LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Přemýšlím, co o téhle povídce napsat. Po snad trochu moc „exotickém“ Výdechu se Chiang vrací zpět k tomu, v čem je asi nejsilnější, k motivu možných následků medicínského pokroku vedoucího k úpravám lidské mysli a vnímání reality. Opět se mu daří na toto téma předložit zcela novou myšlenku a rozvést ji fiktivní „dokumentární“ formou, při které se nestaví na žádnou stranu, „pouze“ předkládá argumenty obou stran a dovozuje možná následky. Přiznávám, že ani já sám jsem se nedokázal rozhodnout, na čí stranu bych se postavil, kdybych se musel rozhodnout zda dát svůj hlas pro nebo proti kalignostii. K negativní odpovědi mě přiklonil až závěr povídky, protože zde nastíněný vývoj je skutečně děsivý – a zároveň krutě logickým důkazem platnosti zákona akce a reakce.

Sám Chiang považuje podle editorské poznámky v závěru tuto povídku za nedodělanou. Částečně je to skutečně znát, na rozdíl od jiných jeho prací postrádá výraznou pointu – ale i tak k hodnocení není co dodat. Málokteré povídky mnou dokázaly „zahýbat“ tak jako ty Chiangovy, a tahle není výjimkou.

Dle mého náhledu nečitelná slátanina. Bylo utrpení dočíst až do předvídatelného konce. Sice několik dobrých nápadů, ale totálně zabytých zpracováním.

opět ted chiang v celé své kráse. mírně originální forma, geniální námět, skvělé zpracování. když jsem to četl, běhal mi mráz po zádech, protože si ted vybral dobrý příklad toho, jak nám, poněkud podivným zvířatům, naše inteligence, vědomí a společenské povědomí zatemňují schopnost žít. příklad kaliagnozie je ukázka takové klasické kvadratura kruhu, kamene mudrců, který nás svádí do podivného světa ideí a odvádí od reality tohoto světa. na těch několika stranách je téma vyždímáno jako citron do šálku čaje s medem, který má zahnat přicházející důsledky nachlazení. ted chiang nepíše SF, ale terapeutickou literatury; co slovo, to zásah.

a bohové, kéž by mé nejlepší povídky byly takto nedodělané ;)

Poviedka je mozno predvidava, ale uroven pisania pana Chianga, je brilantna. Myslienky prekracuju zaner a spracovanie je majstrne zvladnute. Skoda, ze ho tak vydavatel nahanal, ako pisu v medajloniku.

Dokumentární pohled na jeden z případů, kdy se lidstvo pokouší vlastními silami napravit něco, co nám příroda „nadělila“. Podání pomocí názorů či spíše výpovědí mnoha různých lidí sice není tak čtivé, jako klasické vyprávění, ale umožní nám podívat se na situaci ze všech možných úhlů a někteří vypravěči se nám průběžně vracejí, aby opravili nebo doplnili svůj předchozí pohled na věc.

Pro mě není tak ohromující, jako jiné Chiangovy povídky, ale základní myšlenka rozhodně stojí za zamyšlení.

Originální úvaha nad osobní krásou a jejím vlivem na naše okolí. Autor jí dávkuje v krátkých příspěvcích několika lidí, které dávají čtenáři na celou problematiku několik unikátních pohledů. Literárně i obsahově velmi velmi zajímavě pojaté.

Veľmi zaujímavý nápad, ktorý je ozvláštnený rozprávaním vo forme výpovedí viacerých ľudí a názorových strán. Chiang nehodnotí, nesúdi, len predkladá rôzne názory, aby si čitateľ utvoril vlastný názor. Na tejto poviedke mi nesadol nevýrazný koniec, ktorý nemá silu tradičného rozprávania a sústredenia sa na jednu postavu – opäť som tu pocítil nedostatok emócií.

Vzhľadom na dodatok, ktorý napísal Chiang k tejto poviedke je až zarážajúco prekvapivé, ako vie sám so sebou viesť dialog v ktorom zastupuje dva tak myšlienkovo rozdielne smery. Veľmi príjená bodka za výnimočnou zbierkou, ktorej k dokonalosti chýbajú lepšie prepracované ukončenia poviedok.

Najnovšie poznatky vedcov, najmä psychológov pomaličky začínajú zisťovať že nás ovplyvňuje omnoho väčšie množstvo faktorov než sme si schopný pripustiť, a než čím sa zaoberá poviedka. Je teda možné, že by sme nemali slobodnú vôľu, vôbec? Téma poviedky je zaujímavá, a konzistentná, drží farmu a spisovatelsky, či štylisticky je to high level. Preto radím zoberte si gnoztickú tabletku aby Chiang nevytŕčal z davu, nad takého Verna alebo Kinga.

Geniální nápad, kam by se mohla ubírat lidská společnost bojující proti diskriminacím všeho druhu. Zde konkrétně se jedná o vnímání krásy obličeje, které je možné snadným zákrokem potlačit. I když autor dává v poznámkách na závěr najevo své preference, povídka je vystavěna jako soubor názorů z různých úhlů pohledu. Závěr si tak vlastně musí udělat čtenář sám.