Více vydání = více obálek.
Ondřej Neff
Rekvalifikační kurz
Kategorie: horor - humorná - fantaskní
vydání: Brutal Underground Press 2010; Plus (Albatros Media) (web) 2011
odkazy: 3x [recenze]
- Komentáře:
-
Sirius | ***1/2 09.09.2011 21:55
1. Nevím co to teď mají u Albatrosu ve zvyku, ale po Celebritách je tohle druhá Neffova knížka s tragickou grafickou úpravou. Obálka je k smíchu a ty ilustrace k pláči. I moje mladší ségra by to nakreslila líp. Docela se tomu divím s ohledem na fakt, že je Neff žijící literární legenda a ne nějaký mamlas, který je rád když mu cokoliv vyjde v jakékoliv úpravě. 2. Neff použil prakticky totožnou šablonu jakou minule – skupina lidi se ocitne na určitém místě. A v tu chvíli se autor začne pitvat v jejich psychice, takže to celé připomíná laboratorní pokusy na myších. Ale tady se mi to prostě líbilo víc, postavy mi byly tak nějak bližší, ačkoliv jsem se s žádnou nedokázal ztotožnit. 3. samotný nápad je hodně zajímavý. Hlavně se mi zdálo, že se tu autor snažil tak nějak vyrovnat s životní tragédií, která ho postihla. Dokonce tu máme postavu, která zažila něco podobného. 4. jenže ve výsledku mi kniha nic nedala, ani ve mně nic nezanechala. Od autora Neffova kalibru jsem čekal něco víc. Jasně, nemůžeme jí upřít spád, dynamiku a zajímavé téma. Ale to je asi tak všechno. Nicméně ve výsledku se mi kniha stále líbí víc než Celebrity, ačkoliv sílu Tmy nebo Tušení podrazu nemá. Prostě už by to chtělo zase pořádnou pecku.
avatar2 | **** 19.10.2011 19:39Ve většině bodů bych se ztotožnil s výše uvedeným Siriovým komentářem, čili slušné, ale na Neffa opakovaně málo, čeká se od něj víc. Navíc ani motiv vzdělávání popravčích není nový, vzpomeňme na Kohoutovu Katyni, i když ta je dějem i poselstvím někde úplně jinde. Rekvalifikační kurz je takový příjemně český, s rázovitými figurami všeho druhu a dějem o trochu uvěřitelnějším než předchozí Celebrity. Dokonce bych řekl že reálnost děje, či spíš absence klasického sci-fi prvku, jsou na celé knize tím asi nejlepším.
trudoš | *** 24.10.2017 23:01Kdyby se jednalo o stostránkovou novelu, nebál bych se hodnotit plnou palbou. Ondřej Neff totiž umí být příjemně troufalý, ironický, sarkastický a hlavně trefný. Ovšem jak text třísetstránkového románu ubíhá, čím dál víc mi neustálé omílání toho samého začalo lézt krkem. Dialogy najednou přestaly být zábavné, postavy sympatické a zápletka vlastně nikam neeskalovala – ano vyvíjí se, ale po chvilce jsem si na systém „nejhorší možná varianta“ zvykl, pročež další vývoj neměl čím překvapit. A to beru v potaz, že jde o satiru toho nejdrsnějšího ražení, která nestojí na dějových kličkách. Naneštěstí autor není zas až tak třeskutě vtipný, abych si místo všeho jmenovaného užíval pouze stylistiku. Možná v jiný čas a za jiné situace.
PS: Občas se v různých knihách vyskytnou scény či postavy, které se vám zapíší do duše, ať už v kladném smyslu, nebo v tom záporném. Z Rekvalifikačního kurzu jsem si odnesl vražedkyni dávající nehlídaným nemluvňatům do pusy klíh. No, a další noční můra je na světě.
