LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Teda vidím to poněkud jinak.

Velkého Ptáka si totiž dovedu velice živě představit, takové lidi jsem měl tu čest zažít na vlastní kůži. I to, jak (jistě především ve vlastním zájmu) drželi ochrannou ruku nad svými ovečkami a za to, že navenek vše klapalo, umožňovali jim nerušenou a nečekaně volnou existenci. V momentě, kdy se v oné povídce objevily tachyony, začalo být jasné, že nastane bohapustá prča. Protože tohle vyžadovalo jediné řešení – stejné, jako když Jeho Veličenstvo Rudolf, toho jména Druhý, se s obdobným důrazem dožadovalo svého elixíru mládí. A to hned teď, a basta! Jinak… No, co měli chudáci filmoví alchymisté dělat, než v nouzi nejvyšší takový elixír namíchat? Nevím, jaký „elixír“ tým profesora Holuba ve své nouzi nejvyšší Husákovi namíchal. I když jisté představy bych mohl mít. Ale haluz to musela být pořádná, rozhodně ho musela ze snů o omlazení řádně vyléčit. Hned jak vystřízlivěl, jistě upřímně děkoval celému tomu povedenému vědeckému týmu za to, že ho opět z té hrůzy cely smrti vytáhli zpět, do fádní normality normalisační. A důkazem, že to tak nějak přibližně skutečně muselo být, je to, že skutečný Gustav Husák dožil sůj život v reálném světě dnů, kterých i já byl aktivním svědkem. A o prožitku s „elixírem mládí“ se, co vím, do smrti smrťoucí nezmínil ani náznakem. A že si vymýšlím něco, co v té povídce nebylo? Pane, fantastická povídka jest mi tu horším, tu lepším základem, na kterém mohu stavět fantasie své; je mi matrošem, na kterém mohu báječně ujíždět. Nad logaritmickými tabulkami přeci jen tak snadno ujíždět nelze… i když, při kousku dobré vůle, by i to možná šlo… A tahle povídka, teda alespoň pro mne, byla dobrým odpíchnutím.

BTW, já tu povídku našel v jiné sbírce, Non Serviam se ta knížka jmenuje, a dobře se mi četla; natolik, že už je chudák knížka docela očtená.

Tož asi tak.

@Darth Zira[1]: no, starý jsem dost na to, abych ji mohl, tu vědu za bolšána, zažít plně při smyslech, byť jsem v ní samosebou nepracoval, nicméně studovat VŠ jsem začal před převratem ;) navíc, otec byl metalurg-analytik a v tomhle prostředí se pohyboval. toliko k mým zkušenostem s předpřevratovou vědou. inu, přečetl jsem povídku po druhé a stále se mi vůbec nelíbí. ty výhrady k fungování vědy jsou dvě konkrétní: a) propašovat za bolševika nějaký článek do renomovaného časopisu bez vědomí vedoucího pracoviště bych považoval za velký zázrak – je potřeba spousta oficiální korespondence a tu nejde před slídivýma očima často bonzáckých sekretářek nějak snadno utajit. zvlášť když bylo třeba zasílat do redakcí triplikáty rukopisu, najít někoho, kdo mi něco tajně vytiskne v takovém množství, vyžadovalo notnou míru utajení. nemluvě o tom, že to muselo odejít poštou do zahraničí. b) jen tak se ve vědě nic neobjeví. jistě většina objevů je bočním produktem výzkumu něčeho úplně jiného, než autor zamýšlel, ale i to pak vyžaduje koncentrované úsilí. stvořit si takovou „náhodu“ jen proto, abych mohl realizovat pointu… nelíbí. a ani pointa sama, která jistě může ohromit, ale co víc? skutečně, tohle není můj šálek čaje. rád věřím, že se vlado ríša a egon čierny bavili, já ne. to se stává ;)

@Gaarq: No, nehodlám se vymlouvat na jiné, ale fungování vědeckých institucí za bolševika jsi asi nezažil. Já teda taky ne:-) ale táta byl vědecký pracovník a povídal toho dost (btw „Velký pták“ se přezdívalo šéfovi právě u něj na ústavu, ovšem nebyla to ani z 20% taková krysa, ovšem přezdívka mi přišla vtipná, tak jsem ji použila, snad tím nikomu neubližuji, ten pan profesor Holub je už asi 10 let mrtvý, nejmenoval se křestním jménem Pavel a navíc neměl vůbec nic společného s fyzikou), kromě toho jsem to původně psala slovensky pro Cenu fantázie a slovenský pravopis (jelikož nejsem rodilá mluvčí) jsem si nechala zkontrolovat od Ondreje Herce. Myslím, že kdybych psala faktografické voloviny, asi by mi to řekl, ať to opravím. A když jsem to v rámci křtu knihy veřejně četla na nějakém conu (už nevím jestli to byl S con nebo Conventicon či který), tak u toho byli mj. Vlado Ríša, Egon Čierny, Vláďa Kejval a Honza Kovanic, kteří všichni s vědou za minulého režimu měli něco málo společného, báječně se u toho bavili a jako že třeba Vlado můj styl psaní moc neoblibuje, tak u tohohle mi řekl, že jsem atmosféru doby a situace vystihla velmi dobře, na někoho, kdo to na vlastní kůži nezažil, prý výborně. Si ze mě jěště s Vláďou a Egonem dělali srandu, že to teda netušili, že jsem tak stará, že jsem zvládla být vědeckou pracovnicí už za Husáka. Holt jsem se přepočítala, když jsem myslela, že ftip z doby (jak to napsal do své recenze Střelec) „kdy Slováci ovládali Protektorát“ může v dnešní době někdo pochopit a ocenit. Asi ne…