Galactic Center Saga
Autoři: Gregory Albert Benford
originální název: Galactic Center
počet dílů v sérii: 2
vyhledávací pomocník:
český název: Google, NKC, Wikipedie CZ
originální název: Google, NKC, Wikipedie EN
odkazy: 1x [recenze]
1. V oceánu noci (1977, česky Straky na vrbě 2002) –
In the Ocean of Night
2. Přes moře sluncí (1984, česky Straky na vrbě
2003) – Across the Sea of Suns
3. Veliká nebeská řeka (1987) – Great Sky River
4. Příliv světla (1989) – Tides of Light
5. Zuřivý chřtán (1994) – Furious Gulf
6. Plavba k zářné věčnosti (1995) – Sailing Bright
Eternity
a povídka „Touha po nekonečnu“ (A Hunger for the Infinite, 1999, česky – antologie: Legendy SF 2}
Gregory Benford v úvodu k povídce „Touha po nekonečnu“ (A Hunger
for the Infinite, 1999) [povídka také patří do serie…], sám sepsal
pěkné shrnutí celé ‚Galactic Center Saga‘. Dejme mu tedy slovo.
(FH)
***
Sérii tvoří šest románů, napsaných během pětadvaceti let. Pokrývá
časové rozpětí od začátku jedenadvacátého století do roku 37 518,
protože hlavní dějiště, střed naší Galaxie, se nachází 28 000
světelných let od Země a postavy k němu musí dospět v rámci větší
galaktické hry.
Také jsem však chtěl načrtnout nesmírný čas a prostor Galaxie. Na scéně
osvětlené hvězdami jsme jen jepice a science fiction by na to měla
pamatovat.
V oceánu noci, knize z roku 1977, lidé objevují, že
v galaxii převládá život na bázi počítačů. Britský astronaut z NASA
Nigel Walmsley přijde na to, že vyvinutá počitadla, jak je nazývá,
podědila trosky dřívějších, přirozeně vyvinutých mimozemských druhů.
Uvědomujeme si to díky nálezu kosmického vraku na Měsíci a příletu
průzkumného stroje vyslaného dávnou mezihvězdnou společností.
Přes moře sluncí popisuje Walmsleyho první mezihvězdnou
výpravu lidí. Zvědavost žene lidstvo ke zkoumání nejbližších hvězd,
obydlených nanejvýš podivnými mimozemšťany. Walmsley tu zjišťuje, že
Přirozenci – organičtí tvorové jako my – už téměř nebo úplně
podlehli zvráceným strojovým společenstvům.
V době jeho cesty Zemi napadnou oceánské bytosti, nasazené stroji, aby
rozvrátily všechny přirozené kultury. Jakmile se o nás dozvědí další,
snaží se nás coby nebezpečné Přirozence vyhladit. Na konci románu zbytek
lidí, včetně Walmsleyho, ukořistí důmyslnou mezihvězdnou loď. Vyrazí do
jádra Galaxie, aby zjistili, co se děje. Jen pár světelných let od
přesného středu je v okruhu jednoho světelného roku milion hvězd.
Představte si pár hvězd tak blízko, že každá z nich přesvítí
Měsíc!
Ba co hůř, střed Galaxie logicky vyhledaly i stroje. Neustálému varu
vládne ničivé gama záření, žhavá mračna a nesmírně energetické
pochody.
Veliká nebeská řeka popisuje právě tuto oblast, střed
Galaxie; název naráží na staré indiánské označení Mléčné dráhy.
Hlavní hrdina se jmenuje Kileen a utíká jádrem v doprovodu své rodiny,
Bishopových. Nebi vévodí černá díra v Pravém středu; jeho národ ji
bůhvíproč nazývá žroutem všech věcí.
Lidi tu stíhá jedna rána za druhou. Přestože Walmsleyho expedice dosáhla
Středu a vybudovala tu úspěšnou civilizaci, stroje získaly navládu.
Pronásleduje je hlavně záhadný mech neboli stroj, zvaný Kudlanka; v lidech
vidí ohrožený druh, odsouzený k vymření. Snaží se ve zbylých
společenstvech zaznamenat všechno, co považuje za důležité. Stejně silní
jako stroje byli lidé naposledy v ohromných vesmírných stanicích,
nazývaných Svícny.
Bishopové utíkají ze své domovské planety Snowglade v naději, že blíže
ke Středu najdou bezpečí a odpovědi na otázky ohledně mechů. Ve čtvrtém
románu, v Přílivu světla, se na jiné planetě spojí
s cizím živočišným druhem, rovněž ohroženým neúprosnými stroji.
Také se seznamujeme s dalšími druhy mechů. Stroje schopné rozmnožování
nevyhnutelně podléhají zákonům přirozeného výběru a specializují se na
využití místních zdrojů. Předvádí se nám tu opakovaně celý arzenál
přírody: paraziti, dravci, kořist.
Bishopovi se mezitím snaží rozluštit záhadné zprávy od inteligence
usídlené v magnetických vláknech, natažených přes Střed.
Mluví se v nich o místě jménem Klín, kde se lidé mohou skrýt a možná
i najít legendární Galaktickou knihovnu, jež obsahuje veškeré dějiny.
V pátém románu Zuřivý chřtán vstupujeme do víru kolem
veliké černé díry a nacházíme propast mezi inteligencemi různého
původu. Náš lidský zájem o smrtelnost a individualitu nepotřebují
uvědomělé entity, jež neprošly darwinským sítem.
Pokud bychom se dokázali donekonečna štěpit, co sejde na jedné konkrétní
kopii?
Jaká společnost by z takových kořenů povstala?
Co by si pomyslela o nás Přirozencích, zajatých v biologickém
předurčení?
Ve všech románech se postupně vynořuje problém závislosti inteligence na
substrátu, ať už v budoucích lidech nebo přizpůsobivých strojích.
Inteligence obou se značně liší.
Nigela Walmsleyho jsme neviděli už od druhé knihy, přestože se objevují
narážky na jeho působení v Pravém středu. Dějiny odhalují mnohé ve
zříceninách a záhadných zprávách. Nález Klínu naznačuje přítomnost
lidí, kteří odolali mechům, ale jen v nepochopitelně stočeném
časoprostoru.
Plavba k zářné věčnosti, kniha šestá, dokončená
v roce 1995, přivádí na scénu všechny hrdiny z celé série. V Klíně
zjišťují, že sami lidé nesli informaci, o níž nevěděli, ale která je
nesmírně důležitá pro záchranu přírodního života před mechy.
Román „V oceánu noci“ jsem napsal před pětadvaceti lety a náš pohled
na jádro Galaxie se od té doby nemálo změnil. Některé pasáže v prvních
dvou knihách neodpovídají současnému stavu vědomostí. Chyby jsou daní za
to, kam je děj situován.
Celá série vyznívá ve prospěch lidstva, jež by mělo přežít i v tak
nepřátelské galaxii, jakou jsem popsal. Domnívám se však, že pokud je
život všude tak pošetilý a zranitelný jako u nás, stroje mohou snadno
Galaxii zdědit a v zamyšlení nás pak zpovzdálí sledovat.
Tato povídka se zabývá základní otázkou, před níž lidé stanuli na
počátku svého pádu kolem roku 36 000. Rovněž odhaluje některé rysy
obávané Kudlanky, na něž v románech nezbylo místo.
© Gregory Benford
prevzato z knihy: http://www.legie.info/kniha/2057-robert-silverberg-legendy-sf-2/povidky#zalozky