LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Povídka začínající ve „V jako Vendetta“ Anglii. Celkem slibně nahozený příběh se rychle zlomí, propadne a ztratí bez jakékoli pointy. Pro mě zklamání čísla.

Ani jsem si nemusela číst medailónek, abych vytušila, že povídka je jedna z několika se společným tématem. Prostředí je propracované víc, než by si délka žádala, a jak v něm, tak v ději autorka nadhazuje spoustu udiček, od kterých pak bez ohlédnutí odkráčí. Opuštění skeče bez řádné pointy.

Perfektní pocitovka na motivy alternativních dějin a cest v čase. K dokonalosti chybí snad jen trochu konkrétnější závěr, což rád odpouštím – jde o první část cyklu – i přesto pro mě tvoří vrchol tohoto čísla. Je to mé druhé setkání s autorkou a v obou případech jsem byl nadšen, její jméno si musím zapamatovat.

Povídka mě hodně zaujala, po nakousnutí jsem ji musel dočíst. Nina Allanová má vypravěčský talent, žongluje s náladami, střídá atmosférické popisy s napětím, myšlenkami. Vůbec všechno, co se týká času, jeho stáze, paralelních světů, to je špičkové, a do toho zvláštní anglická melancholie, ze všeho čiší něco wellsovského. První část propracovanější, popisy hutnější, ke konci se dějí věci mnohem rychleji, možná až na škodu. Zajímavá vějička skoro úplně na závěr v podobě parních vlaků. Povídka patří do cyklu dalších textů (vyjdou i u nás?), kde se (i pod jinými jmény) vrací postavy a všechno splétají do příběhu vyššího řádu. Rozhodně špičková záležitost.

Príjemná náladovka spájajúca cestovanie v čase s paralelnými vesmírmi. Na záver nenasledovalo žiadne pointové kladivo, ale priznám sa, ani som ho nečakal, keďže hlavný hrdina bol sám len akýmsi pozorovateľom a nie činiteľom. Postava „čarovného trpaslíka“ a ma na začiatku uhranula, dej okolo nemocnice bol vkutku luxusný. V poslednej tretine však poviedka trochu stratila z úžasného napätia a atmosféry. Napriek tomu ide o veľmi pôsobivý text, ktorý ma rozhodne navnadil na zvyšok zbierky „The Silver Wind: Four Stories of Time Disrupted“.

Záměr autorky byl asi dobrý, ovšem můj výsledný dojem je po slibném začátku jakési rozptýlení místo koncentrace. Vzhledem k objemu děje je povídka také příliš dlouhá. Některé věci jen nadhozené a rychle pryč! Sám se divím, že mám z povídky takový nemastný neslaný dojem, vždyť zpětně při listování textem vidím, že potenciál, aby mě téma zaujalo, je tu velký. O to větší zklamání na konci, který vlastně ani pořádným koncem není. Nicméně pár zajímavých motivů v paměti utkvělo.