LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

„Černý muž s rohem“ mě zaujal už před asi deseti lety, kdy jsem ho v Hlasu krve četl poprvé, dnes jsem si dal repete, a dojem je stejný, ne-li lepší. Je to nádherná variace na Mýtus Chtulhu, napsaná jinak, než psával Lovecraft, pestřeji a klidněji, hlasem sedmasedmdesá­tiletého spisovatele, který celý život patřil „jen“ mezi autory z Lovecraftova okruhu, ale nikdy sám nijak extra neprorazil. I tento rozměr dodává textu na podmanivé melancholii, která je podtržena vypravěčovým velice zvláštním postojem k hrůze, která si k němu razí cestu z malajské džungle. Vůbec tato přidaná metafyzická hodnota k základní přímočaré hororové lince, s níž díky volbě vypravěče obeznámeného se žánrem skvěle souzní, povídku pro mě vynáší do bezčasých výšin.

Souhlasím s předchozím komentářem. Klein potvrdil status jednoho z nejlepších současných (pravda, už je to nějaký pátek) autorů hororu. Výtečná variace, samozřejmě psaná a la Lovecraft, nikoliv jako kopie. Podobně jako Campbellovy Tváře v borových dunách. Ivan Adamovič vybíral poučeně!

Věrohodně, z pohledu Lovecraftova „žáka“ napsaná novela, která hraje dovedně hned na 2 struny – klasickou strunu děsu z neznámé entity (boha, démona, živočicha), v tomto případě původem z Malajsie, a, což ji dává mnohem větší kvalitu a přesah, také na strunu děsu ze stárnutí a toho, co jej provází: stagnace, odevzdanost, neporozumění. Rozhodně to ale není nuda! Autor všechno zabalil do čtivého, z počátku přímo detektivního kabátu, převázal stuhou citací z Lovecraftových dopisů a přidal mašli melancholie.

Osud a dilo HPL se příběhem táhnou jako temná basová linka. A podobně jako basa tvrdí muziku, tak i tady tím memoáry lovecraftova přítele nabývají hlubšího a naléhavějšího hororového odstínu. Spouští v mé amgydale algoritmus příjemného chvění, vzrušení, napětí. Ohrožení a úzkost jsou tu jemně dózované, ale podtrhává je hořkosladká příchuť životní frustrace a nenaplněnosti, kterým jakousi pointu nabízí cosi … cosi, co vzešlo z malajských pralesů.