povídka » Velmi rychle a potichu
v Top10 1
hodnotilo: 19
64%
přebal jedné z knih obsahující tuto povídku

Catherynne M. Valente

Velmi rychle a potichu

Kategorie: sci-fi

originální název: Silently And Very Fast
originál vyšel: 14/10/2011

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:
squire  | nehodnoceno 07.11.2012 19:15

Pro jednou se zdržím hodnocení, protože by bylo značně „self-biased“. Nadále tedy subjektivní dojmy:

Tohle není povídka, ale slovní orgie. Nechápu, odkdy stačí navršit co nejvíc halucinogenních přívlastků, vykrást Epos o Gilgamešovi a nechat to nazývat „osobitým poetickým stylem“. Vzhledem k oceněním ovšem chápu, že je to móda psaní v posledních letech; u nás s tím například boduje Honza Žlebek, takže komu se líbila jeho Sněhová vločka v letošní Pevnosti, tak šup sem, je to to samé, jenom delší a bez akce.

idle  | ***1/2 09.11.2012 23:59

No, tohle bude těžké.

Na začátku přiklusalo snad celé stádo trojských koní, takže mi pár kapitolek trvalo pochopit, která vyprávění jsou náš příběh, jaká retrospektiva a co jen pohádky na dokreslení situace. Jakmile se ti koně proměnili ve vejce, z nějž se konečně začal klubat smysluplný děj, začalo mě čtení bavit. To, co se skrývá pod nánosem metafor, podobenství a obrazů (některé scény by asi nejlíp vynikly jako animovaný film, klidně beze slov), je totiž docela dobré a můj počáteční dojem z povídky nakonec spravilo.

Očekávám, že názory ostatních čtenářů se budou navzájem velmi různit.

jirikk  | ***1/2 23.11.2012 19:43

Dlouhá povídka o jedné rodině a především umělé inteligeci v jejích službách. Autorka staví své dílo poměrně nepřístupně a čtenáři nic nedaruje – zhruba během první třetiny jsem povídku považoval za sebestřednou a prázdnou exhibici, pak jsem přeci jen k textu našel klíč. Nicméně nejsem úplně přesvědčen – napadé mě srovnání s romány H. Duncana, ten také klade na svého čtenáře značné nároky, ovšem za vynaložené úsilí jsem byl v jeho případě bohatě odměněn, tento pocit se u Valenteové tak docela nekonal. Na její další práce jsem ale určitě zvědavý.

lamahe  | ***1/2 18.01.2013 15:26

Táto poviedka má príliš veľa slovnej vaty a miestami som sa musel k čítaniu dosť nútiť (hlavne na začiatku). Na druhej strane, miestami úspešne prebleskne pocit „inakosti“. Bola táto vata pre dosiahnutie tohto pocit nutná? Nie som si celkom istý. Pre ten pocit som však ochotný udeliť pomerne veľa hviezd, nakoľko v závere som si naozaj uvedomil, že som bol svedkom zaujímavého úseku života entity Elefsis – svojbytnej umelej inteligencie.

Snaha o silný myšlienkový presah ohľadom otázok ľudskosti je zrejmá, vďaka opakovaniu istých téz možno až príliš. V podstate celý príbeh sa odohráva vo virtuálnom svete. Faktom je, že vzťah Elefsis a jednotlivých členov rodiny je zachytený naozaj krásne. V závere sa našťastie dostavia aj celkom prekvapivé súvislosti ohľadom skutočného sveta, ktoré celý príbeh trochu ukotvia.

KeB  | brak 27.02.2013 21:18

Vzdávám to! Dočetl jsem po kapitolu 8 a co jsem dostal? Snůšku surrealisticko-alegorických obrazů, bez děje, pointy a čehokoliv čeho by se dalo chytit a najít tak motivaci ke čtení dál. Tyhle kvaziumělecké bláboly už prosím ne, děkuji. A to že se baví dítě s UI-počítečem v matrixu mě nebralo…

Soudě podle stránkového medailonku je to asi hodně oblíbená (rozumím jediná) poloha téhle autorky. Je to dobře, že v časopise vychází i tyhle povídky, aspoň vím, čemu se vyhnout v knižní podobě.



WebArchiv - archiv českého webu