LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

@PB[3]: Tak McDonald si zrovna na tomto „žánru“ založil svůj autorský styl, toho bych asi z nějakého podléhání módním vlnám nepodezíral. A i kdyby ano – hlavně Řeka bohů je tak kvalitní záležitost, že jdou úvahy tohoto typu stejně stranou.

To je dneska nějaká móda psát indické/asijské povídky? Poslední dobou na ně narážím snad všude a jsou podezřele podobné. Jenom v XB-1 vyšla tahle a nedávno „Nepřetrhni řetěz“. To jsou všichni fascinováni, jak se ta část světa stává velmocí, i když tam x lidí žije za pár dolarů denně?

@squire: Vidíš, a mě McDonald touto povídkou naopak poprvé nadchl. Dívá se na budoucí kyberindii poprvé očima západní civilizace, což ji čtenářsky hodně zpřístupňuje (a přijde mi, že i McDonald sám je tu trochu pevnější v kramflecích). Povídka je koncepčně zajímavá: je jako šedá, zápaďácká krabička, která se až v předposlední pasáži otevře, aby odhalila svůj pestrobarevný orientální obsah. Tenhle příběh o setkání chlapce z šedi Cantonmentu s vnějškem mi přišel silný až až.

McDonaldovy povídky, které poslední zhruba rok vycházejí v XB-1, mají pro některé čtenáře tu nevýhodu, že nejsou samostatné, nýbrž tvoří jakýsi „datadisk“ k románu Řeka bohů. Takže kdo román nečetl, je vcelku ochuzen. Navíc McDonald je podobný typ autora jako třeba Bacigalupi – geniální, ale ne pro každého. Píše vlastně takový literární geocaching – čtenář dostane jen pár vodítek a musí v potu tváře sám hledat odměnu. Taková Řeka bohů vydá všechny své poklady až po druhém, třetím přečtení. Je to pak ale zážitek, na který člověk dlouho nezapomene. Kdo u čtení radši odpočívá, asi by McDonaldem jen ztrácel čas.