LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Takyumělecká moderní hugonebula povídka využívající jako premisu staré nordické báje. Svízel s podobnými texty je, že jsou většinou dobře, nebo alespoň zajímavě napsané, mají nosnou myšlenku, jsou typicky nadprůměrné což se projeví v okamžitém hodnocení – a téměř jistém zapomenutí do dvou týdnů od přečtení. Podobných prací je tolik, že se v nich člověk prostě ztrácí. Diktatura nadprůměrných.

Kto čítal niečo od Kelly Link asi bude v obraze aký štýl rozprávania môže očakávať. Hlavnou hrdinkou je dievča pracujúce v miestnej reštaurácii. Spomína na mamu, ktorá si obliekla starý sivý kožuch a odišla ktovie kam. A sú tu aj nejaké tie legendy o selkiách – mytologických bytostiach zo starého Škótska, ktoré sa po zvlečení tulenej kože menia na ľudí. Príbeh je našťastie krátky, takže nestihne nudiť. Autorka ma nesporný talent písať skvelé, zádumčivé príbehy k večernému krbu. Mne však tento komorný lyrický príbeh úplne nesadol. Asi nie som loser.

Fantasy povídka, takový trochu divný kus o tuleních lidech, kdy jsem si až do konce nebyl jistý, jestli se mi vůbec líbí. Poslední odstavec ale dodal celému příběhu něco navíc, takže nakonec v podstatě ano. Pokud jde o překlad, tak by v názvu sedělo místo „žabaře“ spíše třeba „poražené“. Více by to podle mého názoru vystihovalo vyznění povídky.

Bolestné je hledání vlastní identity, jak dokazuje tento příběh prodchnutý jemnou magií. Tak trošku malá mořská víla, bloudící ovšem v genderově flexibilním světě.