, ohleduplnost a svědomí nemají místo: urvi co můžeš, odvrhni svou lidskost, jinak nepřežiješ. Ošklivé a nijak vzdálené realitě, bohužel. 90%

Pre všetkých, ktorí si myslia, že toto je príbeh z „nepodarenej“ budúcnosti odporúčam zhliadnuť dokument Darwinova nočná mora. Milióny ľudí tak žijú už v dnešnom svete. A možno aj horšie. Tým chcem zároveň povedať, že táto poviedka, prostredím a prvkami príbuzná poviedke Kalorik, má v sebe asi najmenej SF elementu zo všetkých v zbierke Čerpadlo 6. Je síce pravdou, že cielené génové mutácie plodín, za účelom manipulácie s trhom, ešte nie sú tak ďaleko. Ale nie je to nič, čo by nás nemohlo postretnúť o niekoľko desaťročí, či dokonca rokov. To však neuberá príbehu na sile a čitateľ sa chtiac-nechtiac musí vcítiť do Tranhovej kože. Kedysi magnát, dnes žobrák sa pretĺka na pomedzí života a smrti. Ďalší pôsobivý text.

Poviedka prostredim spriaznena s poviedkou Kalorik. Depresivna uvaha o vzostupe a pade, o ludskosti a o zvieratach v nas…

Táto poviedka uz nie je Sci fi a nie je ani opis rokov budúcich, je to opis toho čo sa už deje v krajinách tretieho sveta. Nekontrolovaná populačná explózia, kastovný systém, potláčané emócia, nenávisť tých čo sú dolu a chcú byť hore. Výbuchy násilia ako odpoveď na nahromadenú zlobu v nás. Nie Bacigalupi nie je vizionár, nie v tejto poviedke je glosátor a veciam odpozorovaným zo života dáva literárny tvar.

Bacigalupi ukazuje ako hlboko môžu ľudia klesnúť, ak žijú v ťažkých a neľudských podmienkach, vo večnom hlade a nezamestnanosti. Oceňujem myšlienkovú silu poviedky, avšak v tomto prípade mi pripadal Bacigalupiho rukopis ťažkopádny, nevedel som sa chytiť a poriadne začítať, preto dávam o niečo nižšie hodnotenie.

Depresívna poviedka o tom, ako veľmi sa môže svet zmeniť. A myslím, že v Číne by to bolo aj reálne.

Zase jedna o ponížení a ublížení. Bangkok (budoucnosti?) je kulisou pro jakousi polemiku bez polemizování. O lid­skosti a vůli k životu. O fatalismu a poplivané karmě.  Baciga­lupi text vyš­perkoval pruži­novými technologiemi a biokonstruovanými organismy. Husí kůži budí obrázky z etnických čistek … tak povědomé. Hlavní protagonista se podobá invaznímu druhu, nežádoucímu jako plíseň … jako rez měchýřkovitá. Jenže „malé zvířátko živící se odpadky má větší šanci na přežití než tygr“.