LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

námět této povídky se velmi podobá pecinovského „nos to závaží“. zločin a trest. pecinovský z toho vybruslil trošku lépe. tam, kde on celkem zajímavě popisuje zvrhlost celého systému, jwp jen nadhazuje izolované detaily a trousí vtípky o placácích. tam, kde pecinovský mazaně obchází nutnost „vysvětlovat“ co a jak, jwp se pouští na tenký led objasňování, které má však notné mezery v logice (čas jako rozměr). pecinovského pointa není žádný trhák, ale docela vtipně uzavírá vizi podivné totality hmotnostních koeficientů. závěr „ztráty rozměru“ je na můj vkus dosti násilný a opět spíše ne-logický. námět povídky je více než dobrý, ale já mám radši těstoviny měkké a povídky dozrálé, tahle je na mě moc „al dente“.

Ta povídka možná není nic extra, a jak píše Gaarq, třeba existují lepší na dané téma, mě však dokonale uspokojila i „al dente.“ Příběh muže odsouzeného v totalitní společnosti ke značně neobvyklému a krutému trestu, který se snaží odhalit pravdu a vrátit zpět. Pozvolné odkrývání pozadí, úlomky ze životů jeho blízkých, pár popkulturních odkazů, všechno smícháno ve velmi dobře chutnající koktejl.

Jediným problémem je pointa. Autor tu čelil obávanému dilematu podobných příběhů, totiž, zda zvolit happyend či Orwella. Procházka se pokusil o třetí možnost, ale bohužel tím povídku „zazdil,“ nechal ji vytratit do ztracena v rozpacích a moři otázek. Přesto pokládám právě tuto povídku za jednu z autorových nejlepších.

Jsem na půl cesty mezi Gaarqem a BorgDogem. Námět je skvělý, základní myšlenka a na ní nabalené koření povídky výborná a nakouknutí do nepříjemné budoucnosti dostatečně pošmourné. Za to panu Procházkovy všechna čest. Co ale neukočíroval je kyberpunkový styl psaní, který se moc nehodí k tématu a jeho chaotičnost ruší depresivní dojem z četby. Logické chyby a určitá úsměvnost narážek na kapitalismus tomu také nedodají. Kritizovaný (rádoby umělecký?) závěr pohaním také. Nepobral jsem ho a byl jsem z povídky tak vyšťaven, že jsem se o to ani nechtěl snažit.

Pár dobrých (ač různě popůjčovaných) myšlenek ztracených v chaosu, kterému autor říká psaní. Procházka na člověka vrhá jedno nevysvětlené technické mambo za druhým a přitom ani pořádně nepopíše scénu.