LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Já tuhle povídku vždy považoval za rozverné a vysloveně psychedelické dílko, ve kterém lze najít tolik významů, kolik si sami přejete. Zároveň ale nesmí být brána vážně – takovým snad P.J. Farmer ani nikdy nebyl. Zkusil si prostě napsat něco ve stylu tehdy vrcholící nové vlny a skvěle to zapadlo do Nebezpečných vizí. Já ji dokonce četl jen asi rok po románu Zana Greye a kromě názvu jsem žádnou podobnost nenašel :-)

Yerry, díky za doplňující údaje. Vidíš, jak povídka provokuje. A to bude za rok půl století stará. :)

to BorgDog: Jasně, v tom je Farmerova vize imho dost přesná. Takhle by společnost s garantovaným příjmem na hlavu mohla časem vypadat respektive nevidím sílu, která by zabránila, aby podobně neskončila, kromě vnějšího ohrožení.

@yerry[7]: Debaty o Nepodmíněném základním příjmu sleduji už nějakou dobu. Jasný názor na to nemám. Po ekonomické stránce nemám vzdělání, abych sám zhodnotil, zda je to reálné či udržitelné, po řekněme společnské dokážu pochopit argumenty pro i proti, aniž bych měl dojem, že některé jednoznačně převažují. Zmínil jsem to jen proto, že právě v těchto debatách jsem poprvé název této povídky vůbec zaznamenal.

@yerry[7]: Jezdci purpurových stepí od Greye jsou jedním ze symbolů amerického Západu a jeho nejznámějším románem. Pro mě osobně je trochu s podivem, že je ten příběh v Americe tak populární, Grey napsal rozhodně mnohem lepší knihy než tu o jezdcích z šalvějových luhů :-)

@yerry[4]: Budu si to muset taky přečíst, protože už několikrát jsem na odkaz na tuhle povídku narazil při debatách o Nepodmíněném základním příjmu – a pokaždé byl dáván varovně ve smyslu „koukejte, takhle to dopadne!“

@yerry[2]: Četl jsem ji tuším 2× a naposledy už docela dávno (5–7 let?). Takže ber opatrně to, co píšu.
Pokud se ptáš, o čem povídka byla, tak o ničem. Pouze popisovala budoucí svět a na jeho jinakosti (a stejnosti) zrcadlila dnešní paradoxy, hlavně sociální zajištěnost, spokojenost, hledání způsobu, jak „zabít čas“. Poměrně časté téma v SF, namátkou mne napadá Simmonsův Illion a Olymp, povídka Ichneumon a Dormosa a určitě existují spousty dalších.
Obsah byl ale podružný, jak jsi sám napsal, forma je na prvním místě. Nevadí mi to, naopak. Baví mne objevovat smysl pozměněných slov, podivných výrazů (už samotná purpurová mzda), v podstatě jde o určitou slovní detektivku, kvíz. Koho baví třeba Vian (mně zrovna moc ne) nebo Vonnegut, ten by si mohl Jezdce užít. Ale je to hodně hraniční povídka a hodnocení oscilující mezi like – dislike to jen potvrzují. Čistokrevná nebezpečná vize.

Nechápu nízké hodnocní. Jde asi o nejlepší povídku z Nebezpečných vizí, nadchla mne už kdysi jako puberťáka, tehdy ještě v Hugo Story. Koukal jsem jako tele na nový vrata, jak originální a ujetá může SF být. Nejhorší je prokousat se první polovinou, pak už člověk trochu začne chápat rámec a souvislosti. IMHO jde o mistrovské dílo fantastické literatury.