LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

jedna z nejzajímavější fantasy ság; patrně proto, že není žánrově čistá. osudy hlavních hrdinů probíhají ve dvou světech, v tom smyšleném autorem, ale skrze něj i v tom našem. autor mistrně vykrádá náměty, jména postav, události i celé dějinné souvislosti a staví z nich velmi čtivý, dobrodružný příběh s nečekanou hloubkou postřehu. ač se autor snaží držet základních konvencí fantasy, s oblibou je porušuje; a to jen proto, aby dodal vyprávění další rozměr. pro zastánce čistého žánru může být autor zbytečně řečný, neustále odbíhající od tématu, „snižují“ často velikost toho, co je obecně ctěno a uctíváno. pro toho, kdo rád o světě přemýšlí je to jedinečný zážitek.

jedna z nejzajímavější fantasy ság; proto, že není žánrově čistá. osudy hlavních hrdinů probíhají ve dvou světech, v tom smyšleném autorem, ale skrze něj i v tom našem. autor mistrně vykrádá náměty, jména postav, události i celé dějinné souvislosti a staví z nich velmi čtivý, dobrodružný příběh s nečekanou hloubkou postřehu. ač se autor snaží držet základních konvencí fantasy, s oblibou je porušuje; a to jen proto, aby dodal vyprávění další rozměr. pro zastánce čistého žánru může být autor zbytečně řečný, neustále odbíhající od tématu, „snižují“ často velikost toho, co je obecně ctěno a uctíváno. pro toho, kdo rád o světě přemýšlí je to jedinečný zážitek.

velice dobrá série. Nebudu jí srovnávat s Dunou či Pánem prstenu atd. neboť to ani nejde…autor tu nabízí svět, ze kterého si můžeme vzít každý něco jiného. Zatím žádná jiná knižní série ve mne nezanechala takové zážitky.

Pan Sapkovski vytvořil svět, ve kterém se odráží i problémy našeho reálného světa. Nic není černobílé, vše je ve stupních šedi, dobro a zlo se skrývá v každém a záleží na situaci, která část a jak silně převáží. Východní (slovanská) tvorba dává fantasy nový rozměr, který chybí v západní tvorbě a vytváří tak jedinečný a různorodý svět.

Je to nepochybně dobrá série, především Geralta jsem si dost oblíbil (nejde si ho neoblíbit :-)) , ale nezůstala mi v hlavě o nic víc než jiné série, z nichž některé se mi možná i líbily o něco víc… To ale nic nemění na tom, že toto je skvělá série a určitě stojí za to si ji přečíst…

Tady je hodnocení hodně jednoduché, pět hvězdiček, pět knih. Hvězdičku za každou knihu, která se mi líbila. Tedy přesně tři. Půl hvězdy za poslední dvě knihy. Lépe za to úmorné tápání na konci nemůžu hodnotit. Nedivím se že autor na Geralta zanevřel a nechce o něm už ani slyšet. Kdybych se s ním natrápil tolik jako při Paní z jezera, asi bych na tom nebyl líp. Sapkowski se měl držet svého originálního slovanského kopyta a nemíchat do světa zaklínače prvky z anglosaské fantasy po Holdstokově vzoru. Mám moc rád původní zaklinačské povídky, ale sága v mých očích zůstala za očekáváním.

Fantasy série, která mě zpočátku vyděsila svým často nevybíravým způsobem vyprávění, a postupně uchvátila rozsáhlostí a propracovaností nejen příběhu, ale i postav. První díl byl takový rozjezd, dvojka rozehrála příběh do několika linií, trojka se tak trochu vlekla, čtyřka začala gradovat do posledního dílu a pětka to všechno pěkně zkompletovala a uzavřela jedno z epických děl, kterých se zas tak moc nevidí.

Dle mého názoru jedna z nepovedenějších fantasy sérií vůbec. Promyšlené postavy vás svižně vtáhnou do spletitého děje, do rozsáhlého světa plného politických intrik a prachsprosté špíny, v němž se povedeně odráží realita dneška (respektive realita současné společnosti). Vše je prostoupeno propracovanými (nejen) humornými dialogy a každý si v této sáze přijde na své. Pokud by někdo nebyl příznivcem složitých pletich a machinací, u příběhu ho stejně udrží postavy, které si snad ani nelze neoblíbit. Jistá vulgárnost a naturalismus nejsou vůbec na škodu. Rozhodně doporučuji

Srdcovka. Obsahuje přesně vyváženou dávku moderny i klasiky, patosu i cynismu, intrik i hrdinství, mytologie i pokroku, lásky i nenávisti. K tomu živoucí postavy, dokonalé dialogy a svět, který je jako ten náš, a to hned ve dvou smyslech toho slova. To vše je podáváno ve velmi čtivém balení, kde se to sice hemží, obzvláště v pozdějších pracích ovlivněných Husitskou trilogií, odbornými výrazy a cizojazyčnými bonmoty, které ale při čtení nemusí rušit neznalé, protože autor „jen“ exhibuje a na pochopení podstatného to vliv nemá. Kontroverzní, hodně propírané zakončení ságy a povídka Něco končí, něco začíná mne při prvním čtení nepotěšilo, ale s každým dalším mi přijde lepší a lepší. Stejně jako na hlavu postavení ságy v epilogu Bouřkové sezóny. Nekompromisních 10/10.

Nádherná a s vynikajícím vypravěčským umem napsaná sága o zaklínači. Sapkowski je mistr slova a dokazuje to každou větou. Neuvěřitelně rozmanitý vypravěčský styl nedovoluje uvrhnout jednotlivé díly do šablonovitých mantinelů a naopak, co kniha to příjemné překvapení.

Povídky jsou výborné. Té osudovosti jsem měl ke konci druhé sbírky už docela dost, ale budiž. Dát ale na úplný konec druhé sbírky povídku, která se odehrává až po románové části série? Navíc povídku, ve které se všichni (ale doslova všichni) sejdou na svatbě? Nechám stranou, že je to happy end, ze kterého mi bylo skoro až zle, ale tohle mi výrazně zkazilo čtení série, protože každému, kdo má aspoň trochu slušnou paměť, musí být po přečtení povídky jasné, kdo v románové sérii zemře a o koho se nemusí obávat. Pokud jde o romány, tak při čtení prvního dílu jsem nemohl uvěřit tomu, že něco takového napsal Sapkowski. Druhá kniha je velmi dobrá, ale bohuž jediná, která mi připadá hodna autora tak skvělých povídek. Zbývající tři se dají číst, ale prostě se mi to, co nadchlo masy čtenářů, nepodařilo najít. Zaklínač je sympaťák, ale jeho role se postupně smrskne na pochod z bodu A do bodu B, kde nenajde co hledá, a proto se dle „logiky“, když není tady, tak půjdu kamkoli jinam a třeba bude tam, vydává do bodu C. Postava Ciri si mě prostě nezískala, pokud někdo dlohou dobu žije s někým, kdo se baví krádežemi, znásilňováním a vražděním lidí, a aktivně se na tom podílí, tak ani to, že později skučí, jak strašné ohavnosti dělal, a jak ho to mrzí, nemění nic na tom, že v takové figuře vidět kladnou postavu nedokážu, nepomůžou ani omluvy, že byla mladá atd. Překlad trpasličí řeči je strašný, blíže to ani raději komentovat nebudu. Vynikající mi naopak připadají dějové linie čarodějek, Dijkstri nebo Vilgefortze, ale těch je prostě málo. Celkově to není úplně špatné, ale k nadšení mám daleko.

Sapkowski a Zaklínač.Další zářez na pomyslné pažbě.Většinou to bylo čtení velmi dobré,občas vynikající a občas taky jenom pouze dobré.Občas skvělé postřehy a humor a občas taky trochu nuda. Hned několikrát mě při četbě napadlo,proč zrovna tento autor má u nás tak nadšené přijetí?Je nám jeho pojetí fantasy bližší?Je to dáno jeho snadnou dostupností a rozšířeností i v době,kdy toho v oblasti fantasy u nás k dispozici moc nebylo?Je to něco jako první láska,na kterou nedáme dopustit? Já rozhodně řady nadšených obdivovatelů Zaklínače nerozšířím, ale nepřečíst si tuto sérii by bylo opravdu škoda.

Zaklínačský maraton mám za sebou a výsledné dojmy jsou rozhodně lepší, než první čtení před dávnými lety. Samozřejmě v tom značnou roli hraje fakt, že jsem tentokrát mezi jednotlivými díly neměla roční (a delší) pauzy čekání, až Sapkowski dopíše a Leonardo přeloží. Také jsem však v některých ohledech dospěla a jsem schopná docenit detaily, co mi dříve přišly jako rozmělňování a zbytečné natahování.
Sapkowského největší síla je v dialozích; jsou tak přirozené, živé a přitom v sobě mají spoustu moudra, postřehů aktuálních snad pro každou dobu. Právě díky množství rozhovorů se stránky povídek i románů otáčejí vysokou rychlostí. Důležité postavy jsou vypiplány patřičně do hloubky a dokonce i ty pramálo významné dokážou zaujmout, vzbudit emoce. Dalším kladem je mísení různých prvků, které fantasy žánr oživují. Sága se odpoutala od evropských pohádek a upnula na artušovský mýtus – z toho nejsem právě u vytržení, ovšem ani žíly mi to extra netrhalo. Přibylo politiky, soudobějších problémů jako je rasismus, intriky padouchů, vládců i čarodějek, morální dilemata. Hranice mezi dobrem a zlem je velmi tenká, nezřetelná, často se smazává, děj tak působí podstatně reálněji a dospěleji oproti fantasy eposům, kdy skupina klaďasů zachraňuje svět před mocným Zlem. Čtenáři bude dopřána spousta krvavých půtek, několik rozsáhlejších soubojů a jedna monumentální bitva, sledovaná očima velitelů, prostých vojáků, zdravotníků i zoufalých civilistů.
Nakonec zmíním zápory: Sapkowski bohužel postupně zanevřel na hlavní hrdiny, znudili ho, proto linie Geralta a Yennefer postihlo zestručnění a jakýsi místy až posměšný patos. Tahounem děje se stala Ciri, ta však v mých očích postrádala na něco takového dostatečné charisma, příliš mi na jejím osudu nezáleželo. Redakční práce prvního vydání nejsou z nejpečlivějších, osobně mě nejvíce rušilo haprování předložek „s“/„z“. Perovky Jany Komárkové jsou líbivé, vhodně knihy doplňují, akorát anatomie postav někdy byla kapku mimo.
Objektivně bych měla hodnotit 90%, jenže přes součet více či méně drobných výhrad je tohle nejlepší fantasy série, jakou jsem kdy četla. Možná bude překonána Eriksonem či Martinem, ale zatím má v mém srdci číslo 1, musím tedy dát plný počet hvězd. 95%

!!!SPOILERY!!!

K zaklínači jsem se dostal díky hrám od polských sousedů. Hry byly vynikající, zobrazovaly hezky drsný, dospělý svět s lehkým nádechem magie a fantazie. Seznámil jsem se v nich se sympatickým „mutantem“ Geraltem. Věděl jsem, že to stojí na předloze Sapkowského a začal po ní pátrat. Našel jsem, koupil jsem, přečetl jsem. Začal jsem povídkami a skončil u ságy. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč mi sága nepřišla vyloženě legendární. Řekl bych, že jsem čekal klasickou fantasy s Geraltem v hlavní roli. No a ono to tak úplně neodpovídá. Je to všechno trošku jinak. Asi proto mě to tak neohromilo. Dostal jsem něco jiného, než jsem čekal a to logicky končí lehkým zklamáním.

Gaarq to vystihuje docela přesně. Jednoduše to není čistá fantasy – Sapkowski zde proplétá nás svět se světem svým a to u někoho může působit rušivě. Ne tak epicky. Má to samozřejmě i pozitivní dopad, čtenář je nucen se zamyslet a někdy se i pousmát. Některé témata jsou opravdu vážné a hodné zamyšlení. Bohužel se v nich skrývá i spoustu moudra a člověk zjišťuje, že dnešní svět se zase tak moc kupředu nepohnul. Mění se prakticky jen kulisy, ale žije se pořád dost podobně. V určitých věcech jdeme dokonce nazpět, jak by řekl pan Vondruška.

Komentář od Dext1 je mi dost blízký. Osudovost, proroctví, věštba. Taková berlička pro spisovatele, který tím obhájí i úplné nesmysly v příběhu. Prostě se stalo to, co se stát mělo. Takže tohle mi taky dost vadilo. První díl byl opravdu dost slabý a i já se zalekl kvality. Naštěstí se to pak o něco zlepšilo. Geralt je sympaťák, vždycky když je na scéně tak to stojí za to. Originální postava doprovázená originálními společníky v úžasných situacích. Skvělé dialogy a humor. V tomto je Sapkowski mistr a já nemám výhradu. Bohužel zde máme i jiné postavy jako je Ciri, což je naprostý opak bělovlasého. Těžce nesympatická nadpřirozená postava, její linie dost často nudila. Navíc se objevovala v dost neuvěřitelných situacích a ještě neuvěřitelnějším způsobem z nich unikala. Sapkowski zde dost často sáhl k řešením, které nešly překousnout. Putování pouští, útěky ze zajetí, přemožení přesily apod. Z dalších postav bych vyzdvihnul Regise. Dokonalá postava. Trpaslíci dokázali taky hezky pobavit. Humorné scény Sapkowskému jdou. Ubral bych akorát cizích výrazů a na některých místech i zbytečných vulgarit. Trpasličí mluva se mi líbila.

Příběh je jedním slovem divný. Opravdu se to dá označit jako putování z bodu A do bodu B. No a jelikož se cestou do bodu B něco podělá tak vyrazíme do bodu C, D, E a tak dál až dojdeme na amatérsky nepovedený závěr bez gradace. Celé je to spojené nesmyslným osudem a do toho jsou nacpané vsuvky v podobě nudných pasáží a snových světů Ciri. Sapkowski dost často zasahuje do výprávění tím, že nám vyjeví budoucnost nebo minulost. To mě osobně dost rušilo a samotný příběh ztrácel tah. Určitě bych vytknul i naprosto zbytečné vyzrazování osudů jednotlivých postav. Ten zemře tak a tak, ale ještě to nemůže ani tušit milí čtenáři. No a vy víte, že toho skolí mor a tamtu trefí šlak… No děkujeme pěkně. Finále přišlo celkem brzy a prakticky negradovalo. Toho sekli, toho rozpárali, toho upekli, toho ušetřili, toho zachránili a pohádky byl konec milé děti. Čekal jsem víc. Následující pasáž s Emhyrem to pak pohřbila úplně.

Politika vládců i čarodějek nebyla úplně špatná, ale občas se to dost táhlo. Možná zbytečně. Propojení světů v paní jezera bylo taky úplně navíc. Nechápu proč se to tak podivně obrátilo. Pevně věřím, že Erikson nebo Martin(mimochodem skvěle udělaný seriál od HBO) budou o dost lepší. Těším se na zaklínače 3, který mi snad nabídne to co mi sága dala jen z části. Nicméně děkuji za dílo, které stojí za to přečíst. Názor si musí každý udělat už sám.

Sága patří mezi to absolutně nejlepší, co se dá najít. K hlavním přednostem patří postavy – každá je zvláštní a všechny jsou krásné. Yennefer není Geraltova roztomilá holka, ale žena se spoustou špatných vlastností a přesto ji mám nejraději, Geralt ani Ciri nejsou bezchybní hrdinové, neohrožení a beze strachu, i tak se mi ale líbí.
A další a další příklady nádherné charakteristiky postav a prostředí – zlo a dobro nejsou jasně vyhraněny a občas na hranici balancují i hrdinové. Vztahy nejsou pevně dané a mění se. Zaklínač nezůstane jen zaklínačem, čarodějka čarodějkou a třeba upír upírem.
Všechny příběhy jsou navíc úžasně propletené – byly tady výtky k tomu, že závěr ságy je vcelku komplikovaný, což je pravda, ale Sapkowski nedrží hrdiny pospolu za ručičku ale roztrhá je do všech koutů světa a všem se věnuje. Pokud to není přehledné, není nic snazšího, než si to přečíst podruhé.

Aby můj komentář alespoň vypadal trochu objektivnější, dodám i negativa: Sapkowski se zbytečně snažil spojit jeho svět zaklínače s naším – teď nemyslím tu krásnou kritiku společenských vztahů, vládců atp., ale kupříkladu jiné legendy, které já osobně v této sáze zcela ignoruji a pasáže o Merlinovi, Artušovi a dalších omletých blbostech zkrátka přeskočím.
Vadí mi rovněž, že do příběhu není zakomponovaná povídka Něco končí, něco začíná – před pogrom by se určitě vmáčknout dala a nepůsobila by jen jako přílepek, ale jako krásná kontrastní epizoda.

Můžu říct jen jedno: Sapkovski je bůh. Podle mě by Zaklínač měl obsadit 1. místo v žebříčcích. Četl jsem Píseň ledu a ohně, Malazskou knihu padlých, ale i když mají všechny výborný příběh, z jednoho důvodu na Zaklínače nemají. Vypravování. Sapkovski to prostě vážně umí. Hodně lidí říká, že je celá série velmi zdlouhavá a nehýbe se, ale mě tak silně chytla, že sem byl za každou nadstavbu (klidně i zbytečnou a odbíhající) rád. Děj je promyšlený a zajímavý, postavy jsou reálné a série jako celek je GENIÁLNÍ. Sérii sem si přečetl už dvakrát a ani podruhé nebyla o nic horší. Znalost děje vůbec nevadí a naopak si napodruhé člověk všímá mnoha nových souvislostí.

Vydařená fantasy série lehce říznutá moderními prvky. Knihy se mi četly dobře, rozsah světa a množství postav je tak akorát, že jsem se většinou neztrácel. Líbil se mi i jazyk včetně dialogů, kde je výrazně určen postavou mluvčího (zejména u trpaslíků), byť jsem si na něj zpočátku musel zvykat. Co mi čtení naopak lehce znepříjemňovalo je na můj vkus až příliš časté používání cizích slov, odborných termínů a latinských citátů. Zpočátku mi přišlo zajímavé a poučné číst knihu s mobilem při ruce, abych si mohl významy dohledávat. Postupem času mě to však spíš otravovalo a připadá mi, že v pozdějších částech série mně neznámých výrazů přibývalo.