LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Typický Abercrombie – antihrdinovia, výborné dialógy a akcia, pútavosť od začiatku po koniec,(seba)irónia a sarkazmus, pointa v duchu zakončenia Až budou viset. Abercrombieho schématickosť si uvedomujem, ale po dlhšej dobe som si zas prečítal niečo od autora, na ktorého mám slabosť, preto berte hodnotenie s rezervou. Som zvedavý, s čím príde v Hrdinoch a či sa bude niečím líšiť od predošlých prác.

Na záver príjemná tímovka s partiou skvele charakterizovaných žoldnierov, medzi ktorými to srší sarkazmom, vtipom a (seba)iróniou a ich nie celkom podarenou akciou, ktorá však rozhodne nenudí. Otváracej Eriksonovej tímovke z tejto antológie sa to však (akciou či atmosférou) rozhodne nevyrovná.

Tahle povídka je prostě báječná, úžasná a dokonalá… prvních deset minut po dočtení. Pak se totiž přestanete chechtat a v duchu si přehrávat dialogy i sarkastické postřehy, začnete přemýšlet nad tím, O ČEM to celé vlastně bylo – a dojdete k závěru, že naprosto o ničem. Vadí to? U Abercrombieho kupodivu moc ne. Pokud někteří lidé umí uplést z lejna bič, on z něj splete kompletní lanoví pro pirátský koráb. Námitky, že jeho tvorba je v podstatě pořád dokola totéž jsou asi na místě, ale dokud to čtenáře baví, proč by to měl být problém? Někomu to stačí. I já se bavil, dokonce kapku záviděl, nicméně přece jen dávám přednost věcem, které mají pod vtipným obalem i nějaký příběh.

měkne mi mozek :-) tahle povídka je z rodu těch post-moderních fantasy, jaké píše třeba erikson nebo lynch. na rozdíl od precizního řemesla eriksonova a alespoň solidního psaní lynchova, abercombie je podstatně plošší. oživuje jednoduchý lineární děj s předvidatelnou pointou vnitřními dialogy postav, a nutně tak vypadají jako neúmyslná parodie na heroickou fantasy. jeho akční scény jsou spíše klasické a autorův humor je takový přímočarý, jako jeho chlapíci (a děva). dvakrát jsem se uchechtnul, ale jinak nic moc. nicméně po druhém přečtení si říkám, že to celkem jde. inu, měkne mi mozek.

Moje první setkání s Abercombiem – a nejspíš i poslední. Celkem jsem tušil (podle toho, co jsem zachytil o jeho románech), že to nebude můj šálek kávy – a tahle povídka to potvrdila. Nemyslím, že by to bylo vyloženě příšerné, spíš tak nějak předvídatelné a místy až skoro hloupé.

Vtipné, čítavé, zábavné aj správnym spôsobom akčné, ale v podstate oničom :)