LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Na tuto sérii nemám slov. Je to něco tak úžasného až to nelze přiřadit k ničemu jinému nebo podobnému. Svět G. R. R. Martina mě tak uchvátil že pro neexistuje žádný superlativ, kterým bych ho označil. Myslete si co chcete, ale zatím mě nikdo nepřesvědčil o opaku :)

Připojuji se k superlativům. Jediný, kdo mu může konkurovat je snad jedině Erikson.

Velice povedená série, jistě patřící k těm lepším ale mou nejoblíbenější určitě není, možná to bude tím, že jsem ještě neměl příležitost přečíst zatím poslední díl.

Táto séria má u mňa čestné miesto, ktoré si zaslúži. George R R Martin je skvelý vyprávač. Do jeho postav sa ľahko vžijete a nájdete si svojho obľúbenca. Jeho svet je výborne vymyslený. Snáď jediný, ktorý mu podľa mňa môže konkurovať je Steven Erikson :)

Pro mě v současnosti bezkonkurenční jednička. Malazská kniha je sice také úžasná, ale Martinova Píseň je mi přeci jen asi o něco sympatičtější. Ať už prostředím či zpracováním postav. Celkově bych řekl, koho baví víc postavy a intriky, bude asi favorizovat Píseň ledu a ohně, kdo dá přednost originálnímu a neskutečně propracovanému světu, zvolí Eriksonovu Malazskou knihu padlých. Tyhle dvě série se ale navzájem nijak nevylučují a já rozhodně doporučuji obě :)

Vynikající série, jež se neubrání srovnání s Malazskou knihou padlých (Tolkien je někde trochu jinde, dnes už v podstatě klasika a Zaklínač je takový komornější). Mám-li být upřímný, tak PLaO a MKP jsou asi jako Metallica a Iron Maiden… tedy, mají společné rysy – je to megalomenské, fantasy, špička ve svém ranku a výborně napsané – ovšem tím to končí a každá série si jede po svém, odlišně, na svém vlastním pískovišti a to je jen a jen dobře…

PLaO je takový krásně zkažený (a tedy i zřejmě pravdivý) obraz feudálního uspořádání evropského středověkého stylu – a asi bych se nebál doporučit to jako tako takovou záživnější učebnici dějepisu, pro pochopení, jak to tehdy chodilo – na straně jedné, říznutý romantickými představami o rytířích na bílých koních na straně druhé. Funguje to na výbornou a každý si vybere nějakou svou oblíbenou postavu (citlivé a nezkažené duše třeba Sněha, starého Starka…) a my – parchanti – zase nějakou ne tak úplně – až za hrob – čestnou postavu (Lannisteři Tyrion, Cersei…)

První kniha působí jako takový rozjezd a na poli fantasy trochu jako zjevení, jelikož se nevyskytne ani jeden skřet, mocný čaroděj a podobně, super, tleskám. Druhá pak do první zapadne jako další dílek skládanky, vše dostává spád, jen proto, aby to vygradovalo v knize třetí, jež je opravdu úctyhodná (jak literárně, tak fyzicky, neboť se svými 1200 stranami je to super vražedná zbraň). Zkrátka a dobře – první tři knihy do sebe skvěle zapadají a působí velice kompaktně. Až do této chvíle jasných 100 %, výborné. Problém může pro mnohé nastat v díle čtvrtém, jež tempo příběhu zpomalí a nabídne ty „méně zajímavé“ postavy (hlavně tedy z rodu Lannisterů) a místo velkolepých bitev jsou zde jen takové dozvuky. Hostina pro vrány mi ovšem sedla – hlavně díky skvělým „hrám“ v Králově přístavišti a obrazu totálního zmaru po válce – a po přečtení (a zchroupání) musím říct, že svým zvráceným způsobem zapadne jako další dílek předchozích knih. Opět čistý štít… Problém mám – pro mnohé nepochopitelně – se zatím poslední knihou. Možná jsem po příběhově pomalé Hostině čekal dějovou hostinu i s tancem v Tanci…žel, nekonalo se. Místo nějakého markantního posunutí příběhu (ano, na konci je tu pár zvratů, ale až na konci a to má kniha +/- 1100 stran) jsem se spíše dozvěděl, že průměrná postava Písní má asi tolik mindráků, jako všichni zmatení lidé pobíhající po lese v seriálu Ztraceni dohromady… Inu, proč stále sérii hodnotím 100 %? Jednoduše..bereme-li v potaz, že pozvolná Hostina pro vrány má asi 800 dějových stran a Tanec 1100 (zbytek rodové dodatky), vyjde nám po odečtení rodzíl 300 stran. A objektivně musím říct, že na těch 300 posledních stranách v Tanci se jakoby něco začíná dít a ke konci se příběh znovu rozjede. Takže tedy stále čistý štít…ovšem pokud se dočkáme další knihy a pokud bude podobného stylu jako Tanec, tak hodnocení půjde nemilosrdně dolů na „pouhých“ 80… toť vše.

Skvělé čtení, perfektně propracované postavy, ne zcela obvvyklý způsob vyprávění z pohledu různých postav, to vše je velké plus. Mám jedinou výtku: natahování a rozrůstání do šířky je už na škodu. Nevadí mi série a ságy, ale v tomto případě chybí uzavření alespoň nějaké důležité dějové linie. A údajně zabitých, kteří se pak nečekaně objeví, je tam až moc.

R.R. Martin je pan spisovatel, ktery taha fantasy zanr z vod braku a posouva ho nekam vyse. Vic takovych autoru!

Nemohu si pomoci, ale nerozumím tak vysokému hodnocení. Martin je obratný vypravěč a umí napsat zajímavé postavy. Když jsem začal číst, vypadalo to nadějně, ale s přibývajícími přečtenými stranami je z toho stále více jen velmi lehce fantasy dotčená paralelní historie se zřejmě nekonečným počtem intrikánů. A o intriky zde jde především, není zde ucelený příběh, nebo to zatím není poznat. Ale začal jsem číst v Češtině a tam jsem se nedostal ani do poloviny prvního dílu. Naštěstí jsem zkusil v Angličtině a série mě chytla. Netrpělivě čekám na další díly.

Po delší době jsem si udělal čas a vrátil se k četbě. Na základě hodnocení jsem sáhl po této sérii a musím říci, že jsem očekával mnohem více. Co je bezesporu perfektní, to je styl vyprávění. Dílo má spád, obsahuje jen velmi málo nudných pasáží. Co mně ale velice vadilo, byla nevěrohodnost postav. Postava je zde na několika stovek stránkách nějakým určitým způsobem líčena a posléze naprosto nepředstavitelně provede něco, co se zcela všemu dosavadnímu příčí, jen aby příběh mohl mít zápletku či nečekaný dějový zlom. Dvakrát se dokonce stalo, že jsem knihu odložil a musel jsem se delší dobu přemlouvat, abych se k ní vrátil. Je mrzuté, když se člověk nechá vtáhnout do děje, hltá řádky a najednou přijde totální „scenáristický“ kiks. Také některé dějové linie jsou pro mě dost těžko uvěřitelné a stravitelné. O tom, že jednotlivé díly série nemají prakticky žádné zakončení či epilog, tu již psáno bylo. Mně to také vadí. Je to takové: „...............to be continued“. Kupte si další díl a dozvíte se víc! Možná, že kdyby měla série nějakých 70–80%, nebyl bych tak přísný a ani by mě možná nenapadlo tento příspěvek psát.

Pokud to GRR Martin dopíše, tak si to koupím a přečtu. Ale osobně tomu nevěřím. Seriál jsem nakonec shlídla v rámci binge watchingu :) (což je víc, než bych mohla prohlásit třeba o první sérii Zaklínače), ale žádný zásadní dojem ve mne nezanechal, ani pozitivní, ani negativní. Přišlo mi to jako spotřební záležitost. Cením na tom asi hlavně to, že přispěl k dalšímu posílení vnímání fantasy jako mainstreamu. V tomhle ohledu palec nahoru.