kniha » Metro 2033
v Top10 11 | chce si přečíst 15 | chce mít v knihovně 4 | má v knihovně 93
hodnotilo: 162
78%
Metro 2033 Více vydání = více obálek.

Dmitry Glukhovsky

Metro 2033

Světový apokalyptický bestseller

série: Metro
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická - audiobook

originální název: Метро 2033
originál vyšel: 2005

vydání: Knižní klub (web) 2010; Ikar (SK) (web) 2010; Knižní klub (web) 2015

odkazy: 10x [recenze]


Komentáře:
T'Ana  | ****1/2

Zajímavá kniha. Autor umí budovat atmosféru a na metro už se nikdy nebudete dívat jako na pouhý prostředek pro dopravu. Bohužel konec na mne působí, jako by si s ním autor nevědel rady. V doslovu je popsán i původní konec, který byl autor nucen přepsat, ale ten mi přijde snad ještě horší. Přesto je hodnocení vysoké, kvůli promyšlenému světu, nápadům, atmosféře… jo, a narozdíl od hry to není střílečka, je to typicky ruská sci-fi, kdy se autor nebojí přihodit i pár filozifických myšlenek. Pokud máte rádi Lukjaněnka, či další ruské autory, určitě tuhle knihu nevynechejte.

ravenn  | ****1/2

Musím souhlasit s předchozím komentářem. Kniha má výraznou atmosféru a dost mi to připomíná starou ruskou školu Strugackých. Můžu jen doporučit.

SiriusChico  | ****1/2

Rusové prostě píšou trochu jinak a jde to poznat. Při čtení Metra se mi vybavili bratři Strugačtí a to v souvisloti s jemným nic nevysvětlujícím mysticismem, který ochromil snad všechny kdo četli Piknik u cesty. Atmosféra jde do hvězdných výšin a udržuje vás v napětí až do konce, kdy......... si řeknete WTF? To si ze mě dělá srandu? Tak tohle mu teda nežeru..... No co se dá dělat k dokonalosti chybí pouze ten jediný krůček.

Sirius  | ****

Na tuhle knihu jsem četl jenom ódy, takže jsem byl moc zvědavý, jaké to bude. Autor mě za začátku nehorázně štval svým tempem vyprávění, které se táhlo jako med a myslím si, že svižnější by se k tomu hodilo víc. Nicméně jsem ustál a knihu dočetl. Glukhovskymu se podařilo vytvořit zcela realistický a uvěřitelný svět a na můj vkus i originální a zaplnit ho spoustou živoucích figur. Jenže na druhé straně je to pořád o tom, že jsou lidé špatní a že když se jim dostane do ruky vyspělá technologie nadělá to obrovskou paseku. Hlavní postava mi přišla taky celkem nezajímavá – jasně, není to žádný Superman, Rambo a další klasika na které jsme zvyklí, ale jako hrdinu si představuji někoho lepšího než obyčejného cucáka, byť s duchem dobrodruha. Prostě kdyby mě tentokrát ke knize táhl samotný svět nikoliv hrdina. Taky mě tak hodně štvalo to schéma, jak hrdina někoho potká a po kapitole se s tím dotyčným rozloučí nebo dotyčný umře. Možná kdyby tomu tak 100 stran autor ubral, mohlo to být ve výsledku mnohem lepší. I přes uvedené výtky jsem ale i tak spokojený, ačkoliv podruhé už bych to nečetl. Jen doufám, že autor nenapíše pokračování, čímž by to asi totálně zazdil.

thorir  | **

„Konečně to mam za sebou!“ chtělo se mi zvolat po dočtení téhle knihy. Očekávání byla vysoká, neobvyklá postapo s přeživšími v rozlehlém moskevském metru si o vysoká hodnocení přímo říká. Nápad na jednu stranu originální, na druhou však postavený zcela jistě na reálných úvahách (vždyť i zdejší malé pražské metro by mělo v případě „nestandartní situace“ sloužit k záchraně obyvatelstva). Bohužel po prvních pár stránkách se ukázalo, že s realizací to nebude až tak slavné. Kniha naprosto nesplnila má očekávání. Doufal sem v survival horror, řežbu, akci. Dostal jsem tunu filosofického balastu, nevěrohodný svět se spoustou logických chyb a nedodělků a naprosto nesympatickou hlavní postavu (a ne, hru jsem nehrál). Na to jsem rozhodně nebyl připraven. I přes pár dobrých nápadů (Velký Červ, D6) jsem se zkrátka nemohl přimět uvěřit v „reálnost“ popisovaného světa, to považuji za největší nedostatek knihy. Ke konci knihy jsem Arťomovy uvahy již vyloženě přeskakoval, což se mi nestalo ještě u žádné knihy co jsem do dnešního dne četl. Jak jsem již psal, kniha obsahuje pár velmi dobrých nápadů přesto na mě celek působí jako nevyužitý potenciál. Do mysli se mi chtě nechtě vkrádá myšlenka „ještě, že jsem ji měl jen půjčenou“. Možná je to tím, že mi prostě nesedí styl současné ruské fantastiky, nicméně jediný pocit, který mi po dočtění Metra 2033 zůstal je pocit promarněného času. Závěr WTF????

Gaarq  | *****

měl jsem z té knihy trošku strach. na jednu stranu skvělé recenze v zahraničí, na druhou stranu počítačová hra (střílečka, to obvykle nic dobrého nevěstí, jenže podle videí na u-tube to má zajímavý příběh). ale žena byla nadšená a to už je definitivně dobré znamení ;) gluchovskij je dobrý spisovatel, skvěle pracuje s atmosférou a psychologií postav, což činí obecně ruskou SF zajímavou. základní námět je dosti obehraný: jaderná válka a mutanti a lidi zalezlí v díře a válka s mutanty a tak. tohle každý musel číst mnohokrát. jenže co gluchovskij dokázal je vdechnout tomu notnou dávku síly. za prvé atraktivní prostředí moskevského metra a za druhé geniální verze apokalypsy formou iniciačního příběhu mladého muže. autor navazuje na strugacké (třeba na příběhy maxe krammerera) formou intenzivních, děsivých a depresivních temných obrazů, které jsou více horečnatými halucinacemi než jasným a přímočarým dějem. na situaci v temném metru plném podivných individuí, paranoie a hrozby zhora to sedí. moderní jsou akční pasáže, zvláště v druhé části, stejně jako stálá relativizace, nic co vidíš není jasně černo/bílé. arťom je v jednom směru typický mladý muž těsně před dospělostí, už má dost rozumu, ale pořád ještě mu chybí zkušenosti, v druhém směru je výlučný, je vyvolený. a je jen na něm, jak toho využije. příběh je nabitý dobrodružstvími tak rozmanitými, až se jeden nestačí divit, máme tu šťastné náhody i ty velmi nešťastné, ale autor se dokáže držet při zemi a arťomovy osudy jsou uvěřitelné. pokud bych si měl do něčeho rýpnout stran uvěřitelnosti, pak je to krátká doba mezi válkou a tím teď, a co vše se za tu dobu stalo „nahoře“, tomu se mi moc věřit nechce, ale chápu, z příběhotvorného hlediska to má opodstatnění. příběh má asi čtyři různé závěry + pointu, jeden knižní (asi nejslabší), jeden autorem navržený v doslovu (ten se mi líbí nejvíc) a dva alternativní ve hře (jeden se mírně překrývá s knižním, jeden je úplně nový a celkem dobrý). gluchovský vytvořil moderní mýtus, moderní kulisami, obsazením a celkovým vyzněním, mýtus metodou vyprávění a sdělení. příznivce akce asi zklamou dlouhé dialogy a časté úvahy (ne, rozhodně se nejedná o nějaký „survival horror“), pravověrné ctitele ruské SF by mohly zase naopak nadchnout skvělé obrazy arťomova vnímání světa. zkrátka, je to zbytečně dobré, jak by řekl merle. a malý bonus, autor v textu, snad úmyslně, snad neúmyslně, rozesel aluze na různé klasické příběhy SF ;)

walome  | ***

Metra jsem si všimnul až díky pc hře, která na mě mrkala na digitální distribuci. Vzápětí se kniha objevila v našich knihkupectvích se sloganem „světový bestseller“, což v dnešní době není ani vodítko kvality a prakticky ani vodítko prodejnosti.

Začátek knihy je skvělý. Autor prakticky jen popisuje klaustrofobní stavy hlavního hrdiny v tunelech, život ve stísněném metru a velmi depresivní vizi postapo budoucnosti. Čím se však děj dostává dál, tím více to připomíná cestopis po chodbách metra – hrdina jde dál a dál, poznává další stanici, přičemž každá má jiné zvyklosti, nechá se vláčet osudem, vedlejší postavy potkává jak na běžícím páse, bezmězně jim důvěřuje a chová se jako hlavní hrdina v nějaké počítačové rpg hře. Vedlejší postavy jej vždycky někam pošlou a on je poslechne. Hrdinovo chování vysvětluje závěrečná pointa, která mě překvapila (bod plus), ale v určitém smyslu zklamala.

V knize je množství prázdných míst, které nikam nevedou a končí ve slepé uličce metra – mohlo jich tam být více. Jak se dočteme v závěrečném doslovu, původní osud hlavního hrdiny byl jiný. Kdyby takový zůstal i v knižním vydání, možná by to bylo lepší.

veere  | ****1/2

Nijak světoborná kniha, ovšem zvláště v první půlce s opravdu úžasnou atmosférou, v další části celkem rozředěná filosofováním a sklouznutím k fantastičnu… Metru hodně přidavá prostředí, a pro mnoho lidí, zvlastě těch co denně jezdí, je to zajimavá fantasie (kor třeba že to naše pražský je ješte napojený na středověké podzemí, a vůbec že celá Praha je neskutečně provrtaná…

Dext1  | ***

Na čtení této knihy jsem se dost těšil, ale už po pár stránkách jsem věděl, že má očekávání naplněna nebudou. Je tam pár kapitol, které jsou velmi dobré, ale po každé takové kapitole následuje několik dalších, které mě prostě nudíly. Nebýt toho solidního závěru, tak by to bylo asi ještě o hvězdu míň.

idle  | ***1/2

Musím říct, že z knihy nejsem nadšená tolik, jako někteří zdejší komentující. Ukecaný začátek se zbytečně polopatistickými podrobnostmi mě sice nejdřív otrávil, ale pak už se naštěstí začal příběh rozvíjet, nebo jsem si možná na rozvláčnější tempo zvykla. Nejspíš obojí. Každopádně musím pochválit atmosféru samotného metra – podzemní prostory jsou mi obecně sympatické – i rozmanitý svět, který tam vznikl.

Na druhou stranu mi občas něco nesedlo. Ať už to bylo některé vysvětlování reálií, které bylo zjevně určené pouze pro čtenáře, protože účastníci děje je dávno znali (i když to se vyskytovalo jen na začátku, pak už obvykle tápal i hlavní hrdina), případně okamžiky, které mi připadaly nepřirozené. Zvlášť v Arťomových myšlenkách se občas vyskytovala přirovnání, která bych od člověka vychovaného v tunelech úplně nečekala. Jasně, měl nějaké knihy, ale stejně mě překvapilo, když si v úvahách o svobodě představoval ptáka létajícího ve výškách. Kolik si jich asi tak mohl pamatovat?

Celkově ale jsem ráda, že jsem se do moskevského podzemí podívala. 75 %.

Strýček Biolit  | ****

Arťomek v metru divů a za výhybkou…

Nejdříve ke knize fyzicky: v textu je sem tam překlep, či chybí nějaké znaménko, rozhodně by to chtělo lepší redakční práci; obálka zpracovaná pěkně, vazba už poněkud hůř. Kniha se mi do ruky dostala po několika předchozích přečteních a bylo to znát. Ne však na „příběhových“ stranách, ale na obsahu (konec knihy), který se díky spojení s tvrdším listem, na němž je plánek metra, málem vyškubl, neb čtenář, který nezná moskevské metro, bude (hlavně ze začátku) neustále pátrat po té či oné stanici na plánku, aby se zorientoval, odkuď kam to vlastně Arťom putuje. Více by potěšil nějaký externí plánek vložený do knihy (ideálně provedený nějak stylově, aby se dal následně použít jak plakát).

K tomu hlavnímu – tedy náplni. Kniha má pomalejší tempo, které sem tam oživí akční sekvence. Hlavní devizou je bezesporu atmosféra metra, v němž se znovuzrodila lidská civilizace…ve své skromné podobě. Jsou tu různé skupinky (komunisté, fašisté…), co spolu žijí v míru, případně válčí. Chtěl autor ukázat lidstvu, že je špatné a i ve srabu se bude třískat po lebu? Chtěl autor prostě jen nasimulovat předpokládaný vývoj? Těžko říct. Vlastně na tom ani moc nezáleží, protože to funguje bezvadně. Často se vyskytnou (tragi)komické momenty typu „Komunismus na jedné trase“. Všudypřítomná tajemnost, kdy člověk zlo nevidí, ale spíše cítí, a „městské“ legendy o metru jsou taktéž věci přidávající plusové body. Co z mého pohledu knihu sráží, jsou vzdálenosti. Občas hrdinům trvá dvě tři hodiny, než přejdou z jedné stanice do druhé, jindy to zmáknou za dvacet minut i s uvítacím drinkem.

Nejlepší nakonec – spousta stanic nebyla navštívena, většina městských legend neprozkoumána…stále je tedy co objevovat v další knize/knihách.

lenivec  | *1/2

Priznám sa, že o knihe som sa dozvedel vďaka počítačovej hre. Keď som sa do knihy dostal, tak mi neevokovala FPS, ale prostredím, ktoré má fajn atmosféru skôr stratégiu. V hlave mám predstavu mixu Freedom Force, Dune 1 a Z. Dobre by sa využili rôzne frakcie. A môj názor na knihu? Ak by to bola novela cca 40 strán dlhá, je to legenda. Takto naťahaná, zbytočne filozofujúca nuda.

knihomolcz  | ****

Kniha mě bavila, děj byl skvělý a autorova fantazie také. Ale občas jsem se v ději ztratil, za mě **** hvězdy.

epco55  | ***

Asi len budem opakovať to čo tu už bolo napísané, aj keď v menšej miere ako som po dočítaní čakal. Nápad metra ako posledneho miesta záchrany je viac ako dobrý, ale pri tom nápade to asi aj končí. Multi kultúrna spoločnosť fungujúca na pomerne malom priestore podľa mňa nefunguje, nápad čo stanica to iná či už etnická, alebo zaujmová skupina je dosť nereálny. Tak isto rýchlosť mutácie na povrchu je viac ako zarážajúca. Dokázal by som to prijať ak by autorovi šlo o bezduchý akčný výplach, ale on sa zjavne snaží o podobenstvo k skutočnému svetu zaklincované „prekvapivým“ uvedomením si hlavného hrdinu a kvázy prekvapivou katarziou. A celé je to preložené Ruskov zádumčivosťou a siahodlhými sebaspytujúcimi monológmi. Podľa mňa tadiaľto cesta nevedie drahý súdruh Glukhovský.

sfinx  | ****

A lidé si stále nedají říct a stále se budou chovat, jako by žádnou historii neměli, tím méně jaké poučení z ní plynoucí. Atmosféra je naprosto úžasná a zase se jednou povedlo propojit více žánrů – těm, kteří nehráli hru Metro, vřele doporučuji. Četl jsem tu komentář, že se člověk už často nebude dívat na metro jen jako na dopravní prostředek – souhlasím. Ale nejen to. nemusím tam ani chodit, stačí otevřít knihu a rázem tam jsem. Znovu musím zopakovat jak úžasně autor dokázal vylíčit temné prostředí podzemních prostor. Co se hlavního hrdiny týká – není to namakaný hromotluk s nadpřirozenými schopnostmi, ale jen další z přeživších. A pokud se kolem něj děje něco podivného nebo výjimečného – ani on to často nechápe. To se mi líbí. Ostatní postavy a nakonec i samotné frakce jsou pak pestrým obrazem lidských vlastností. I to je výborné – proč vymýšlet nějaké složitosti, když se lidé stejně nemění a vznik frakcí typu fašouni je i v takovýchto podmínkách vcelku reálný. Jediné, co mne trochu zlobilo (Arťomovy neustálé pochybnosti) bylo ve velmi povedeném závěru dostatečně objasněno, proto nemám nic, co bych knize vytkl.

trudoš  | ***

Hrdinova odysea moskevským metrem na mě lépe působila z anotace, než přímo z vyprávění. Rozmáchlé putování odnikud nikam je prokládáno náhledy do denního rytmu jednotlivých stanic, jež se staly útočištěm lidstva po blíže neurčité zkáze. Atmosféra super, ale akce nula nula nic.
Co se autorovi musí nechat, je nápad. Jenže už po prvních stovce stran jsem nevěřil v jeho autentičnost. Přes všechnu postkatastrofickou vizi žije v temných tunelech poměrně vysoké množství lidí, jako by počet byl neomezený, nehledě na jejich absolutní etnickou rozdílnost při každé zastávce. S tím pak souvisí i funkčnost věcí, kdy mě až překvapilo, co všechno tam dole mají, přestože povrch je prakticky neobyvatelný. A to nemluvím o prazvláštních science fantasy kulisách, které tvůrci slouží jen pro směs pseudofilozofických úvah u večerního popíjení vodky. Výsledný dojem příliš nevylepšilo ani absurdní používání vykřičníků. Ale třeba jsem záměr zaobalit běžnou konverzaci do rozkazů a zvolání prostě jen nepochopil.



WebArchiv - archiv českého webu