LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

dočteno, sečteno – jsem spokojený. prskal jsem na začátku jako ježek, že schéma „průšvih – úprk – průšvih“ je trochu nudné, ale autor ho umí okořenit, jak slohem, tak detaily. navíc, příběh někam směřuje, k, možná banální, pointě, ale k patřičné a věrohodné. inu, kdo umí, ten umí.

Mám rád Sapkowského. Mám rád historické romány. Mám rád fantasy (aj keď tu jej je naozaj len „cum grano salis“). Táto Husitská trilógia mi však až tak nesadla. Je chvályhodné, že sa s tým Sapkáč tak pohral, popritom však akoby tak trochu zabudol na čitateľa (alebo naň aspoň nedbal). U mňa má táto trilógia silne zostupnú kvalitu. Prvá kniha mi prišla výborná. Druhá sa mi už čítala horšie, ale stále sa mi to viac páčilo ako nepáčilo. Záverečná kniha ma už miestami rozčuľovala a v konečnom dôsledku rozčarovala. Celkový dojem je tak stále nadpriemer, ale kvalít Zaklínača to zďaleka nedosahuje.

Tak…Stručné hodnocení…Je to vůbec možné?!No tak do toho.Tak především se domnívám,že je asi hloupost brát to jako trilogii.Podle mne je to jedna kniha která byla tak dlouhá,že ji pak autor raději rozdělil na tři díly – ať se to líp tiskne! :) No a jelikož je Ondřej PAN vypravěč,nečte se to vůbec špatně!Chvála bohu na výstostech!Už právě k tomu rozsahu…Vzhledem k tomu,že jsem na to asi úchylný,nejraději jsem sledoval milostnou linku mezi hlavním hrdinou a jeho milou.A že to KURVA zase nedopadlo!A to vše v rádoby reálných historických základech.Až na to,že se tím vším prolíná skutečně fungující magie…I když…Kdoví jak to tenkrát vlastně opravdu bylo…Ale to niccc.No…nebudu to protahovat – vlastně to dopadlo dobře: I ošklivka Elenče nakonec štěstí došla… Toš tak.Howgh! :)

Před čtením jsem měl pocit vyvolaný snad někým, s kým jsem o sérii mluvil, že Husitská trilogie je jiná než Zaklínač. Po přečtení musím nesouhlasit. Je velmi podobná. Co se změnilo, je ještě těsnější spojení s historií ve smyslu realističnosti. Svět Zaklínače je jakýsi možný předvěk našeho světa. HT je naopak více historický román než fantasy. V knihách je mnoho doložených historických postav pozdního středověku a ty, které reálné nejsou, působí, jakoby byly. Andrzej Sapkowski se pohybuje velmi jistě v historických reáliích nebo to alespoň skvěle předstírá (a párkrát na svou fabulaci upozorní i v rozsáhlých poznámkách). Má v malíčku heraldiku, genealogii, světskou i církevní hierarchii, řemesla, společenské klima, náboženské termíny, autory, knihy, et cetera. Tu latinu jsem použil záměrně. Potkáte se s ní totiž v trilogii velmi, ale velmi často. A také s italštinou, němčinou, polštinou, francouzštinou a jistě i dalšími jazyky, na které jsem zapomněl. Někoho to může znechutit, někoho naopak nadchnout. Je pravdou, že text působí značně intošsky, jakoby si Sapkáč z intošů, pardon, klasicky vzdělaných čtenářů, utahoval a spadl do jámy, jež kopal jiným.
Druhým negativem autorovy erudice je přehršel postav. Po pár desítkách stran prvního dílu jsem rezignoval a víceméně dobře udělal. Je pravda, že některé méně významné figury se objeví vícekrát, ale obvykle autor připomene, že se s nimi hlavní hrdina zná a jaký mají vztah. Takže pohoda. U pár postav ale bylo zapomnění na škodu. Autor jakoby čtenáře záměrně trestal za nepozornost a rozmístil pár epizodních rolí, které později nabudou na významu hlavně propojením s dalšími subliniemi. Typickými příklady jsou Parsifal Rachenau, Držata a někteří další.
Třetí věc, kterou zmíním a za kterou musím autora opravdu pokárat je autorská zvůle. Snad kvůli nechuti škrtat či kvůli exaltaci z vlastní erudice jsou dlouhé část knih sice dobře napsané a je radost je číst, ale pro vlastní příběh nejsou podstatné. A navíc vedou hrdiny do zbytečného nebezpečí, z kterého jim poté autor musí zvůlí zázračně pomáhat, čímž nejvíce utrpěl prostřední díl. Přitom se nedočkáme uzavření linie z Trosek a závěr trilogie je také zjevně velmi proškrtán. Škoda.
Ale aby bylo jasno, HT je velmi kvalitní čtení, které pojí se Zaklínačem, abych se vrátil k udičce nahozené na začátku komentáře, tři podstatné věci. Ad primo autorova fascinace válkou a přitom znechucení z ní a z násilí obecně. Podobně to cítím u Karla Kryla. Ad secundo pocit zmaru a zlomení hole nad lidstvem, ale hluboký smysl pro naději a pro osobní dobro v člověku a konečně ad tertio pro mě velmi podstatná romantika, díky kterým mne Andrzejovy knihy tolik přitahují. Potají vždy vzdychám a fandím hrdinům a hrdinkám, aby to vyšlo a láska nakonec zvítězila nad lží, nenávistí, temnou magií a nepřízní osudu. A občas se dočkám a je mi pak blaze.

Přečteno po xx letech znovu. Hezky jeden díl za druhým. A bylo to luxusní počtení. Skvěle napsané (Sapkowski je mistr), čtivé (i přes rozsah) a zábavné. Navíc – a to je velký bonus – má autor neskutečný dar – stačí totiž pár vět a místo, o němž píše, před vámi ožije. Ať je to klášter, hospoda, vesnice, hrad, město – prostě jej umí oživit. Přispívají k tomu jeho znalosti oděvů, heraldiky, místopisu, zbraní, církevních zvyků a všeho možného kolem…autor to má nastudované fakt skvěle (byť – a to přiznává i sám autor – si sem tam něco půjčí z doby trochu pozdější…ale to nevadí, je to primárně fantastika, nikoli historicky přesný román)…Do tohoto „oživeného“ světa přidejte výborné postavy – ať už fiktivní, nebo historicky doložené (tady, uznávám, se člověk může občas ztratit, protože historicky doložených autor užije opravdu hodně). Promíchejte to černě ironickým humorem, přidejte fakt, že autor své postavy nešetří…a dostanete parádní výsledek. Co se týče „ideoloické“ stránky věci: autor nic nelakuje na růžovo a všechny strany konfliktu vykresluje v pěkně krvavých barvách. Zajímavé je sledovat vývoj Reynevana, který je v prvním díle absolutně naivní cucák, který se pro lásku po hlavě vrhá do jakékoli situace; v druhém díle (minimálně na začátku) je stále stejně naivní, avšak do ohrožení života se už většinou nevrhá pro lásku, ale pro Kalich (holt takový zapálený svazák), ve třetím pak postupně ztrácí veškeré iluze. Samozřejmě, s tím souvisí tolik vytýkané zázračné záchrany na posledních chvíli, deus ex machina a podobně…přišlo mi, že ve třetím díle si z toho dělal nepokrytě srandu už i Sapkowski – a je, samozřejmě, jen a pouze na vás, nakolik mu to budete tolerovat. Na druhou stranu celou trilogií se míhají odkazy na staré rytířské písně/eposy, kde musí rytíř překonat mnohá nebezpečí, aby získal svou vyvolenou…a kde se děly mnohem divnější věci (a bylo to publikem tolerováno). Je to kontrast naivního „rytíře“ Reynevana, který žije v době, kdy rytíři pomalu (ale jistě a rychle) sestupují ze svého vrcholu, avšak doba samotná rytířská vůbec není (asi ani nikdy nebyla) a – jako vždy – vládnou peníze a touha po moci. Reynevan se s sím střetne naplno a postupně je „vyléčen“ (jeho protipólem může být vždy a všude pragmatický kumpán Šarlej).

No…ale to už moc kecám…takže jen v krátkosti: Lidé čtěte! Moc lepších sérií neseženete. Vůbec se nebojte historických souvislostí, to podstatné a důležité dohledáte během pár minut. Stejně tak latina v textu není na překážku (u opravdu zásadních věcí je vzadu překlad). Autor si tu svými znalostmi prachsprostě nehoní péro na úkor nebohého čtenáře, erudice je tu ku prospěchu věci, oživuje svět. Je to krásné, dojemné, smutné, veselé, něžné, brutální. Vede to k zamyšlení. Jednoduše: Je to Sapkowski.