LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

@yerry[25]: Možná tě to překvapí, ale jsou i chlapi, co panikaří, když vidí pavouka. Takoví lidé holt do první linie nepůjdou.

@yerry[23]: Yerry, sorry, ale psychická odolnost vůči mučení při výsleších je jedna z mála věcí, která absolutně nepodléhá vlivu pohlaví. Tady záleží prostě na osobní motivaci. Vyskytly se případy žen, kterým státní policie dokonce vyhrožovala odebráním/usmrcením jejich dětí – nezlomilo je to, neprozradily nic. Ženy pašující židovské děti z Terezína – Ireně Sendlerowé gestapo zlámalo obě nohy při výslechu, neřekla nic, a to nebyly ani její vlastní děti. Dlouhodobé utrpení v zajetí je právě ta systematická zátěž, na kterou jsou ženy stavěné lépe než muži. Mám pocit, že v té psychologii boje máš trochu bordel.

@yerry[20]: ke dnům – jak psala Squire :) Navíc v tomhle případě se bavíme o fungování formou „sestavování týmů, které někam jdou, přičemž ty akce jsou jednorázové“, takže kritičnost připomínky letí ze stolu. :)

Jinak mám opět pocit, že reaguješ na něco odlišného, takže se chci ujistit: považuješ Vládce strachu za červenou knižnici? Nebo Dračici? Pokud jo, pak OK. Přičemž varuji, že zrovna v Dračici je aspekt romance MNOHEM silnější než tady (postavy budují vztah a docela ho řeší, pravda, jen se čtyřmi lehce narůžovělými scénami).

Jinak „do první linie vztah nepatří“ – takže člověk, který bývá v první linii, nemůže mít doma partnerku/partnera? ;) Z tvého příspěvku totiž přesně tohle vychází. Postavy v rámci první linie žádnou romanci nezačínají, to měli striktně v zázemí, a dost jasně vyplývá, že spolu dělali jenom dvakrát – poprvé v úvodu, což vedlo k tomu, že se pak v zázemí dali dohromady, a podruhé v situaci, kterou víceméně vygeneroval vypravěč.

P.S: s flotilou, pilotkami, atp. jsi mi neodpověděl xD

P.S.S: v čem dělá Weber z Honor muže? Jako psychologicky úplně nejlíp popsaná mi nepřijde, je to typická Mary Sue a místy mi leze na nervy, ale aby mi přišla málo ženská…? (Tohle není ironizace, tohle je otázka, u které doufám, že se dočkám odpovědi, holt mě „proč“ a důvody zajímá víc než pocity)

@yerry[20]: Teda, nechci ti brát iluze, ale ženě v první linii se „její dny“ nemusí vyskytovat klidně půl roku. Ať žije chemie.

@Elinor[17]: Ale no tak zas na druhu stranu, Vyhlidka na vecnost zcasti JE telenovela, vid komentare :D

@Elinor[17]: samozřejmě, výjimky existují k jakélukoli stereotypu, včetně těch genderových:) Už od časů Johanky z Arku.

btw kdo si vzpomene na tu kratičkou hlášku z prvního Ironmana, kdy vezou Starka z prezentace v terénu, řidička (v uniformě s helmou nerozpoznatelná) něco prohodí a Stark v tu chvíli zjistí že „God, you're a woman!“ A to jsou prakticky v první linii, jak se prokáže hned v následující scéně:)

@yerry[11]: bez urážky, ale jisté splývání mužského a ženského stereotypu vidíme i v této diskuzi. Muži jsou objektivní a zabývají se pojmy, ženy spíše subjektivním viděním – no, a houby, celou dobu ptám na definiční záležitosti a dostane se mi odpovědi, z níž mi vyplývá, že mi na povídce chybí růžové scény. Vzhledem k mému vztahu k růžovým scénám je tohle menší pomyslný atomový hřib v prostoru legionářském. :D

Tedy od začátku. „Červená knihovna = něco, co stojí na sladkobolných růžových scénách“. Tohle je dost zásadní si uvědomit, protože nějakou formu romance obsahuje většina příběhů a prakticky každá kulhánkovina by mohla být nazývána telenovelou (to neříkám proto, že bych si myslela, že JE telenovelou, ale abych podtrhla, jak mi to přijde absurdní). Moje otázka tedy zní: v čem jsou růžové scény zastoupeny v této povídce?

ad. introvert – s introverzí a introverty mám docela silnou zkušenost (co čekat od introverta přátelícího se s introverty) a pořád si myslím, že spíš než temperamentová charakteristika (spíše exkluzivní chápání sociálních vazeb, preferování koníčků, které nejsou příliš kolektivní…) než synonymum pro nepraktického snílka. Existují i zatraceně racionalističtí a realističtější introverti, záleží, jak se pak se v rámci temperamentu namíchá zbytek.

jinak k silným ženám – nemyslím tím fyzicky silné ženy, on se objevil a úspěšně rozjel celkově archetyp ženy, která je úspěšná v mužských aktivitách. Třeba Honor Harringtonová. Jinak ano, přirozená dělba práce existuje, z hlediska prosté dějové logiky mi rovněž přijde, že když už jsou ženy v armádě, NAPROSTÁ VĚTŠINA by měla být spíš ve věcech jako logistika, štáb, nanejvýš tak flotila a letectvo. V prvosledových jednotkách v zásadě nemají co dělat – pokud nicméně potřebuješ speciální dovednosti, reflexy a používání mozku, myslíš, že žena nemá stejné předpoklady vykonávat podobnou činnost (práce ve štábu, pilotování, analýza informací, partyzánská spojka, guerillový typ boje, atp.) jako muž? :) Izrael a jeho armádu radši vynechme. :)

Pokud jde o tuto povídku, je otázka, jestli u mariňáků v tomhle světě potřebuješ výhradně fyzické dispozice, nebo nějakou kombinaci fyzických a psychických schopností (počítaje do toho schopnost zachovat si chladnou hlavu, nepanikařit, průběžně analyzovat, zvládat dělat víc věcí současně). Pokud to nebude jenom o fungování coby konvenční prvosledová jednotka, šance na ženskou přítomnost rostou – a když nemáš politicky korektní poměr, ale je to spíš ve stylu dejme tomu 20 mužů ku 1 ženě (mám pocit, že hrdina byl při svém úvodním pokusu dost překvapený, že ten mariňák je žena), jenom ti to vygraduje situaci „průměrný úředník a výjimečná partnerka“.

@squire[15]: jop :) přičemž samozřejmě existují situace, kdy uteče muž a pak to má na talíři zbytek života, zejména viděla-li celou scénu tchýně :D

@Lucc[13]: @yerry[14]: @idle[12]: Podle mě je rozdíl mezi robustností – odolnosti proti akutnímu stresu – a odolností proti dlouhodobé zátěži. Muži mají robustnější psychiku, obvykle se tolik nevyděsí při náhlém stresu, jsou lepší na řešení nárazových krizových situací – ale dlouhodobě, v každodenní zátěži, jsou obvykle lepší ženy. Asi takhle: z křoví vyběhne mamut, žena se vyděsí a uteče, muž se sebere a zabije ho. Načež si ho chtějí upéct, začnou škrtat, ono to nejde, dřevo je mokré, muž to po pár pokusech prokleje a vzdá a raději to sežere syrové, zatímco žena bude trpělivě škrtat dokud to nezapálí:) Tolik amatérský náhled na klasickou psychologii:)

@idle[12]: Jestli on yerry nemyslel piloty atp. Nebo chtěl napsat, že právě naopak v takových profesích mají výhodu, alespoň se větší psychická odolnost žen traduje. Zda je tomu tak opravdu, nevím.

@yerry[11]: Ech, že jsou ženy většinou v nevýhodě, co se týče fyzicky náročných prací, na tom se asi shodneme, ale co se týče mentální odolnosti, tam bych to tak jednoznačně neviděla. K tomu jsi došel jak?

@Elinor[9]: jinak ano, mám osobní výhrady ke konci po obsahové stránce, chování toho chlapa mi přijde vyloženě na rozchod a na to, aby dostal pořádně přes ústa a vzpamatoval se.V prvních dvou třetinách mi bylo vypravěče docela líto a upřímně jsem s ním soucítila, poslední třetina z něj udělala svini největší a nezodpovědnou k tomu. xD

@yerry[8]: trochu nechápu to s těmi introverty, opakem introverta je extrovert, a mám problém i s těmi intelektuáli, neb intelektuál neznamená, že se nejedná o pravého dominantního muže… ale asi chápu, co myslíš (a ne tak docela souhlasím, stačí se podívat třeba na Gilese a Lucase Hildebrandtovi Vilmy Kadlečkové – i když, pravda, oba pánové jsou intelektuálové, první dokonce z univerzitního prostředí. Ale oba mi přišli hodně dominantní. Případně na Davida z Umrlčího tance od Daniela Tučky, který je vyloženě prototyp hodného, naivního a nesmělého hocha). Spíš bych to přepsala tak, že máš dojem, že v dílech napsaných ženami nejsou muži povětšinou dostatečně mužní, zatím, co v dílech psaných muži se objevují drsnější dámy. Osobně bych to tak nehrotila, respektive – tohle by mi skoro až přišlo jako dvě stránky téhož jevu, kterým je určité stírání genderových stereotypů.

Jinak by mě zajímalo, co je tady za červenou knižnici, protože kdybych měla psát obsah do čtenářského deníku, vzešlo by z toho něco jako „hlavní protagonista se ocitá ve vztahu, v němž se cítí méněcenný, a hledá řešení, jak dokázat, že je to on, kdo nosí ve vztahu kalhoty“. Mnohem víc červené knihovny máš třeba i v obrazu Doriana Greye. Nebo v Ohněm a mečem/Potopě/Panu Wolodyjowském. O Zkrocení zlé ženy nemluvě, stačí srovnat, na co je důraz v Kateřinině linii a jak se řeší otázka zrzky. U Molcarové romantická linka prakticky není, respektive vztah chlapa ze zázemí a mariňačky slouží vyloženě jako tvorba situace, city se nikterak neřeší a nepitvají.

Navíc spíš než o oslavu silných žen a slabých mužů jde o satirizaci stírání rolí a zobrazení, že když k podobným situacím dochází, je to pánům povětšinou dost nepříjemné… přičemž zároveň neexistuje nějaké optimální řešení, respektive povídka rozhodně nenabízí nějaké přijatelné východisko. Ten výsledek je přece jen zatraceně patriarchálního typu. xD

@Elinor[6]: OK, to už znie ako solídna komediálna zápletka…a to je fajn, lebo akurát som na marcovom čísle ;) (hanba mi s takým meškaním..)

@lamahe[5]: nejsem si jistá, že to vztahy jako takové rozebírá, hlavní hrdina je jenom po vzpouře dychtící podpantoflák xD

@Elinor[4]: Yerry to možno myslel tak, že chlapov až tak veľmi nebaví čítať texty o rozoberaní vzťahov medzi škaredšou a krajšou polovičkou populácie. Či už je tá krajšia polovička nadpriemerne silná, alebo nie ;) …ale je to len môj odhad, nechcem mu vkladať na klávesnicu moje slová – možno to myslel inak :)

@yerry: sto lidí, sto chutí, ale – uniká mi, v čem by měl být vztah mezi „atribúty z červenej knižnice“ a " Možno sa bude páčiť tej krajšej polovičke z čitateľov", právě vzhledem k způsobu, jakým jsou atributy z červené knihovny použity. Respektive že nejsou použity jinak než v rámci rozměru „mužovy problémy s egem vedle silnější partnerky + hledání jejich řešení“ a „zkrocení zlé ženy“… což by naopak mělo vyhovovat spíše pánům. xD

Jo, taky dobrý. :) Inu, někdo to holt dělat musí.

Ale teď jsem ráda, že jsem si díky VM tohle číslo XB-1 koupila.

@Ranad[1]: To nic není, co teprve živnost popsaná tady: http://www.legie.info/povidka/24306-malte-s-sembten-schuzka-naslepo/komentare :-D

Zajímavé povolání! :)