LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Gene Wolfe, obľúbený v zahraničí, splnil moje očakávania. Nenadchol, miestami nudil, nedával mi zmysel, postavy sú ploché a nezaujímavé a tak jediné, za čo si zaslúži nejakú hviezdičku je fakt, že to bolo krátke a veľmi to nebolelo. Inak nechápem, o čo autorovi šlo. Jediná myšlienka, ktorú som identifikoval (na základe hrdinovho nelogického chovania v závere) je, že kráľovstvá sú zlé.

Príšerná a príšerne toporná poviedka, alebo (veľmi) zlý vtip. Ak má toto autoritatívne reprezentovať subžáner meč a mágia, tak je to s ním (alebo s tým výberom) naozaj biedne. Začínam mať mierne obavy, či som nemal tie peniaze radšej investovať do nejakej inej knihy :-/

Gene Wolfe si o něj u mě koledoval dlouho, ale přijde až teď: Brak! Tahle povídka bohatě splňuje veškerá jeho kritéria, protože dějově nemá hlavu ani patu a napínavá je jako zpráva o stavu dojivosti na statku s pěti krávami. Jak napsal tartan, pokud má být reprezentativním zástupcem subžánru „Meč a magie,“ je na tom dotyčná oblast vážně bledě a autoři jako Howard se musí obracet v hrobech.

Mimochodem, přesně, ale PŘESNĚ jako ten takzvaně mystický obřad v závěru vypadaly rituály, kterými Wolfe zaplnil desítky stran ve svém románu „Mučitelův stín,“ ovšem ten měl aspoň jakýs takýs děj.

velmi nudná slohovka na téma živé šachy. ale i přes snahu oživit to hlubší psychologií postav, absence vnitřní logiky příběh ubíjí a dělá z něj onen nudný sloh.

Vyjadřovat se k téhle povídce před osmi lety, jsem nehorázně nadšená a hodnotím tak na 80 – 90%. Protože Wolfe je prostě mág slovního obžerství. Z houštin písmenek dokáže postavit cosi, co působí naléhavě, sugestivně, originálně, mysticky… a přitom táhne čtenáře na vařené nudli. Prostě Pan Iluzionista. Celá ta povídka pochopitelně postrádá logiku a systém. Ale nechybí jí autorova schopnost dát jí punc čehosi výjimečného, Vysoce Literárního, prostě Umění. Což člověka buď okouzlí a strhne, nebo neokouzlí a nestrhne.

Vzhledem k tomu, že se k ní vyjadřuji v současnosti…

co TOHLE dělá ve sbírce orientované na sword and sorcery a na dark fantasy?
připadá mi, že autor očividně hřeší na to, že čtenáře zavalí slovy a slovy a slovy a ten nebude moc přemýšlet, cože se mu to dostalo za typ mimořádného zážitku. Protože povídka se sice pohybuje v postmoderním stylu jako začarovaný kruh s rozetnutím, ale tahle koncepce je tak to jediné, co se jí dá snad i přičíst za klad. Pokud to člověk bere literárně-kriticky a ne jako čtenář, který si chce užít. :-)
je to typický text, který hodíte za sebe, když prcháte a v patách máte literární rozbory milujícího Kerbera. Zaujme ho to a zastaví na dostatečně dlouhou dobu. Má to obrazy, které by mohly být silné a mnohovýznamové. Má to určitou vysoce uměleckou koncepci. Celé je to takové vyumělkované a nablýskané… ale chybí tomu cokoli, co by se vzdáleně podobalo jiskřičce života. Cokoli, co by nadchlo a dokázalo rozšířit oči úžasem. Je tedy otázkou, jak chápeme literaturu. Pokud jako estetickou hru, Wolfe je génius. Pokud jako něco, co je určeného především pro čtení a čtenářské zážitky, tak se ta povídka pohybuje za hranicí přípustného.

30% maximálně a to si připadám jako bych až necudně přihlížela k objektivním kritériím na úkor svého čtenářského zážitku.

(Kopíruji komentář z diskuze :) )