LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Ve starých Ikariích se najdou zajímavé kousky. A tento je hodný pozoru z více aspektů. Jde o nesporně čtivý příběh s prvky thrilleru i hororu, odehrávající se v bizarních kulisách. S typicky ruskými/sovětskými protagonisty, působícími poněkud karikaturně. Viz Žora zvaný Rambo. Nechybí ani určité sociální až sociálně-kritické motivy (alkoholismus Galjiny matky, její dávný vztah se Žorou, poměry ve vedení závodu atd.). Tempo je rychlé, ale vyvážené, udržuje čtenáře v napětí od začátku až do konce. Nejvíc však povídka zaujme tím, jak na první pohled připomíná Piknik u cesty. Tedy až na ta ruská jména. Nebýt poslední stránky, klidně by se mohlo jednat o jeho volné pokračování. A upřímně řečeno bych byl radši, kdyby u toho zůstalo. Zóna je plná nástrah, číhajících nebezpečí, podivných bytostí. I sem se vydávají dobrodruzi, i tady čeká pohádkové Jezero, která plní přání. Od začátku jsem ale měl tušení, že by mohlo jít o svéráznou parodii, takže závěr vlastně nebyl až tak překvapující. Ekologická, vševysvětlující, parodická tečka vyvrací autorovo piknikovské epigonství a dokládá, že ta podobnost byla záměrem. Že si s námi Bulyčov pěkně pohrál a zmátl nás. Vlastně tam nakonec naložil i jisté mravní poselství. Asi jako v Páralově Válce s mnohozvířetem. Na druhou stranu to příběh trochu sráží, ubírá mu to kouzlo, tajemno … a za mě i nějaké to procentíčko. 88%