LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Lucy Taylorová zremixovala úvodní sekvence z Čaroděje ze země Oz a přidala několik motivů z Alenky v říši divů. Dvanáctiletá Erika žije v Coloradu a zneužívá ji strýček Dub, proti němuž se naučila používat zvláštní mentální obrannou techniku, kterou použije i nyní proti děsivému vichru z hor, jenže obrana se jí vymkne z rukou a ona se i s přičiněním jistého kouzelníka s kartami ocitne ve světě, kde nic není, jak má být. Při bedlivém čtení do sebe jednotlivé střípky zapadají, ale nějak mi není úplně jasné, co tím chtělo být řečeno. Maloměstskou paranoiu si dovedu představit i v umněji ušitém hávu.

Nejprve si dovolím krátce odběhnout, abych přesněji ilustroval, o co mi jde. Posloucháte ČRO Praha? Když jsem byl mladší, tak v naší rodině hrálo velmi často, teď si tu stanici zase občas naladí manželka. Proč ne, program je kultivovaný, hudba sice dost staromilská, ale poslouchatelná a kvalita mluveného slova potěší. Co na této stanici ale nesnáším, jsou pořady typu Tobogan a jiné, kde se sejdou víceméně znamé osobnosti a povětšinou vzpomínají na jinou známou osobnost a naprosto nekriticky ji chválí, taky si navzájem pochválí svou práci, lidé tleskají a éterem se nese vlna ohlupujícího medově lepivého nadšení, že přece jen jsou na světě ještě lidi, co dělají svou práci dobře a jsou prostě úžasní. Taková kolektivní onanie.

Podobný pocit mám, když se nějaký autor ve svém díle dotkne některého z uctívaných kousků světové fantastiky (Alenka, Oz, Peter Pan,…), tak se mnoho lidí chová, jako by na tom díle také ulpěla jeho výjimečnost, vždyť to přece odkazuje na mistry, tak to nemůže být špatné, žeáno. Povídka o Poeovi? Ta je přece jistojistě úžasná, vždyť Poe je někdo, o kom se nepochybuje, žeáno. To je blábol a já to ze srdce nesnáším a takovým přístupem pohrdám.

Tato povídka je jedna z těch, před kterými bychom vlastně měli zbožně pokleknout, protože odkazuje na Čaroděje ze země Oz, svaté to knihy každého anglosaského milovníka fantastiky. A víte, co říkám já? Nasrat. Je tuctová, navíc místy dost blbě napsaná, závěr, ve kterém v dlouhé přímé řeči rodiče vysvětlují čtenářům po lobotomii trik, jak oblafli Eriku/Lizbeth, je naprosto otřesný (vina překladatelky?) a úplný závěr je předvídatelný a nudný. Připadal jsem si, jako bych četl českou povídku v Pevnosti. Ucházející hodnocení zachraňuje pár dobrých momentů, např. vilný strejda Dub, „vypnutí“ vnímání a pár dalších.