LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Lyrický úvod povídky mě poněkud vyděsil – podobné obraty mi ve větší koncentraci nedělají zrovna dobře. Naštěstí to rychle přešlo a začali jsme se věnovat ději, který byl přes různé kudrlinky nakonec vcelku srozumitelný. Žádné velké nadšení to ve mně nevyvolalo (což je u vítěze soutěže trošku škoda), ale o průšvih taky nešlo.

Když jsem asi v polovině povídky zjistila, že povídka je sice psaná rádoby napínavě, přesto mi je osud hlavních hrdinů naprosto lhostejný, zjistila jsem že je něco špatně. 50 % dávám s přimhouřením všech možných očí. Od vítězné povídky bych čekala mnohem více, ale chápu, že máme každý jiný vkus.

Přistupoval jsem k povídce s krajní nedůvěrou. Jak podotkla idle začátek je děsivý. (Jsem si říkal, jen tak dál a na komentáři si zgustneš a celý to popliveš :D Nakonec musím říct, ač mi nijak zvlášť neseděl ani styl ani hlavní hrdinka (proč, by byl spoiler), povídka mě bavila, dokonce mě i zajímalo jak to celé dopadne. Škoda, že hlavní zápletka je předvídatelná a konec bych si představil také jiný. Dodávám, že se autorka stydět nemusí, tahle povídka jí ostudu nedělá. :)

Normálně povídky moc nekomentuji, ale k tomuhle se vyjádřit musím. Naprosto nechápu konečné umístění této povídky v Daidalovi. Od prvního odstavce, který je klišovitý až hanba, jsem cítil značné obavy. Inu, částečně se naplnily – klišé neodezní, a některé dialogy jsou napsané tak blbě, až jsem nevěřícně kroutil hlavou. Od paní Molcarové už jsem četl lepší texty, mnohem lepší.

Na povídce je pěkné, že události minulosti se odhalují postupně, nekontinuálně, podobně, jak si člověk sám vybavuje své vzpomínky. Motivy i motivace postav jsou uvěřitelné, proto se text poměrně dobře čte. Ale ten konec! Ten shazuje vcelku dobře vybudovanou atmosféru, jde proti duchu celé povídky. A v dialozích to občas dost zaskřípe a toporně se rozběhne dál.