LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Moje velmi oblíbená klasická povídka pana Asimova. Pozitronické obvody nemusejí řídit jen roboty a i auta mohou mít vlastní osobnost.

Kdyby nebyl ten divnej, odtažitej konec, dal bych tomu plnou palbu – příběh je postaven moc pěkně a postavy jsou dobře vykresleny. Škoda té pointy.

Mně se pointa líbila, povídka měla dobrou atmosféru, u které mně naskočila vzpomínka na Christinu od Stephena Kinga.

tahle povídka pěkně předběhla svou dobu a dnes by mohla být znovu aktuální, alespoň částečně. pomineme-li ukojení pudu po pomstě za zhůvěřilé chování jedné z postav, povídka před nás staví klasické dilema jaký je rozdíl mezi myslícím stojem a myslícím organizmem. v roce 1953 myšlenka navýsost akademická, dnes už konkrétnější. asimov se tu projevil trochu jako romantik (jednu chvíli jsem váhal, nepřečtl-li jsem si špatně jméno autora), ale povídka obecně zapadá do asimovovy koncepce robotů jako pravých bytostí.