LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Na druhou stranu, pod „přejít celé město“ si člověk představuje od kraje ke kraji, ale v povídce šlo, pokud si dobře vybavuju, o opuštění města. Čili pravděpodobně by šel jen zevnitř ven, plusmínus poloviční trasu. Tím se nám utváří prostor buďto pro příjemnou procházku, nebo pro rozrůstání budoucího města.

@Aiax[8]: Padesát kilometrů za deset hodin zvládnou vojáci na cvičení v plné polní, čtyřicet kilometrů za deset hodin jsem jednou dala v dobrých trekovkách (i když jsem v půlce toho všeho spadla do potoka, ale dobré trekovky šlapou i mokré), čili procházka slušná, ale ne neuskutečnitelná. Díky za to info, hned má člověk o povídce lepší představu:)

Přejít dnešní Dilí za noc znamená dát nějakých čtyřicet, padesát kilometrů za nějakých deset, dvanáct hodin. Takže slušná procházka.

@Honzeecheck[5]: Já su holka, co má krátké nohy a neumí rychle utíkat a nemá problém přiznat si, že se bojí:)

Nicméně, co mám děti, jsem venku v noci nebyla. Čím to asi bude…

@Honzeecheck[5]: Vcelku souhlas. Já se sice sama v noci venku nebývám zase až tak často, ale občas se mi to přihodí a zatím žádný incident. Asi bych byla nervózní z nějakých konkrétních míst (jako je kupříkladu ten Sherwood), ale obecně ani ne.

@squire[4]: nejsem sice holka, ale i tak myslim že to je jen takovej mýtus. Po nočním karlíně jsem se už párkrát procházel, v sherwoodu jsem v noci tak minimálně jendou za 14 dní a nikdy za těch 15 let co jezdim do prahy jsem neměl jedinej bezpečnostní problém. Praha je bezpečná

@Honzeecheck[3]: No já též nésu pražská, a po Praze bych si o samotě nelajzla ani procházku okolo Florence (vždycky když se mi poštěstilo tam uvíznout při čekání na „slováka“ (noční autobus na Košice, co to bral přes Brno a měl vždycky volno), seděla jsem raději hodinu na rantlu na Florenci než riskovat to okolo:)), ale po štatlu už mi bylo párkrát souzeno jíti – jako tobě: poté, co mi ujel před nosem rozjezd nočních linek a věděla jsem, že než přijede další, budu doma pěšky i dvakrát.

Naposled jsem šla takhle nočním městem někdy ve tři ráno po návratu z pochodu Praha-Prčice… šli jsme to kostýmovaně a já měla černý plášť stříbrem lemovaný… poetika jako blázen, pro pobavení ožralců:-D

@squire[2]: Mno… nejsem pražskej ale když mi po jendý „party“ před obličejem ujelo poslední metro, tak jsem si dal procházku z černýho mostu na masarykovo nádraží a to poetika mi vydržela tak do dvou ráno, než jsem zjsitil že netušim kde jsem. Na druhou stranu nikdy nezapomenu album, který jsem při tom poslouchal do kola a knihu kterou jsem si četl v nonstopech, kde jsem odpočíval. Takže ano kouzlo to má, ale asi to chce spíš plánovaně

@idle[1]: U indické metropole může být rozdíl mezi samotným městem, řekněme tam, kde ještě stojí domy z cihel, a slumy okolo…

Ale potvrzuji tu krásu noční procházky městem napříč.

O víkendu jsem v notýsku našla úryvek, který jsem si z téhle povídky při čtení vypsala:

Za jedinou noc jsem přešel napříč celé město. Je to úctyhodný a zvláštní počin. Zkusit by si to měl každý.

Respekt. Rozsah indických metropolí nemám v oku, ale předpokládám, že naše procházky napříč Prahou jsou proti tomuhle výkonu naprosto směšné. I tak ale ráda potvrzuju, že noční pochody mají něco do sebe a stojí za vyzkoušení.