LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Po Kostře už druhá povídka z Kaleidoskopu, která mi neodbytně připomíná Barkerovu Revoluci těla. Kdepak se ten britský šibal asi inspiroval?

Bradbury je výborný pozorovatel, který poznatky sledování zcela přesně zabudovává do svých próz. V tomto případě jde mimo jiné o dětské vymýšlení si. Kdo máte děti nebo jste s nimi často ve styku, jistě to znáte. V této povídce si horečkou sužovaný kluk také vymýšlí. A nyní přistupuje typický prvek Bradburyho hororů. Co kdyby to všechno byla pravda?

Chtěl bych ještě upozornit na neuvěřitelně přesvědčivě napsané dialogy a naprosto „hmatatelnou“ cizotu po změně osobnosti hlavního hrdiny, vyjádřenou na několika řádcích. Tomu říkám spisovatelké mistrovství.

Transmutace nemocného v jakési cosi je typickou „no a co?“ povídkou. Zdá se, že má myšlenku, kterou jsem ovšem úplně nedocenil.

Tiež mi poviedka neprišla až taká geniálna. Ako horor by som ju označil len vtedy, keby som ju mal čítať svojmu decku, ktoré má horúčku. To by sa asi od strachu pos**lo.

Jsou povídky, které slupnu jako malinu a potom jsou ty, kde si vychutnávám každé slovo, vracím se zpět, čtu znovu celé pasáže, zavírám oči a přehrávám si v duchu děj, někdy i ve více variantách. Tato je z těch druhých. Bolestné a hrůzné představy prožívám doslova na tělesné rovině. Nádherně si je užívám a přitom trpím. Promítá se mi do toho moje vlastní zkušenost se spálou, kdy jsem (v cca 6 letech) v horečkách zažíval halucinační vize a nedokázal rozlišovat hranice snu a bdění. Z pozdějšího období mi na mysl přichází zážitek z knihy Bylo nás pět, kde Petr Bajza v hořečnatém delíriu prožívá divoká dobrodružství v Indii. (Pozor drobné spoilery) Pan Bradbury samozřejmě pojal patofyziologii „choroby“ s imaginací sobě vlastní a vytvořil ji přízračné paralelní tělo, paralelní osobnost. Nedokážu se ubránit evokaci novozákonního Antikrista. Nebo Tomíka z Bixbyho povídky „Je to dobrý život“. Otevřené vyústění má v sobě vražednou něhu.