LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Merlinův kodex se nese ve stejném duchu jako série Les mytág. Ožívají zde mýty, archetypy a příběhy i hodnoty zasunuté v našem kolektivním nevědomí. Není to série v klasickém pojetí, jde spíše o jakousi fresku z alternativní historie, o legendu, jak by mohla znít, kdyby…

Toto jsem napsal v roce 2010. Byl jsem nadšen a hodnotil plným počtem. O 11 let později se věci mají trochu jinak. Předně mne Merlinův kodex velkou část doby, kdy jsem jej louskal, nebavilo číst. Štvala mne postava Merlina s věčnou amnézií a chováním tu jako nejistého postpubertálního fňukala a tu zase moudrého starce. Já vím, vzhledem k jeho pojetí se má právo tak nějak chovat, ale já to do pytle nemusím snášet!
Kromě Merlina mne štvala ještě jedna postava, pardon loď – Argó. Podléhala totiž silné autorově zvůli, obzvláště v druhém a třetím díle. Tu byla smutná, tu jako spráskaný pes, tu hrdá, samostatná a odvážná. Bylo potřeba vyslat hrdiny na výpravu, protože v Albě se to již autorovi sypalo pod rukama? Argó zasáhla. Bylo potřeba nechat hrdiny trochu podusit? Argó se ztratila. Bylo potřeba někoho zachránit nebo převézt? Argó ze sebe oddělila samořiditelný člun. No fakt. Ostatní postavy jsou na tom naštěstí lépe a některé jsou vyloženě skvělé (Iáson, byť se s přibývajícími stránkami vytrácí a mění). Ale pachuti na patře mne ani on nezbavil.
Provokovalo mne, že asi ani sám Holdstock neví, kam příběh povede, kdy a jakou magii půjde použít a kdy zase ne, kdy se Merlin rozhodne použít něco ze své zásoby kouzel a kdy naopak bude roky svého života žárlivě střežit. Jak jsem psal už u jednotlivých knih, čtenář netuší, co se stane na další stránce. Někoho to možná vzrušuje a baví, mě ne.
Nejvíce se mi líbil první díl, Keltika. Mocná keltská výprava do Řecka a na jejím pozadí mikropříběhy pomsty, hledání syna, smysl života. Kontrast lesa a volné krajiny. Další díly kvalit Keltiky nedosahují ani zdaleka a srovnání s lesním cyklem je spíš v dílčích prvcích – tajemno, mýty vs. historie, Holdstockovy nápady na pomezí mýtů a kolektivního nevědomí lidstva (Zemřelí vs. Nenarození, Oidipovský trojúhelník s příchutí matčiny nenávisti a mocné magie, bratr vs. sestra a jejich jednota či boj o moc). Potěší a poučí spousty keltských reálií nebo pseudoreálií a napojení na další mýty (Merlin, Argonauti, Daidalos a některé další řecké jiné starověké legendy). Potud vše dobré. Vlastně ani nevím, proč mne to tak nebavilo, ale nebavilo. Tento rozháraný komentář je toho svědkem i důkazem. Železný grál a Poražení králové jsou moje nejneoblíbenější Holdstockovy knihy.

robert holdstock se postavě merlina věnoval hned několikrát ve svých příbězích a této „verzi“ (řečeno jazykem mytág) dal největší plochu. troufám si říci, že pokud je mary stewardová vytvořila nejcivilnější a nejhumánnější interpretaci merlinovsko-artušovského mýtu, pak holdstock stvořil nejsyrovější a nejživočišnější. jeho merlin je čaroděj mýtů, reprezentace jednoho archetypu člověka poznání. a spolu s ním je tu druhá postava, neméně důležitá, iásón, představitel nezlomného hrdiny, bloudícího a nenalézajícího. opět nezbývá než autorovi složit hold za ten úchvatný zážitek.

Je to hodně o Merlinovi, ale nejen o něm. Postavy jsou skvěle vykresleny, vše je velmi uvěřitelné a propojení západních, severních a antických mýtů je výborné. Jediné, s čím jsem se po prvním přečtení nesžil je postava Tvůrce. Holdstockem vykreslený Merlin se stal jednou z mých neoblíbenějších knižních postav.