LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jevgenij Ivanovič Zamjatin

pohlaví: muž

Život: * 01.02.1884 † 10.03.1937

Národnost: ruská

odkazy: 13x [info]

ЗАМЯТИН, ЕВГЕНИЙ ИВАНОВИЧ
Jevgenij Zamjatin se narodil 1.2.1884 v rodině duchovního, ve městě Lebedaň v Tambovské gubernii. Po gymnáziu se dal zapsat na petrohradský polytechnický institut, na fakultu stavby lodí. Už za studií se věnoval politické a revoluční činnosti, byl členem bolševické frakce sociálně demokratické strany. Za revoluce roku 1905 byl zatčen a nějakou dobu vězněn, pak vypovězen z Petrohradu, kam se vrátil, aby zde žil a studoval ilegálně. I později, roku 1914, měl co dělat s carským soudem – za urážku armády v ostře kritické novele Zapadákov (Na kuličkách, 1913). Mladý Zamjatin se za čas vypracoval ve vynikajícího odborníka. Po vystudování techniky se na ní stal nejprve roku 1908 vědeckým aspirantem a od roku 1911 vysokoškolským učitelem. Tato kvalifikace ho za první světové války přivedla do Anglie (Glasgow, Newcastle a Sunderland), kde od roku 1915 stavěl ledoborce (Alexandr Něvskij). Zamjatin si odtud přivezl zkušenosti z nichž vytěžil satirické prózy o teroru puritánského maloměšťáctví: novelu Ostrované (Ostroviťjaně, 1918) a povídku Rybář duší (Lovec čelovekov, 1918). V bouřlivé době roku 1917 se vrátil do Ruska a stal se významnou osobností kulturního života v Petrohradu, zakládal časopisy, organizoval kolegium expertů „Světové literatury“, redigoval vydávání děl H. G. Wellse, J. Londona aj. Měl velký vliv zvláště na literární skupinu Serapionovi bratři (zal. 1921), jejímiž členy byli L. Lunc, V. Kaverin, M. Zoščenko, Slonimskyj, Ivanov a Fedin. Protektorem této skupiny byl Gorkij. V Petrohradu tvořil Zamjatin až do roku 1931, kdy ho soustavné útoky rappovské kritiky, zvláště v souvislosti s ideologickou kampaní proti románu My v roce 1929, přiměly, aby se obrátil v roce 1931 na Stalina se žádostí o povolení výjezdu do zahraničí („Vím, že mám velmi nevhodný zvyk říkat nikoli to, co je v daný moment výhodné, ale to, co považuji za pravdu“). Emigrace mu byla povolena, na přímluvu M. Gorkého, se kterým se přátelil. V Paříži, kam emigroval v roce 1932 a kam podle slov A. Remizova přijel „s uzamčenými rty a uzamčeným srdcem“, žil až do roku 1937, kdy se skončila jeho strastiplná životní pouť. Zemřel 10.3.1937.