Geoff Ryman
pohlaví: muž
Život: * 09.05.1951
Národnost: kanadská
odkazy: 2x [wikipedie], 8x [info], 3x [rozhovor]
Geoff(rey Charles) Ryman (1951) – Kanadsko-britský autor fantastiky,
narodil se 9. 5. 1951 v Kanadě, v jedenácti se spolu s rodinou
odstěhoval do Spojených států a od roku 1973 žije v Británii. Se svým
partnerem bydlí již celých třicet let v Londýně, kde pracuje ve
vládních informačních službách, ale částečně se věnuje rovněž
výuce psaní na univerzitě v Manchesteru. Do žánru vstoupil povídkou The
Diary of a Translator (1976) v magazínu New Worlds. V roce 2004 se stal
zakladatelem tzv. všední (mundane) science fiction, tedy fantastiky
přibližující se co nejvíce realitě bez využívání dnes ještě zcela
nedostupných či dokonce nemožných technologií. Opodstatnění tohoto
subžánru nalézá v předpokladu, že se člověk nejdříve musí
vypořádat s všední realitou a teprve poté se může věnovat snům
o dobývání vzdálených zákoutí časoprostoru.
Do povědomí čtenářů se poprvé zapsal novelou The Unconquered Country
(1984), která vznikla pod dojmem návštěvy Thajska a při pohledu na
důsledky genocidy v sousední Kambodži. Vcelku slušného ohlasu se dostalo
i románovému debutu The Warrior Who Carried Life (1985), na první pohled
tradiční fantasy o ženě, která se při magickém rituálu promění ve
zvláštní zbrojí obdařeného válečníka, aby posléze zjistila, že
namísto vražedné pomsty musí prolomit neměnný koloběh násilí a nalézt
zcela jinou cestu k svobodnému životu.
Za mistrovské dílo žánru lze bez váhání označit román The Child Garden
(1989). Ryman v něm vytvořil společnost budoucnosti, v níž se lidstvu
podařilo zcela vymítit veškeré projevy rakoviny. Ovšem vedlejším
účinkem této preventivní léčby je zrychlené dospívání dětí. Ryman
zde k dokonalosti přivedl svůj poetický jazykový styl i vytříbený cit
pro tvorbu postav. Román je dnes i díky tomu právem řazen do zlatého fondu
žánru science fiction. Zbývá ještě zmínit novely Love Sickness (1987),
která je samostatně publikovaným výňatkem z románu, a o dost později
publikovanou A Fall of Angels: or On the Possibility of Life Under Extreme
Conditions (1994), jež se odehrává ve stejném prostředí.
Zajímavým dílem je do fantastiky pouze okrajově spadající román Was
(1992). Realistické ztvárnění trýznivého života skutečné Dorotky
z Kansasu je tu využito jako demytizující pohled na vývoj Spojených
států počínaje pozdním devatenáctým stoletím.
Zajímavým projektem je hypertextový román 253, or Tube Theatre (1996), jenž
vyšel nejprve na Internetu, a později byl vydán pod názvem 253: The Print
Remix (1998). V 253 sekcích jsou zde představeni pasažéři jedné ze
souprav londýnského metra, čtenář nahlédne do jejich myšlenek a
s pomocí odkazů může přejít na další cestující (v tištěné verzi
je to vyřešeno tradičním indexem). Román je tak možno číst na
přeskáčku i postupně podle „zasedacího pořádku„, není tu však
stanovena žádná pevná chronologie s výjimkou závěrečné části.
Podobné texty mohou působit až příliš experimentálním dojmem, ale
v důsledku jsou manifestem pevné kontroly autora nad vlastním výtvorem,
zvlášť když je výsledek tak uspokojivý jako je tomu v tomto případě.
Michael Blasco z románu Lust (2000) je mladý vědec zkoumající mozek během
procesu učení. Při sledování svého fitness instruktora, jenž je objektem
jeho skryté touhy, v sobě náhodně odkryje schopnost proměňovat vlastní
představy ve skutečnost.
Za Rymanův patrně nejlepší román je považován cenami zahrnutý Air
(2004). Jeho hrdinkou je Mae, žije v té snad až poslední vesnici na
světě, kam by dorazil Internet, ale teď je tu něco nového, něco, co
nepotřebuje ani kabely, ani počítače – Airnet. Airnet je nová
komunikační technologie, která umožňuje přístup do sítě každému a to
kdekoli na světě – ať už chce, nebo ne. Román zkoumá dopad moderních
technologií na kulturu méně rozvinutých oblastí, které se místo
dlouhodobého historického rozvoje musejí vypořádat s moderními
technologiemi prakticky okamžitě. Toto téma si Ryman předtím vyzkoušel
hned několikrát, např. v povídce Everywhere (1999) nebo v přímém
románovém předchůdci, v noveletě Have Not Have (2001).
Autorovým návratem do Kambodže, tentokrát bez příměsi fantastiky, je
realistický a z velké části rovněž historický román The King‚s Last
Song (2006). Jde o příběh kambodžského mladíka, jenž v touze po
bohatství pro sebe i pro svou zemi pomáhá archeologickému týmu
v průzkumu prastarého města Angkor Wat, kde se díky úsilí Luca Andredeho
a jeho týmu podaří odkrýt historický poklad nesmírné hodnoty. Kambodža
je v autorových očích zemí stíhanou neustálým přívalem krutosti, ale
i přes všudypřítomné jizvy nedávné občanské války se ona i její lid
snaží opět nadechnout, nalézt klid a snad i vykoupení, cestu k naději
skrývající se v neznámu budoucnosti. Tento motiv zajímavým způsobem
rezonuje v žánrových noveletách The Last Ten Years in the Life of Hero Kai
(2005) a Pol Pot‘s Beautiful Daughter (2006).
Z kratších prací jmenujme ještě na svou dobu „šokující“ ranou
noveletu O Happy Day! (1985), z pozdější doby např. Omnisexual (1990), Fan
(1994), Home (1995), Birth Days (2003) či samostatně vydanou novelu V. A. O.
(2002). Rymanovou jedinou sbírkou kratších prací zůstává soubor
Unconquered Countries: Four Novellas (1994). Ve spolupráci s Nalo
Hopkinsonovou sestavil antologii kanadské fantastiky Tesseracts Nine (2005).
Dále je autorem několika divadelních her, mezi něž náleží i adaptace
stejnojmenného Dickova románu The Transmigration of Timothy Archer nebo
Disappearing Acts, napsaná podle povídky Alfreda Bestera.
Geoff Ryman je vypravěčem, jehož příběhy nesklouzávají ve své
působivosti k sentimentu a vždy si zachovávají vlastní svébytnost. Ryman
neváhá být natolik upřímný, až svému čtenáři mnohdy působí
duševní bolest či pocit strádání umocněný krutými osudy literárních
postav, přesto jsou tyto texty právě pro svou realistickou tvrdost natolik
lidské, až jsou krásné a především nezapomenutelné.
text: Martin Šust vyňato z knihy Airnet