LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Kdybych věděl, kterou sérii odstranit z TOP 10, tak už by tam Zeměmoří zaujímalo místo. Je to pro mě perla mezi fantasy. Autorka volí naprosto odlišný přístup k psaní (ženský?) a díky tomu není vždy to nejdůležitější, aby byl hrdina hrdinský a příběh výjimečný. Jednotlivé knihy jsou psány s poměrně velkým odstupem, ale přesto z každé sálá ona nezaměnitelná poetická atmosféra Zeměmoří.

Přiznám se, že ženy jako autorky moc nemusím, nevím proč, ale tahle série je velká výjímka. Svět zeměmoří je naprosto kouzelný, je to prostě místo , kde by se člověk chtěl procházet po Gontu, zaplout na ostrov Roke a vidět na vlastní oči draky. Celá stylizace světa je spíš trochu něco mezi zeměplochou a pohádkou, ale přitom neskutečně drží, dokud neskončíte s poslední řádkou. Poslední díl v sérii Povídky doporučuju opravdu číst až na konec, protože jen doplňují plně žijící svět a je dobré znát již reálie. Pokud máte rádi fantasy bez hektolitrů krve, knihy kde můžete snít o tom, že příběh prožíváte na místě, budete sérii o kouzelníku Gedovi milovat jako já.

Velice dobrá série, která mezi klasickou fantasy působí tak trochu nepatřičně. No považte! Žádná bitva, šarvátka, efektní magický souboj…maximálně několik kraťoučkých potyček o vskutku minimalistickém počtu soupeřů (většinou celé dva kusy)…a i ty by se asi daly spočítat na prstech jedné ruky. Autorka místo toho nabízí krásný a živý svět popisovaný velice poetickým (a pro fantasy trochu nezvyklým) jazykem.

Původní tři díly připomínají útržky staré antické báje (a to i prostředím: labyrint; podsvětí), další knihy se pak – stylem vyprávění – překlopí do fantasy „normálu“, ačkoli i nadále hrdě nesou rozpoznávací zeměmořskou patinu. Bohužel už jsou ale o chlup slabší. Sérii rozhodně nelze doporučit každému, protože je vskutku velice svébytná a čtenáře chtivého akce by mohla jistojistě nudit. Co se číselného hodnocení týče – dosti jsem váhal mezi 70 a 80 %, avšak poslední povídková kniha mě nalomila spíše k nižší hranici…ale je férové říct, je to spíše někde mezi.

Dále si neodpustím poznámku k vydání. V ruce jsem měl české vydání od Tritonu, první čtyři knihy bílý a ohebný papír, minimum překlepů. Jiný vítr a Příběhy už byly na papíře recyklovaném, přičemž u Jiného větru byl papír docela tvrdý, dokonce jsem se bál, abych při letmém otevření nezlomil hřbet – což je asi největší mínus (nu a také překlepů v posledních dvou knihách přibylo). Obálky jsou parádní, totéž se – bohužel – nedá říci o mapách, které jsou malé a čtenáře lačnícího po geografii Zeměmoří nemohou uspokojit (doporučuji navštívit oficiální stránky autorky, kde je mapa v opravdu vysokém rozlišení). Logicky se nabízí jedna myšlenka – i když je Zeměmoří nasekáno v šesti knihách, nejsou to knihy kdovíjakého rozsahu. Tudíž je škoda, že nevyšel nějaký (vázaný, hezky zpracovaný, tlustý) omnibus obsahující veškeré texty, včetně dvou povídek, které u nás vyšly jinde. Zeměmoří by si totiž takovouto reprezentativní úpravu rozhodně zasloužilo.

hodnotím jen první tři knihy o gedovi. originální, ale slabší fantasy, pro mě hlavně v tom, že jí imho chybí nějaká přísada, která by ji zvýraznila. vše působí tak nějak šedě, nevýrazně. párkrát se mihne i zajímavé myšlenkové dilema a výzva, ale jen tak, jakoby mimochodem projdou a zase zmizí. nějaký tah, či co. ano, UlG nikdy nebyla autorka nějakých extra akčňáren, a to mi rozhodně nevadí, ale ta umírněnost, krotkost, je tu cítit a spolu s jistou předvídatelností (autorka píše hodně klasicky mytologicky, což vede k tomu, že je tu spousta dobře dešifrovatelných stereotypů a tudíž málo překvapení) a to se mi zas tak moc nelíbí. inu, není to úplně můj šálek čaje, ale v dějinách žánru je to jedno z děl, které dnes tvoří jeho pilíře.

ps. jako jazykovědec jsem ocenil práci s konceptem tzv. prvotního jazyka. ať už to byla tolkienovská inspirace, nebo inspirace rodinným vědeckým pozadím, alespoň to dodalo dílu zvláštní ráz, i když místo mi přišlo, že si autorka nedělá moc hlavu s vnitřní logikou a trousí nějaké ty bohy ze stroje, když se dostaneme k nějakému zvratu (někdy jména známe a někdy ne, někdy jako by nebyla potřeba, a tak).