Valerij Brjusov
Republika Jižního kříže
originál vyšel: 1905
Rozsáhlá antiutopie z roku 1905, která předkládá autorovu pesimistickou vizi budoucí společnosti s orwelovskými prvky. Slovensky vyšla pod názvem Republika Južného kríža.
Další anotace z knihy
---------------------
Republika Južného kríža je jednou z prvých sociálno-fantastických
„antiutopií“ v ruskej literatúre. Futurologicky je miestami naivná, no
rozhodne má v sebe aktuálny náboj varovania pred možnými deformáciami
vývoja ľudskej spoločnosti, výstrahou pred prípadnými totalitnými
režimami. Písal ju totiž v čase publikovaní cárova manifestu z októbra
1905, v ktorom Mikuláš II. sľuboval Rusku ústavné slobody. Briusov
nepodľahol liberálnym ilúziám časti ruskej inteligencie. Aj v poézii
tých rokov výrazne rezonujú básnikove úvahy o perspektívach ľudstva
v pretechnizovanom svete, avizuje možnú dramatickú zrážku človeka
s výdobytkami nových čias.
Obsah knihy, pozor spoiler!!
Republika Jižního kříže vznikla z oceláren na Jižním pólu. Hlavní
Hvězdné město bylo přímo na Jižním pólu mělo 2,5 milionů obyvatel.
Vprostřed města byla radnice a od ní ve směru poledníků se rozebíhali
ulice. Domy neměly okna a byly vytápěny elektřinou. Do dalších měst vedly
visuté železnice. Průmysl byl státní a stát zabezpečoval všechny občany
ve všem, ve vzdělání, výchově dětí, školství, zdravotnictví a
náboženství. Všichni měly stejnou stravu, stejná oblečení. Důchodci
brali důchod, ale nesměli opustit republiku. Republika dodávkami oceli do
okolního světa určovala následně ceny dalších výrobků z ní.
V republice vládla přísná cenzura, existovala police i její tajná
složka. V noci byl zákaz vycházení, republiku se nesmělo opustit bez
povolení. Pomalu se začala objevovat nemoc oponování, kdy lidé dělali či
chtěli dělat něco úplně opačného. Nejprve se takoví lidé dávání do
blázinců, zvýšení počtu nemocných brzy zaplnilo nemocnice. Oponování
vedlo do absurdit, kdy policisté začali lidem ubližovat, učitelky podřezaly
děti ve školce, lidé stříleli do lidí na ulici, herci v divadle do
diváků. Lidé začali utíkat z republiky, utíkali vlaky, balóny, loděmi,
z Hvězdného města utekly 2/3 obyvatel. Marné byly pokusy situaci
stabilizovat. Největší pokus o obnovu pořádku organizoval předseda
městské rady, který komunikoval s okolním světem. Ve městě začaly
docházet potraviny, bylo nutno provádět popravy zločinců, mrtvoly se
válely všude, krematoria je nestačila spalovat. Oponentní strojvůdci
zničili lokomotivami, byla zničena elektrárna sloužící k vytápění.
Obyvatelé Hvězdného města se postupně stali divochy, vznikly epidemie
nemocí, z hladu docházelo ke kanibalismu. Nikdo již nechtěl jít do
Hvězdného města zachraňovat zbytek obyvatel. Nakonec se po zimě podařilo
obnovit železnici a zachránci vstoupili do Hvězdného města plného mrtvol a
vyloupených domů. Město se nepodařilo obnovit a žije v něm jenom
30 tisíc obyvatel. Jediné, co se obnovilo, bylo několik hotelů pro turisty,
které lákalo zpustošené město.