LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Kratučká poviedka o trúfalých zlodejoch, ktorí raz na svoju trúfalosť doplatia. Ťažko k tomuto popisu niečo dodať, keďže sa jedná o opis krátkeho dejového úseku. Štýl autora je príjemný, ja-rozprávanie len pomáha v pútavosti, prekvapivá pointa sa nevyskytne. Vo výsledku tak nenachne, ani neurazí. Nemá kedy :)

Ťažko hodnotiť túto rekordne najkratšiu poviedku zbierky, ktorá má síce pomerne slušný rozbeh (mne pripomenul conanovku Vež slona) a zaujímavého hrdinu, ale končí ako uťatá, uprostred rozbiehajúcej sa akcie. Čisté WTF! Takže tá jedna hviezdička aspoň za ten prísľub nadupanej akčnej fantasy, ktorej sa však nakoniec, bohvieprečo, nedočkáme.

Bill Willingham, autor skvělé komiksové série Mýty, si velmi rád hraje se čtenáři a přitom na ně ve skrytu potměšile pomrkává. Platí to pro celou jeho tvorbu, fantastiku nevyjímaje (příkladem budiž zábavná space opera Nebojácní vesmírní piráti z vnějších prstenců). Tentokrát si jako hrdinu zvolil pro subžánr meče a magie příznačného, takřka nesmrtelného a nebojácného hrdinu, jenž se do každého dobrodružství vrhá nehledě na následky. Na malém prostoru (víc není potřeba a upřímně, větší rozsah by nudil a neměl by vůbec žádné opodstatnění) ho nechává vstoupit do čarodějného domu, z něhož nemůže sám vyjít živý, jenže to by to nesměl být Septavian, který si už mnohokrát poradil i s nepřemoži­telnými překážkami… Pro mě jeden z vrcholů sbírky a vedle Lynche nejzábavnější součást antologie (ačkoli každá z těch nejlepších povídek tu spojuje hrdinství s humorem, i když vždy v trochu jiném poměru).

Troufalí zloději – a troufalý Willingham, když se odvažuje předložit čtenáři toto a říkat tomu hotová povídka. Tak nějak podle mě vypadá leda koncept, na kterém by se mělo ještě tak měsíc pracovat. Odfláknutost není uměleckým stylem a nedodělek není literárním záměrem. Brak nedávám pouze z toho důvodu, že na rozdíl od Wolfeho aspoň chápu, o čem tato povídka byla… nebo spíš, o čem mohla být, kdyby se ji autor obtěžoval dopsat.

kdyby tahle povídka neměla svou poslední větu, byl by to brak. takhle je to alespoň nezábavný žertík.

Povídka je bezchybně provedenou aikido technikou. Veškerá síla úderu barbarského čtenáře oděného v kůžích je použita proti němu. Čtenář leží na zemi jednohvězdičky mu běhají kolem hlavy a na rozdíl od autora, který ví díky angažmá u TSR své, netuší která bije. Ale vážně. Kdo nikdy nečetl Conana hoď oštěpem. Vyrůstali jsme na tom všichni, takže není fér se tomu posmívat. Divím se, že má autor skvostů jako Fables nebo Petr & Max něco takového zapotřebí.