LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

V poslednej poviedke Wegner konečne odhaľuje, čo sa dalo vytušiť už dávnejšie. Uzlí, prepája, pomenúva a otvára. Bohovia, vtelenia, desivé vízie, nástroje a trhliny. Bitka o mesto medzi Ligou čiapky a fanatickým radným, bývalým generálom, vrcholí a Altsin nezostáva bokom. Nočné magické súboje na strechách domov, elitní zabijaci v bleskurýchlom tanci smrti. Tentokrát je to skutočne doslova DEUS EX MACHINA. Máme sa ešte rozhodne na čo tešiť…

Vegner definitivně zeriksonovatěl. Bohové a jejich lidské nástroje, do kterých se vtělují, kakofonie retrospektivně podaných masakrů, bojů, ovládání, nepřehledné názvosloví a jména postav. Neměl jsem ponětí, co je důležité a co nikoliv, co je hodno uchování v mé vetché paměti. A to jsem na konci druhé knihy. Příběh měl sílu a jsem rád, že spojuje linie dohromady, ale dělá to spíše tak, že otevírá nové otázky, než že by dával odpovědi. To celé by ještě šlo, ale autor mne šokoval přebujelým rozsahem retrospektivních vizí a jejich obtížnou zařaditelností. Píše o jednom awenderi jednoho boha, tzn. ascendentu, abych si vypomohl eriksonovským slovníkem, nebo o více? Jsou informace, které čtu, důležité nyní? V budoucnu? Vůbec? Tím se stává povídka spíše slohovým cvičením a přehlídkou autorské zvůle než plnohodnotným dílem. Škoda. Našlápnuto měl Wegner znovu dobře, ale tentokrát neovládl sám sebe.