LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

@BorgDog: No, zrovna „roztahané finále“ považuju v Pánovi prstenů za geniální záležitost a za něco, co tomu hází přesah kamsi jinam, mimo klasickou fantasy a mytologicko-královskou koncepci, která nastupuje od opuštění Kraje. V Kraji to začalo, v Kraji to taky končí. Na druhou stranu chápu, proč ve filmu byl osekaný jak začátek, tak vynechaný skutečný konec. :)

Mimochodem, řeči o čistotě krve? Docela by mě zajímalo, co je tím myšleno zrovna v PP. Tolkiena mám solidně načteného a jediné, kde si něco na tenhle způsob uvědomuju, je genetika Númenorejců a tam to i dává smysl (protože se zohledňují i další faktory, než biologické).

@Lucc[15]: Hej, Gwaihir to bol. Mno, to je tazko povedat, mozno by to malo nadej na uspech…

@Lucc[13]: Tiez by som nezabudal na Nazghulov, ktori by tym padom neboli zaujati nicim ostatnym…

@BorgDog[11]: Tohle řešení napadlo snad každého soudně uvažujícího člověka, ale nezapomeň na břímě prstenu a na nemožnost ho nějak kloudně předat. V Roklince už prostě ne.

@BorgDog[11]: Možná by to tak bylo lepší. :)

http://eiliky.files.wordpress.com/2007/09/lotrse.gif

Něco malého pro zasmání. :-)

@vokis: Nejspíš proto, že v době, kdy Pán prstenů vyšel poprvé byla jedinou formou fantasy sword and sorcery proslavená Howardem a jeho Conanem. Tato literatura navíc byla považována za úpadkovou. S Pánem prstenů přinesl Tolkien do fantasy nový styl = epickou/high fantasy, která určila směr, jímž se fantasy, až na drobné výjimky, ubírala dalších 50 let, tedy až do konce 20. století. Tolkien položila základní kameny tohoto žánru ve formě věčného boje černobílého dobra a zla, „nicky“, která zachrání svět pod vedením moudrého starce, a hlavně putování rozličnými krajinami, do i z nebezpečí. Ovlivnění Pánem prstenů je vidět třeba v dílech Eddingse, Brookse nebo Jordana.

@Gaarq[8]: Já bych řekl, že je podezíral i v knize. Aspoň trochu. Měl podobné dilema jako Boromir, ale přiklonil se na stranu Gandalfa, což mu měl taky tatík na hořících marách za zlé. Že nebyl loajální, kdežto Boromir byl. Sarumanova dvojakost je IMHO v knize i filmu.

@BorgDog[7]: Jaké kameny? Já viděl všechno ilegál na PC. Pravda, hned jak to byla novinka a teď před cca rokem znovu pro osvěžení, ale i tak…

@Majkl[6]: @BorgDog[7]: Asi tak. V DVD prodloužené verzi to tam bude zkratkovitě (pád z věže s malou dopomocí schovance Grímy Červivce), v normální verzi se prostě Sarumanův konec neřeší. Přitom v knize je tomu věnováno tolik prostoru a tolik etického rozměru. Škoda.

@Lucc[5]: ve filmu faramir pochyboval a podezíral froda a sama, kdežto v knize ani omylem, tak to byl slušňák až na půdu. stejně tak saruman, nebyl záměrně spojenec sauronův, ale chtěl ho obrat o prsten, poněvadž se domníval, že to zvládne.

@Lucc[5]: Pokud jsem četl, ve filmu (neviděl jsem ho v kině, jen v TV – můžete sbírat kameny! :-) ) přímo Sarumanův konec vidět není, ale nachází se ve vystřižených scénách na DVD. Podle něj ho Gríma Červivec shodí po útoku entů z jeho věže a on se dole napíchne na nějaké ozubené kolo z jednoho ze svých „strojů.“

@Lucc[5]: myslím, že Sarumana podrezal ten jeho sluha aj vo filme. /hm, preklikal som film a nenašiel som, takže za to asi môže bujná predstavivosť… ale akoby som to videl :)

@Gaarq[4]: …borovice nebo kokosák ;-)

Jo, zjednodušení je ve filmu patrné, asi jako úlitba masám. Ale nějak si nevybavuju, že by zrovna u těch dvou jmenovaných došlo k zásadnímu zkreslení. Saruman mi přišel vyjádřen celkem věrně, ačkoliv mu bylo věnováno méně prostoru, než by si zasloužil. Vlastně si už ani nevybavuju, jak ve filmu skončí! Mám ale za to, že celá dlouhá (a podstatná!!!) pasáž o vymetení Kraje ve filmu není. Je to pochopitelné, i když neomluvitelné. Tam totiž došlo k dospění mnoha postav, tam došlo k překročení vlastních stínů. Až před vlastním prahem, ne někde v cizině, u bran Mordoru. Kdysi, když jsem LOTR viděl poprvé, jsem nejvíc želel nepřítomnosti Toma Bombadila a Mohylových vrchů, teď, s odstupem, mi nejvíc chybí vymetení Kraje.

Pamatuje si tedy někdo, jak to ve filmu dopadlo se Sarumanem? Nejsem doma, nemůžu si to pustit.

A když už jsme u těch opravdu dobrých, jasně bílých postav, nemůžu neuvést Sama. Ten, se svou až směšnou věrností a bodrou přízemností, byl nejkřiklavější a zároveň nejzbožňovanější (ale byl to on, kdo by nejradší propíchnul Gluma). Dál asi Gandalf a Aragorn no a pak ti, kteří byli spíše v pozadí: Círdan, Elrond, … Safra, nějak mi jich přibývá. Snad abych nakonec s Eilan nemusel souhlasit :)

@Lucc[3]: javor ;) ale úplně nepředpokládám, že člověk nenadšený z hobita a pána prstenů měl odvahu číst ostatní díla. snažil jsem se v otázce vycházet jen z kontextu PP.

když jsme u toho filmového PP. častá zjednodušení ve směru jasnější černobílost byly bohůmžel nejčastějšími neduhy trilogie. to, jak mi zprasil sarumana a faramira, to jacksonovi neodpustím :) jinak souhlasím, na ploše 3×3 hodiny, nebo kolik to bylo i v rozšířené verzi, odvedl dobrou práci.

@Gaarq[2]: Zrovna Galadriel není příklad veskrze dobré postavy viz Silmarilion, Nedokončené příběhy a koneckonců i Pán prstenů. Nakonec sice „dobro“ (pokora) převážilo, ale byl zde jasný hraniční okamžik mistrně podaný jak v knize tak ve filmu (díky, Péťo, líp natočit to skoro ani nešlo). Jinak se zbytkem souhlasím, ta černobílost není tak strašná, jak se o ní říká.

eilan: prvoplánové dobro a zlo? kdo kromě melkora a eventuálně saurona je prvoplánově zlý? dtto, prvoplánově dobrých je ještě míň. jistě, je tam spousta slušných a neutrálních postav, ale dobrých? dobře, celeborn a galadriel ;)

Naprostá klasika, která utvářela žánr fantasy jako takový. Pro čtenáře výše zmíněného žánru naprostá nutnost! Hrdinové jsou zde vykresleni s naprostou noblesou na pozadí dokonale propracované Středozemě. Je to vznešená trilogie, která se bude jen velmi těžko vyrovnávat a překonat je jí téměř nemožné…